ECLI:CZ:NS:2008:22.CDO.4196.2008.1
sp. zn. 22 Cdo 4196/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a JUDr. Marie Rezkové, ve věci žalobce M. K., zastoupené advokátkou, proti žalovanému Mgr. K. D., o vyklizení pozemku, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 5 C 1012/2000, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. února 2008, č. j. 16 Co 20/2008-176, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. února 2008, č. j. 16 Co 20/2008-176, a usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 3. srpna 2007, č. j. 5 C 1012/2000-116, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu Brno-venkov k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou, došlou Okresnímu soudu Brno-venkov (dále „soud prvního stupně“) 30. 10. 2000, domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost „vyklidit pozemek parc. č. 2331/2 o výměře 169 m2 v obci a kat. území K. tím způsobem, že odstraní oplocení, které se na tomto pozemku nachází“. V žalobě uvedl, že nájemní smlouvou ze 16. 6. 1993 žalobce pronajal žalovanému označený pozemek na dobu neurčitou od 1. 1. 1993 s roční výpověďní lhůtou k 1.10. každého roku. Výpověď žalobce z této nájemní smlouvy k datu 1.10.2000 byla žalovanému doručena 17. 9. 1999. Ke stanovenému datu žalovaný pozemek nevyklidil ani nepředal. Usnesením ze 17. 7. 2007, č. j. 5 C 1012/2000-114, soud prvního stupně připustil změnu žaloby navrženou žalobcem v podání z 13. 7. 2001, kterou se žalobce domáhá, aby soud uložil žalovanému vyklidit označený pozemek a odstranit v žalobě blíže specifikovaný drátěný plot, který tento pozemek ohraničuje z východní a jižní strany.
Žalovaný ve vyjádření k žalobě namítl, že předmětný pozemek od 1. 10. 2000 neužívá, stromy a keře, jakož oplocení ze strany od potoka K. a ze strany ulice V., nejsou jeho vlastnictvím a proto nemůže vyklízet cizí věci. Uvedl, že k porostům a oplocení na pozemku se jako vlastník přihlásila J. D., která v říjnu 2000 podala u soudu prvního stupně žalobu na určení vlastnictví k předmětnému pozemku z titulu vydržení. Podáním, došlým soudu 16. 12. 2002, navrhl, aby soud z těchto důvodů žalobu zamítl.
Podáním ze 14. 5. 2002 žalobce navrhl, aby do řízení na straně žalované přistoupila J. D., bytem v K., B. 845, matka žalovaného. Tento návrh odůvodnil tím, že žalovaný tvrdí, že není vlastníkem plotu, jehož odstranění se žalobce domáhá, jako vlastnicí předmětného plotu označuje svoji matku J. D., která sama se jí cítí být.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 3. srpna 2007, č. j. 5 C 1012/2000-116, připustil, aby do řízení na straně žalované jako další účastník přistoupila J. D., bytem v K., B. 845. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že v daném případě přistoupením dalšího účastníka na straně žalované do řízení „je řešena otázka pasivní věcné legitimace v tomto řízení, když k odstranění věci může být povinován toliko její vlastník“, jímž podle tvrzení žalovaného i J. D. v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 11 C 1016/2000, je J. D.
Proti usnesení soudu prvního stupně podali žalovaný a J. D. odvolání. Žalovaný v němž mimo jiné namítal, že ve věci není pasivně legitimován a že je proto třeba žalobu proti jeho osobě zamítnout. J. D. uvedla, že návrh žalobce, aby přistoupila do řízení na straně žalované, je účelový. Tvrzení o tom, že se považuje za vlastnici věcí na pozemku parc. č. 2331/2, bylo uvedeno pouze v souvislosti s řízením o určení vlastnictví, vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 11 C 1016/2000. Rozsudkem soudu prvního stupně z 29. 4. 2004, č. j. 11 C 1016/2000-171, který nabyl právní moci 11. 8. 2004, byla její žaloba na určení, že je vlastnicí pozemků 2331/1 a 2331/2 v obci a kat. území K., zamítnuta. Tím, že její žaloba byla zamítnuta, necítí se být vlastnicí věcí na předmětném pozemku a nelze tak po ní požadovat, aby pozemek vyklidila.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalovaného i J. D. usnesením z 1. února 2008, č. j. 16 Co 20/2008-176, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud konstatoval, že v daném případě byly splněny všechny podmínky pro přistoupení dalšího účastníka do řízení na straně žalované v souladu s §92 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) a že nesouhlasné stanovisko žalovaného
a další žalované k návrhu na přistoupení dalšího účastníka do řízení, rovněž tak námitky ohledně porušení práva na soudní ochranu či spravedlivý proces, nemají v daném kontextu žádné opodstatnění neboť přistoupením dalšího účastníka do řízení k porušení daných procesních práv nedochází. Uvedl, že smyslem ustanovení §92 odst. 1 OSŘ „je odstranění nedostatku pasivní věcné legitimace, který by mohl vést k zamítnutí žaloby a vyjadřuje rovněž dispoziční právo žalobce nakládat s obsahem žaloby v tom směru, vůči kterému subjektu má žaloba směřovat, přičemž též sleduje zásadu hospodárnosti řízení, jejímž cílem je projednání a rozhodnutí věci v jediném soudním řízení vůči všem v úvahu připadajícím osobám.“
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání z důvodu, že je řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Domnívá se, že vyklizení věci nelze žalovanému uložit neboť z písemného vyjádření žalobce je zřejmé, že se sám cítí být vlastníkem věci a na základě této skutečnosti měl být žalobní návrh zamítnut. Konstatuje, že je soudní řízení vedeno pouze formálně a postupem a průtahy v soudním řízení došlo k zásahu do jeho ústavně zaručených práv a k porušení práva na spravedlivý proces. Navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) po zjištění, že dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné, přezkoumal usnesení odvolacího soudu v rozsahu uplatněných dovolacích námitek podle §242 odst. 1 a 3 OSŘ a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Podle §92 odst. 1 OSŘ na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce.
Rozhodnutí o připuštění přistoupení dalšího účastníka nesmí být z hlediska procesního v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Ukazuje-li se například, že by přistoupení dalšího účastníka do řízení vyvolalo další dokazování, které by jinak nebylo potřebné, a vedlo-li by to ve svých důsledcích k oddálení rozhodnutí věci mezi dosavadními účastníky, nejsou důvody k tomu, aby přistoupení dalšího účastníka do řízení bylo připuštěno, zpravidla dány.
Je také nepřípustné, aby institut záměny účastníka byl obcházen tím, že žalobce nejprve navrhne, aby do řízení přistoupil další účastník na straně žalovaného a pak po jeho přistoupení vezme zpět žalobu proti původnímu účastníku, čímž je vyloučena nezbytnost souhlasu původního žalovaného se záměnou účastníků podle §92 odst. 2 OSŘ. Je-li zřejmé, že původní účastník v době zahájení řízení nebyl věcně legitimován, lze nápravu zjednat jen pomocí jeho záměny. Navrhuje-li žalobce v takovéto situaci, aby na stranu žalovanou přistoupil další účastník, nemůže soud tomuto návrhu vyhovět, i kdyby jinak byly formální předpoklady uvedené v §92 odst. 1 OSŘ splněny.
Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2001, sp. zn. 29 Odo 232/2001, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 9, ročník 2002, soud nepřipustí přistoupení dalšího účastníka do řízení mimo jiné také v případě, že jde o zjevně procesně neekonomický postup.
V daném případě je zjevné, že předmětný plot, který má podle žalobního návrhu žalovaný odstranit, žalovaný nepostavil ani se za jeho vlastníka nepovažuje
a nepovažuje se (v souladu s údaji v katastru nemovitostí) ani za vlastníka pozemku, na němž plot stojí. Pokud žalobce tato tvrzení žalovaného po jejich předestření nijak nezpochybnil, lze mít za to, že spor vedený jen proti žalovanému může být po ověření vlastnictví k pozemku, na němž předmětný plot stojí, podle údajů v katastru nemovitostí ukončen pro nedostatek hmotné pasivní legitimace.
Z výše uvedeného je zřejmé, že připuštěním vstupu dalšího účastníka na straně žalovaného, může být zájem žalovaného, aby se již dalšího řízení nemusel účastnit, dotčen. Proto nelze považovat rozhodnutí odvolacího soudu za správné.
Z uvedených důvodů dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a protože důvody zrušení platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2 a 3 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. prosince 2008
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu