ECLI:CZ:NS:2008:25.CDO.1190.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 1190/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra, v právní věci žalobkyně Č. p. p., a. s., zastoupené advokátem, proti žalovanému L. B., o zaplacení částky 3.061,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 17 C 16/2006, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. srpna 2007, č. j. 56 Co 449/2007-41, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Chebu rozsudkem pro zmeškání ze dne 12. 3. 2007, č. j. 17 C 16/2006 – 33, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 3.061,- Kč s 3,5% úrokem z prodlení od 20. 1. 2003 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 31. 8. 2007, č. j. 56 Co 449/2007-41, odvolání žalovaného odmítl podle ust. §43 odst. 2 o. s. ř. za použití §211 o. s. ř. a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Toto usnesení napadl žalovaný vlastnoručně psaným podáním označeným jako „stížnost“, v němž žádá Nejvyšší soud o „přesetseňí čeleho usneseňi, kde píšou že nemam pravo sepsat dovolaňi“. Na hranici srozumitelnosti shrnuje stručně průběh řízení a namítá, že ve věci nebyl předvolán a vyslyšen. Navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení zrušil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovolatel sice není zastoupen advokátem, ani nedoložil, že by měl sám právnické vzdělání, avšak vzhledem k tomu, že jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, není tento nedostatek podmínky dovolacího řízení důvodem k zastavení řízení podle §104 odst. 2 o. s. ř. Podle ustanovení §241b odst. 2 o. s. ř. totiž platí, že není-li splněna podmínka uvedená v §241 o. s. ř., postupuje se obdobně podle §104 odst. 2 o. s. ř.; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Dovolání v této věci není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o odmítnutí odvolání není rozhodnutím ve věci samé.
Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že rozhodnutí o odmítnutí odvolání v jejich taxativních výčtech uvedeno není.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání proti usnesení, jímž Krajský soud v Plzni odmítl odvolání žalovaného, není přípustné (srov. též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 32 Cdo 583/2005).
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného odmítl podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalobkyni v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. května 2008
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu