ECLI:CZ:NS:2008:25.CDO.2190.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 2190/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobce J. B., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) Z. B., a 2) J. F., a 3) JUDr. J. H., o vydání věcí a náhradu škody, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 13 C 169/2005, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. února 2008, č. j. 11 Co 757/2007-97, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29. 2. 2008, č. j. 11 Co 757/2007-97, potvrdil usnesení Okresního soudu ve Vsetíně – pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 1. 11. 2007, č. j. 13 C 169/2005-84, jímž soud prvního stupně v souladu s ustanovením §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zastavil řízení, neboť soudní poplatek splatný podáním návrhu na zahájení řízení nebyl přes výzvu soudu zaplacen, a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Vytýká soudům obou stupňů, že mu nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků podle ustanovení §138 odst. 1 o.s.ř. a shrnuje důvody, pro které měl být od poplatků osvobozen. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné, jak byl ostatně dovolatel v napadeném usnesení odvolacího soudu správně poučen.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Přípustnost dovolání proti napadenému usnesení odvolacího soudu nelze založit podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť toto ustanovení upravuje přípustnost dovolání pouze proti rozhodnutím ve věci samé a rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku není rozhodnutím ve věci samé. Pojem „věc sama” je totiž právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně tak, že jde o předmět, ohledně něhož se řízení vede – tedy žalobou uplatněný nárok, o němž má být v řízení věcně rozhodnuto. O tomto nároku však dovoláním napadeným usnesením vůbec rozhodováno nebylo.
Ustanovení §238, §238a odst. 1 a §239 o.s.ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.
Lze tedy uzavřít, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, není přípustné (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2002, sp. zn. 29 Odo 205/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2002, pod poř. č. 102).
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), dovolání odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
Žalobce podáním nepřípustného dovolání procesně zavinil jeho odmítnutí, žalovaným však náklady řízení prokazatelně nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 věty první o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. června 2008
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu