ECLI:CZ:NS:2008:25.CDO.1872.2006.1
sp. zn. 25 Cdo 1872/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra, v právní věci žalobce N. L. D., zastoupený advokátem, proti žalované České republice – Ministerstvu financí ČR, o 12.328.524,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 107/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. dubna 2006, č. j. 19 Co 159/2006-101, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. dubna 2006, č. j. 19 Co 159/2006-101, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 19. 10. 2005, č. j. 21 C 107/2002-73, zamítl žalobu na zaplacení částky 12.328.524,- Kč, požadované na náhradě škody způsobené nesprávným úředním postupem, a rozhodl o nákladech řízení. Soud vyšel ze zjištění, že 17. 11. 1999 chtěl žalobce letecky odcestovat z P. do V., měl u sebe zavazadlo a v něm devět balíčků bankovek, celkem 771.000,- USD. Převoz peněž deklaroval na celnici letiště R., mezi 15.45 – 16.00 hod. přistoupil k celní kontrole, nahlásil vývoz peněz a poté, co otevřel kufřík s penězi, celník J. B. roztrhl jeden balíček, viděl dalších šest balíčků, které nepřepočítával, a potvrdil žalobci vyplněný formulář. Žalobce se odebral směrem do prostoru odlety, kde se posadil na lavičce, kolem 16. hodiny přistoupil k rentgenu č. 2 muž v uniformě celníka a začal sledovat žalobce, někomu volal a ptal se, jak je dotyčný oblečen, a když se ho jeden z celníků zeptal, co se děje, oznámil mu, že tam mají nástrahu. Následně zaměstnanec letiště J. R. společně s mužem oblečeným v uniformě celníka přistoupil k žalobci a vyzval jej k opětovné kontrole. Jak se později ukázalo, kontrolu prováděl falešný celník M. G., jenž byl dříve pracovníkem celní správy a ke dni 29. 6. 1999 byl propuštěn ze služebního poměru. Vzal si z kufru žalobce balíček peněz, řekl, že něco není v pořádku, požádal žalobce o předložení pasu a celního dokladu o vývozu peněz a řekl, že se vrátí do pěti minut, ale to se již nestalo. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2003, sp. zn. 57 T 21/2001, byl M. G. uznán vinným, že po předchozí dohodě s dosud neznámým pachatelem, oblečen v uniformě celníka, vyzval na letišti v R. žalobce k údajné opakované prohlídce zavazadla, při které mu z příručního zavazadla odcizil celkem 351.000,- USD, tím spáchal trestný čin krádeže, za který byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let. Poškozený byl se svým nárokem odkázán na občanskoprávní řízení. Soud prvního stupně dovodil, že v daném případě stát neodpovídá za škodu způsobenou žalobci nesprávným úředním postupem podle §13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Aby se jednalo o nesprávný úřední postup, musí tak postupovat osoby, které plní úkoly státního orgánu, a tento postup musí sloužit výkonu státní moci. V tomto případě bylo prokázáno, že M. G., který byl dříve celníkem, skončil služební poměr k 29. 6. 1999, za celníka se vydával a uvedl žalobce v omyl, ale ani žalobce se následné kontrole nijak nebránil. Bylo spolehlivě prokázáno, že peníze žalobci odcizil právě M. G. a nelze stát zavázat k náhradě takto způsobené újmy, neboť není splněna podmínka, že výkon pravomocí státního orgánu vykonávala osoba k tomuto úkolu určená.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 4. 2006, č. j. 19 Co 159/2006-101, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 12.328.524,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, ale neztotožnil se s jeho právními závěry. Vzhledem k tomu, že M. G. spáchal trestný čin v celním prostoru letiště v uniformě celníka, kterou mu celní správa ponechala i po ukončení jeho služebního poměru s odůvodněním, že se jedná o vlastnictví bývalého celníka, které mu nemůže být po skončení služebního poměru odejmuto, odvolací soud dovodil, že žalovaná postupovala v rozporu s tehdy platným celním zákonem č. 13/1993 Sb., ve znění ke dni 17. 11. 1999, a prováděcí vyhláškou č. 259/1997 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti služebního poměru celníků. Z ust. §21 odst. 1 a §28 odst. 2, 3 celního zákona a z ust. §31 vyhl. č. 259/1997 Sb. dovodil, že po skončení služebního poměru mělo být po M. G. vyžadováno, aby vrátil uniformu celníka, resp. služební stejnokroj. Ve všech případech ukončení služebního poměru kromě úmrtí celníka, musí totiž stát zabezpečit, aby byla uniforma celníka, tj. všechny výstrojní součástky základní stejnokrojové výbavy vráceny, zejména když M. G. byl propuštěn pro porušení služebních povinností zvláště závažným způsobem. Nemůže-li žalovaný zabezpečit, aby do prostoru letiště, ve kterém stát provádí výkon celní správy, se nedostaly nepovolané osoby, a nemohl-li po propuštěném celníkovi požadovat vrácení údajně ztraceného služebního průkazu, v případě M. G. měl obzvláště trvat na tom, aby propuštěnému a zřejmě nespolehlivému celníkovi byla uniforma odňata. V této nečinnosti státního orgánu shledal odvolací soud nesprávný úřední postup, který bezprostředně umožnil spáchání trestného činu a vznik škody.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Žalovaná především namítá, že ke vzniku škody došlo trestnou činností, za niž byl pravomocně odsouzen M. G., a nikoli nesprávným úředním postupem celní správy. Poukazuje na to, že odvolací soud zcela opomenul trestní spis Městského soudu v Praze, sp. zn. 57 T 21/2001, z něhož vyplývá, že nebylo zjištěno, jakým způsobem se pachatel trestného činu M. G. do prostru letiště dostal, jakou vysílačku a jaké prostředky použil, jakým způsobem a čím, kromě uniformy, se při spáchání trestného činu prokazoval, a nebylo ani zjištěno, jakou uniformu měl pachatel v době krádeže na sobě, zda se jednalo o uniformu poskytnutou celní správou nebo uniformu, kterou si mohl nechat sám zhotovit. Naopak bylo prokázáno, že G. před ukončením služebního poměru nahlásil Policii ČR odcizení dokladů, včetně služebního průkazu. Celní správa neodpovídá za to, jaké osoby vstupují do prostoru letiště Praha – Ruzyně, celní správa vykonává pouze celní dohled nad zbožím, nikoli nad osobami, které překračují státní hranice, tuto činnost vykonávají orgány Policie ČR, služba cizinecké a pohraniční policie. Dále namítá, že z právních předpisů, které upravují služební poměr celníků, nevyplývá právo ani povinnost celní správy odebrat celníkovi po skončení jeho služebního poměru uniformu, a ani z ust. §31 vyhl. č. 259/1997 Sb. není možné tuto povinnost dovozovat. V daném případě nedošlo ze strany žalované k nesprávnému úřednímu postupu, v jehož důsledku by došlo ke vzniku škody, ale škoda byla způsobena trestnou činností odsouzeného M. G.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupeným advokátem ve smyslu §241 odst. 1 o. s. ř., napadené rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal podle §242 odst. 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci, které žalovaná uplatňuje jako důvod dovolání podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., spočívá v tom, že odvolací soud aplikoval na zjištěný skutkový stav nesprávný právní předpis nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ust. §13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Podle odst. 2 téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.
Odpovědnost za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem podle §13 zákona č. 82/1998 Sb. je odpovědností objektivní bez ohledu na zavinění. Jejím předpokladem je existence tří podmínek, které musí být kumulativně splněny: nesprávný úřední postup, vznik škody a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Jejich existence musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a nepostačuje pouhý pravděpodobnostní závěr o splnění některé z nich. Důkazní břemeno v tomto směru leží na poškozeném.
Je jednoznačné, že samotné odcizení finanční hotovosti M. G. není činností, jež by mohla být posuzována jako úřední postup státního orgánu. V tom se shodují závěry soudů obou stupňů. Aby šlo o postup „úřední“, musí tak postupovat osoby, které plní úkoly státního orgánu, a tento postup musí sloužit výkonu státní moci. Podmínkou aplikace ustanovení §13 zákona č. 82/1998 Sb. tedy je, že stát (prostřednictvím svých orgánů či jiných subjektů) vystupuje jako nositel veřejné moci při jejím uplatňování. Služební poměr M. G. u celní správy skončil předtím, než k majetkové újmě žalobce došlo, není tedy splněna podmínka, že výkon pravomocí státního orgánu vykonávala osoba k tomuto úkolu určená. Škoda byla žalobci způsobena přímo jednáním pachatele, který nebyl úřední osobou, byť se za ni vydával.
Odvolací soud shledal nesprávnost úředního postupu celní správy v tom, že po skončení služebního poměru nebyl M. G. odebrán služební stejnokroj (uniforma), a tento postup (nečinnost) mu umožnil spáchat skutek, pro který byl v trestním řízení odsouzen.
Základním předpokladem toho, aby společně s pachatelem úmyslného trestného činu krádeže nebo vedle něj odpovídal stát (celní správa), jenž mu ponechal uniformu, by v prvé řadě muselo být najisto postaveno, že při činu měl pachatel tuto uniformu, kterou zneužil, skutečně na sobě a že celní správa nepostupovala podle pravidel stanovených právními předpisy (celním zákonem, prováděcí vyhláškou či služebním předpisem celní správy č. 22/2005, který upravuje naturální náležitosti a pravidla nošení služebního stejnokroje), popř. podle obvyklých pravidel v obdobných případech. Bez ohledu na to, zda je či není povinností celních orgánů vyžadovat na celníkovi po skončení jeho služebního poměru vrácení uniformy a zda či do jaké míry je ze strany celní správy reálné uniformu mu odebrat, je zřejmé, že samotná skutečnost, že uniforma nebyla M. G. odebrána, majetkovou újmu žalobci nezpůsobila.
Otázka existence příčinné souvislosti je otázkou skutkovou, neboť v řízení se zjišťuje, zda škodná událost a vzniklá škoda na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. Příčinná souvislost se nepředpokládá, nýbrž musí být prokázána a v tomto směru jde o otázku skutkových zjištění. Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována.
Z hlediska objektivní odpovědnosti se o vztah příčinné souvislosti jedná, je-li nesprávnost úředního postupu a vznik škody ve vzájemném poměru příčiny a následku, tudíž, je-li doloženo, že nebýt této události (okolnosti), ke škodě by nedošlo. Přitom nemusí jít o příčinu jedinou, nýbrž i jen o jednu z příčin, avšak podstatnou, která se spolupodílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává. Příčinou, proč se v daném případě majetkový stav žalobce snížil, nebyla ta skutková okolnost, že bývalému zaměstnanci celní správy nebyla odebrána uniforma, nýbrž, že tato osoba úmyslným trestným činem se zmocnila hotovosti ke škodě žalobce. K tomu, že žalobce byl okraden, nedošlo následkem úředního postupu celní správy při propouštění zaměstnance ze služebního poměru, ale následkem jednání pachatele trestného činu.
I kdyby došlo k určitým nedůslednostem ze strany celní správy při propouštění M. G. ze služebního poměru, škoda byla jednoznačně způsobena jeho úmyslným trestným činem. Vylákání hotovosti na žalobci nebylo způsobeno nečinností orgánů celní správy, nýbrž kriminálním jednáním jejího bývalého zaměstnance. Z výsledků řízení nevyplývá, že by uniformu, jež mu po propuštění zůstala v držení, zneužil M. G. při trestné činnosti. I když lze hypoteticky připustit, že tuto uniformu při trestném činu krádeže mohl použít, je jednoznačné, že bez jeho jednání jakožto pachatele trestného činu by ke krádeži nedošlo, zatímco nelze jednoznačně usoudit, zda by krádež ke škodě žalobce spáchal i bez toho, že po skončení služebního poměru mu uniforma zůstala v držení. Úvaha odvolacího soudu, že nečinnost celní správy (opomenutí odebrat uniformu) bezprostředně umožnila M. G. spáchání trestného činu krádeže v prostoru letiště P. – R., nemění však nic na tom, že samotná tato nečinnost by ke škodě žalobce nevedla a že příčinou vzniku jeho majetkové újmy, bez níž by ke škodě nedošlo, bylo odcizení hotovosti M. G. Znamená to, že příčinou majetkové újmy žalobce není fakt, že při skončení služebního poměru nebyla bývalému zaměstnanci odebrána uniforma celníka.
Je tedy zřejmé, že dovolatelkou uplatněný dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., je naplněn.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a proto dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil (§243b odst. 2, věty za středníkem, o. s. ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 3, věta druhá, o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. května 2008
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu