ECLI:CZ:NS:2008:25.CDO.1559.2005.1
sp. zn. 25 Cdo 1559/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce B. S., proti žalovaným 1. S. K., spol. s r.o., 2. S. B., a. s., zastoupené advokátem, 3. A., spol. s r.o., a 4. Ing. H. M., o 42.712,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 53 C 156/96, o dovolání druhé žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. prosince 2004, č. j. 44 Co 232/2004-242, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. prosince 2004, č. j. 44 Co 232/2004-242, se s výjimkou výroků o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a první a třetí žalovanou zrušuje a věc se mu v tomto rozsahu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně (poté, co jeho předchozí rozsudek ze dne 31. 7. 2001, č. j. 53 C 156/96-144, byl v napadených výrocích zrušen usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 20. 2. 2002, č. j. 44 Co 41/2002-162) rozsudkem ze dne 23. 3. 2004, č. j. 53 C 156/96-211, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal vůči druhé žalované zaplacení 42.712,- Kč s 16% úrokem z prodlení od 9. 8. 1995 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a první, druhou a třetí žalovanou a vůči státu. Rozhodl tak o nároku žalobce na náhradu za poškození zdraví (bolestné a náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti), k němuž došlo dne 13. 12. 1994. Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že žalobce utrpěl zlomeninu loktu levé ruky s vykloubením v důsledku pádu do šachty nákladního stavebního výtahu v domě rekonstruovaném druhou žalovanou. Dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by se druhá žalovaná stala provozovatelem předmětného nákladního výtahu ve smyslu §427 obč. zák., neboť jí nebyl nikdy předán a využívaly ho i ostatní subjekty působící na stavbě. Není tedy dána její odpovědnost.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně mezitímním rozsudkem ze dne 20. 12. 2004, č. j. 44 Co 232/2004-242, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé tak, že základ nároku je dán co do 75%, změnil jej dále ve výrocích o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a první a třetí žalovanou, přičemž ve výrocích o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a druhou žalovanou a vůči státu rozsudek zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, že škoda na zdraví vznikla žalobci pádem do zděné výtahové šachty situované v komerční stavbě, jež byla předmětem díla druhé žalované, byť zde působilo více subdodavatelů. Nákladní výtah s klecí byl funkční, revidovaný a do chodu uvedený, avšak u jeho dveří došlo provozem výtahu k ulomení šroubů a selhání zámkového mechanismu, takže dveře byly otvíratelné kdykoli i bez vynaložení zvýšeného úsilí. Jelikož byl tento defekt příčinou pádu žalobce do vertikální dráhy výtahového zařízení, jedná se o škodu způsobenou okolnostmi, které mají původ v provozu, neboť právě tento provoz vyřadil zajištění zámku a tím i zabezpečení proti přístupu do výtahové šachty. Odvolací soud dospěl k závěru, že nestanoví-li občanský zákoník podmínky vzniku právního postavení osoby coby provozovatele dopravního prostředku, stává se provozovatelem každý, kdo se provozování dopravy ve smyslu §427 obč. zák. fakticky ujme a vykonává ji v mezích jejího určení, bez ohledu na způsob nabytí práv k prostředkům dopravy či na úřední schválení osobní nebo věcné způsobilosti k provozu. Uvedla-li tedy druhá žalovaná při své stavební činnosti výtah (původně nefunkční) do provozu a přenechala jej dalším osobám do „užívání“, stala se jeho provozovatelem a nese odpovědnost za škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Na straně žalobce však shledal odvolací soud spoluzavinění ve smyslu §441 obč. zák., spočívající v tom, že se při otevírání výtahových dveří spolehl na pravděpodobnou přítomnost výtahové klece, nedbal „pravděpodobného varování světelné změny v poměrech výtahové šachty“ a vzhledem k jinak neznámým místním poměrům neprojevil dostatečnou dávku opatrnosti. Vliv nepozornosti žalobce na vznik škody shledal soud v rozsahu 25%.
Proti tomuto rozsudku podala druhá žalovaná dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (nesprávné právní posouzení), v němž mu vytýká především rozpor s čl. 4 Listiny základních práv a svobod. Dovolatelka nesouhlasí se závěrem, že občanský zákoník nestanoví podmínky vzniku právního postavení osoby coby provozovatele, a je přesvědčena, že neporušila žádnou právní povinnost, proto se provozovatelem výtahu nemohla stát a nemůže jí být ani uložena povinnost uhradit škodu, kterou lze ukládat pouze na základě zákona; ona se přitom provozovatelem nestala (stala se jím vlastně až na základě úvahy odvolacího soudu, nikoliv na základě konkrétního ustanovení zákona). Dovolatelka dále namítá, že odvolací soud hodnotí provozování výtahu, jako kdyby nebylo rozdílu mezi výtahem nákladním a osobním, a že nezohledňuje konstrukční a účelové rozdíly obou druhů výtahů, neboť výtah nákladní je určen výhradně pro přepravování nákladu, nikoli osob, zatímco výtah osobní je k přepravě osob uzpůsoben a musí být vybaven nejenom vnitřním osvětlením kabiny, ale i ovládacím panelem umístěným uvnitř. Tím, že žalobce použil pro přepravu své osoby nákladní výtah, jednal v rozporu s účelem, ke kterému byl tento typ výtahu zkonstruován. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., je důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatel uplatňuje jako důvod dovolání [§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.], může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval. Nejvyšší soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.) a i v dané věci tedy může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelka označila.
Žalobce se domáhá náhrady škody způsobené na zdraví pádem do šachty nákladního stavebního výtahu. Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá v závěru, že žalobce si škodu způsobil zčásti sám; dovolatelka nesouhlasí kromě jiného i s rozsahem stanoveného podílu žalobce na vzniku škody.
Podle ustanovení §441 obč. zák. byla-li škoda způsobena také zaviněním poškozeného, nese škodu poměrně; byla-li škoda způsobena výlučně jeho zaviněním, nese ji sám.
Byla-li škoda způsobena také (či výlučně) zaviněním poškozeného (žalobce), v rozsahu tohoto zavinění je vyloučena odpovědnost škůdce (druhé žalované). Jde o určení vzájemného vztahu mezi jednáním poškozeného a právně kvalifikovanou událostí, za niž nese odpovědnost škůdce, a stanovení podílu, jímž sám poškozený přispěl ke škodlivému následku. Zásadně se vychází z míry zavinění poškozeného a zvažovat je třeba veškeré příčiny vzniku škody. K tomu, aby byla založena spoluodpovědnost poškozeného, musí být splněny předpoklady obecné odpovědnosti za škodu podle §420 obč. zák., tedy i porušení prevenční povinnosti podle §415 obč. zák. se musí vztahovat k takovému jednání či opomenutí poškozeného, které se na vzniku škody podílelo.
V případě jako je tento, jde při dělení účasti na vzniku škody mezi odpovědným subjektem a poškozeným podle §441 obč. zák. především o otázku, zda žalobce, který pracoval na stavbě dovolatelky a který se obecně v prostředí staveniště dobře orientoval, porušil prevenční povinnost počínat si tak, aby ke škodě na zdraví nedošlo. Odvolací soud bral při určení poměru spoluzavinění v potaz toliko porušení prevenční povinnosti předcházet škodám, jež dopadá obecně na všechny subjekty práva (§415 obč. zák.) a spoluzavinění spatřoval v tom, že žalobce nebyl při nástupu do výtahu natolik obezřetný, aby si povšiml, že kabina se v jeho patře nenachází. V tomto směru je ovšem třeba přisvědčit dovolatelce, že mělo být přihlédnuto i k tomu, že žalobce hodlal použít pro přepravu své osoby nákladní výtah, to vše při vědomí, že takový výtah není na rozdíl od osobního výtahu vybaven řadou bezpečnostních prvků; kromě obecné povinnosti chovat se opatrně, porušil tedy právní povinnost i tím, že jednal v rozporu s účelem, ke kterému byl nákladní výtah zkonstruován. Proto není odpovídající úvaha odvolacího soudu, že míra spoluzavinění žalobce je dána pouze v rozsahu 25%, zohledňující pouze jeho běžnou neopatrnost v podobě porušení povinnosti předcházet škodám, a nikoli též popsané počínání, jímž žalobce v rozporu s určením věci a bezpečnostními předpisy hodlal pro svou přepravu použít nákladní výtah, který je určen pouze pro přepravu materiálu.
Protože odvolací soud při právním posouzení věci opomenul přihlédnout k rozhodné skutečnosti, která vyšla za řízení najevo, dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. je naplněn a rozhodnutí odvolacího soudu je z pohledu uplatněné dovolací námitky nesprávné.
Nelze ovšem přisvědčit námitce dovolatelky, že povinnost k náhradě škody jí byla uložena v rozporu s Listinou základních práv a svobod. Obecně sice platí, že povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích, není však pravdou, že by napadený rozsudek (bez ohledu na to, že nesprávně posoudil míru spoluzavinění poškozeného) toto ústavní právo nerespektoval, neboť povinnost k náhradě škody, jsou-li splněny její podmínky, není v rozporu s čl. 4 Listiny základních práv a svobod. Odpovědnost za škodu podle §427 obč. zák., podle nějž odvolací soud věc posoudil, je odpovědností objektivní, aniž by zákon vyžadoval porušení právní povinnosti; předpokladem je právně kvalifikovaná událost (zvláštní povaha provozu dopravního prostředku), tedy určitá okolnost, která je vlastní právě provozu dopravního prostředku a která je objektivně způsobilá vyvolat škodu, v daném případě porucha zajištění dveří proti otevření v době, kdy se kabina nenachází v úrovni nástupního patra. Při závěru, že dovolatelka byla provozovatelem výtahu, pak odvolací soud vyšel ze zjištění (správnost skutkových zjištění dovolatelka nenapadá), že předmětem činnosti dovolatelky je mimo jiné provádění staveb včetně jejich změn a udržovacích prací na nich, což v sobě obnáší i tomu odpovídající užívání zařízení potřebných ke stavebním pracím, typicky k přepravování stavebního materiálu na stavbě. Odtud dovodil, že druhá žalovaná, která na základě smlouvy o dílo prováděla v objektu stavební činnost, používala k tomu předmětný výtah poté, co jej po dohodě s vlastníkem sama uvedla do provozu, a byla tak jeho provozovatelem. Není proto důvodná námitka, že by odvolací soud založil závěr o postavení dovolatelky coby provozovatele pouhou svou úvahou či poukazem na porušení právní povinnosti; dospěl k němu na základě zjištění o tom, že i když dovolatelka nebyla vlastníkem výtahu, měla na základě dohody s vlastníkem k užívání výtahu takový právní i faktický vztah, který ustanovení §427 odst. 2 obč. zák. spojuje s provozováním dopravního prostředku.
Protože je uplatněný dovolací důvod naplněn, dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil (§243b odst. 2, věta za středníkem, o.s.ř.) ve výroku o věci samé a ve výrocích závislých a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí o věci odvolací soud posoudí všechny okolnosti na straně žalobce a stanoví výraznější podíl spoluzavinění vzniklé škody; rozhodne pak nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. ledna 2008
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu