ECLI:CZ:NS:2008:22.CDO.4518.2007.1
sp. zn. 22 Cdo 4518/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a JUDr. Jiřího Zrůsta, ve věci žalobce I. P., zastoupeného advokátem, proti žalovaným: 1) I. P., a 2) B. Š., zastoupené advokátem, o určení neplatnosti části kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 17 C 96/2004, o dovolání žalované 2) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. května 2007, č. j. 57 Co 198/2007-181, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se jako dědic po matce B. P., zemřelé, domáhal určení, že kupní smlouva, kterou jeho matka a jeho otec – žalovaný 1) prodali nemovitosti náležející do jejich společného jmění žalované 2), je neplatná, neboť dne
2. 7. 2004 jeho matka nebyla schopna uzavřít smlouvu pro duševní poruchu trvalého rázu.
Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22. listopadu 2006, č. j. 17 C 96/2004-149, zamítl žalobu na určení, že „kupní smlouva a smlouva o zřízení věcného břemene ze dne 30. 6. 2004, vklad práva povolen rozhodnutím Katastrálního úřadu pro Z. k., katastrální pracoviště V. M., sp. zn. V 2080/2004-836, právní účinky vkladu práva vznikly dnem 7. 7. 2004, je v části – ve které nabyla žalovaná č. 2 do svého výlučného vlastnictví od žalovaného č. 1 a B. P. dům č. p. 1427 (způsob využití rod. dům) v obci R. pod R. na pozemku st. p. č. 2230 a budovu bez čp./če (způsob využití jiná st.) v obci R. pod R. na pozemku st. p. č. 3125, včetně příslušenství (tj. oplocení, podezdívky, zpevněné plochy, vodovodní přípojky, kanalizační přípojky, plynové přípojky, přípojky NN, trvalých porostů) zapsaných u Katastrálního úřadu pro Z. k., katastrální pracoviště V. M. na LV č. 7267 pro obec R. pod R., k. ú. R. pod R. – je neplatná“, a rozhodl o nákladech řízení a soudním poplatku.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že rodiče žalobce – žalovaný 1) a jeho manželka B. P. – prodali žalované 2) rodinný dům č. p. 1427 na st. parc. č. 2230 a budovu bez čp./če na st. parc. č. 3125 v k. ú. R. pod R., které byly součástí jejich společného jmění manželů, za kupní cenu 1 720 386,- Kč, dále žalovaný 1) prodal žalované 2) pozemky st. parc. č. 2230, st. parc. č. 3125 a parc. č. 1072/4, které byly v jeho výlučném vlastnictví. Kupní smlouvu a smlouvu, kterou žalovaná 2) zřídila v jejich prospěch věcné břemeno bezplatného a doživotního bydlení a užívání nemovitostí ve vymezeném rozsahu, které bylo oceněno na 85 500,- Kč, podepsala žalovaná 2) dne 30. června 2004, žalovaný 1) a B. P. dne 2. července 2004 a právní účinky vkladu práv do katastru nemovitostí nastaly 7. 7. 2004. B. P. zemřela bez zanechání závěti. Podle znaleckého posudku MUDr. P. H. z 5. 2. 2006 trpěla minimálně od roku 2001 organickou duševní poruchou, primárně degenerativním onemocněním centrálního nervového systému – pozdní formou Alzheimerovy demence, pro kterou nebyla schopna 2. 7. 2004 předmětnou smlouvu uzavřít. Soud prvního stupně považoval za podstatné, že žalobce nemá podle §80 písm. c) občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) na požadovaném určení naléhavý právní zájem, neboť „na základě takového výroku soudu příslušný katastrální úřad nezapíše vlastnictví nemovitosti již zpět na zemřelou B. P. a žalobce nedocílí zamýšleného účinku soudního rozhodnutí, tj. možnosti projednání majetku v dědickém řízení“.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce odvolání, které vzal 19. 4. 2007 zpět s odůvodněním, že u soudu prvního stupně podal 29. 11. 2006 žalobu, kterou se domáhá určení vlastnictví k předmětným nemovitostem ke dni úmrtí jeho matky B. P. Žalovaný 1) se zpětvzetím žaloby nesouhlasil, označil je za účelové, vedené snahou žalobce vyhnout se hrazení nákladů řízení. Stejně tak žalovaná 2) požadovala, aby odvolací řízení pokračovalo. Žaloba je šikanózní, neboť žalobce se domáhá určení neplatnosti části smlouvy, kterou s ním neuzavřela. Podáním žaloby jí byla znemožněna ochrana jejího vlastnického práva k nemovitostem, neboť bylo přerušeno řízení, v němž se vůči žalobci domáhá vyklizení těchto nemovitostí, čímž jí, stejně jako vydáním předběžného opatření v této věci, byla způsobena vážná škoda. Zpětvzetím žaloby se žalobce snaží vyhnout nepříznivému rozhodnutí, docílit odstranění šikanózních rozhodnutí o předběžném opatření a přerušení řízení o vyklizení nemovitosti a průtahy v řízení jí znemožnit výkon jejího vlastnického práva.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 31. května 2007, č. j. 57 Co 198/2007-181, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil. Uložil žalobci, aby nahradil žalované 2) náklady řízení před soudy obou stupňů, a rozhodl, že žalobce a žalovaný 1) nemají ve vztahu mezi sebou právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Státu právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Odvolací soud nepovažoval důvody žalovaných za způsobilé vyvolat neúčinnost zpětvzetí žaloby. K důvodům žalovaného 1) konstatoval, že o náhradě nákladů řízení soud rozhoduje i při zastavení řízení v důsledku zpětvzetí žaloby, a žalované 2), že zastavením řízení omezení vzešlá ze zmíněných rozhodnutí odpadnou.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná 2) dovolání, jehož přípustnost opírá o §239 odst. 1 písm. a) OSŘ. Jako důvody dovolání uvádí, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Rekapituluje dosavadní průběh řízení
a důvody, pro které se zpětvzetím žaloby nesouhlasila. Namítá, že odůvodnění usnesení odvolacího soudu postrádá řádné a přezkoumatelné právní posouzení věci a že odvolací soud věc nesprávně posoudil, když její důvody shledal nezpůsobilé založit neúčinnost zpětvzetí žaloby. Žalobce podal novou žalobu, tentokrát na určení vlastnictví k předmětným nemovitostem, v němž požaduje, aby jako předběžná byla řešena otázka platnosti kupní smlouvy. Odstraněním rozsudku v této věci si tak otevřel cestu k tomu, aby, jak sám uvedl, v téže věci zahájil řízení nové. Skutečnosti, že své vlastnické právo k nemovitostem nemohla realizovat a domáhat se jeho ochrany, jsou podle žalované 2) závažnými důvody, pro které nemělo být zpětvzetí žaloby připuštěno, přičemž argumentace odvolacího soudu, že překážky odpadly zastavením řízení, je nepřiléhavá. Závažným důvodem je i dlouhodobá šikanózní žaloba, kterou jí vznikly nemalé náklady právního zastoupení, které jsou vůči žalobci nedobytné. Podle jejího názoru je účelem
§222a odst. 2 OSŘ sankcionování žaloby, kterou žalobce citelně zasáhl do jejích majetkových a osobnostních práv. Navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce ani žalovaný 1) se k dovolání nevyjádřili.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že přípustné dovolání bylo podáno včas řádně zastoupenou oprávněnou osobou – účastnicí řízení, přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu §242 odst. 1 a 3 OSŘ a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
K namítané vadě řízení, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nedošlo. Z rozhodnutí odvolacího soudu je zřejmé, podle kterých ustanovení procesního práva odvolací soud věc posoudil, tj. §222a odst. 1 a §222a odst. 2 OSŘ, jak tato ustanovení vyložil a následně aplikoval na daný skutkový stav. Nejde tedy o rozhodnutí ve smyslu §157 odst. 2 OSŘ nepřezkoumatelné.
Podle §222a odst. 1 OSŘ vezme-li žalobce (navrhovatel) za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví; to neplatí, bylo-li odvolání podáno opožděně nebo někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn, anebo proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Podle §222a odst. 2 OSŘ jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu
z vážných důvodů nesouhlasí, odvolací soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné; v takovém případě po právní moci usnesení pokračuje v odvolacím řízení.
Zákon ponechává posouzení toho, co jsou „vážné důvody“ ve smyslu §222a odst. 2 OSŘ, úvaze soudu rozhodujícího v odvolacím řízení; dovolací soud může jeho úvahu zpochybnit jen v případě, je-li zjevně nepřiměřená.
Nejvyšší soud souhlasí s odvolacím soudem, že rozhodnutím o zastavení řízení zaniká vydané předběžné opatření a odpadá překážka, pro kterou bylo přerušeno řízení, v němž se žalovaná 2) domáhá vyklizení předmětných nemovitostí. Tyto skutečnosti tak nemohou být důvody pro nepřipuštění zpětvzetí žaloby. Jestliže žalovaná 2) dále poukázala na to, že účelem postupu podle §222a odst. 2 OSŘ je sankcionování šikanózní žaloby, přičemž žalobce dosáhne odstranění pro něj nepříznivého rozhodnutí a „možnost zahájit nové řízení“, dovolací soud připomíná, že rozsudek, jímž byla žaloba na určení neplatnosti smlouvy zamítnuta pro nedostatek naléhavého právního zájmu ve smyslu §80 písm. c) OSŘ, není rozhodnutím, jímž by byl soud vázán v posouzení platnosti této kupní smlouvy v jiné věci vedené mezi týmiž účastníky řízení.
Z uvedeného vyplývá, že úvaha odvolacího soudu o tom, že žalovaná 2) nemá vážný důvod k nesouhlasu se zpětvzetím návrhu, není zjevně nepřiměřená. Dovolací důvod upravený v §241a odst. 2 písm. b) OSŘ tedy v posuzované věci není dán. Vady řízení uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 OSŘ, jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlíží i bez návrhu, nebyly dovolacím soudem zjištěny. Proto nezbylo, než dovolání zamítnout (§243b odst. 2 OSŘ).
Žalobci by podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 OSŘ náležela náhrada nákladů dovolacího řízení, ty mu však nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. září 2008
JUDr. Marie Rezková, v. r.
předsedkyně senátu