ECLI:CZ:NS:2008:25.CDO.2554.2006.1
sp. zn. 25 Cdo 2554/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně M. Š., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) O. n. S., a 2) m. V., zastoupenému advokátem, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 5 C 514/98, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. dubna 2006, č. j. 7 Co 420/2006-429, takto:
I. Dovolání proti výroku rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. dubna 2006, č. j. 7 Co 420/2006-429, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn ve vztahu k druhému žalovanému tak, že žaloba byla zamítnuta, se zamítá; jinak se dovolání odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Strakonicích rozsudkem ze dne 12. 5. 2004, č. j. 5 C 514/98-309, ve znění opravného usnesení ze dne 18. 11. 2004, č. j. 5 C 514/98-360, uložil oběma žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 320.325,- Kč s 21% úrokem z prodlení od 13. 11. 2002 do zaplacení, první žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 21% z částky 320.325,- Kč od 14. 7. 1998 do 12. 11. 2002, žalobu proti oběma žalovaným na zaplacení částky 126.000,- Kč s 21% úrokem z prodlení od 14. 7. 1998 do zaplacení zamítl a dále zamítl žalobu proti druhému žalovanému na zaplacení 21% úroku z prodlení od 14. 7. 1998 do 12. 11. 2002 z částky 320.325,- Kč, a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o soudním poplatku.
K odvolání všech účastníků Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 15. 10. 2004, č. j. 7 Co 1970/2004-351, rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení v napadených vyhovujících výrocích ohledně platební povinnosti obou žalovaných ve výši 320.325,- Kč s 21 % úrokem z prodlení od 13. 11. 2002 do zaplacení a ohledně povinnosti první žalované zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 21 % z částky 320.325,- Kč od 14. 7. 1998 do 12. 11. 2002 potvrdil, dále jej potvrdil ve výroku o soudním poplatku, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Tento rozsudek krajského soudu byl rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 25 Cdo 423/2005, zrušen ve výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen ve výrocích o povinnosti obou žalovaných zaplatit žalobkyni úroky z prodlení od 13. 11. 2002 do zaplacení z částky 320.325,- Kč a o povinnosti první žalované zaplatit žalobkyni úroky z prodlení od 14. 7. 1998 do 12. 11. 2002 z téže částky, a dále ve výrocích o náhradě nákladů řízení a věc v tomto rozsahu byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 28. 4. 2006, č. j. 7 Co 420/2006-429, rozsudek soudu prvního stupně ze dne 12. 5. 2004, č. j. 5 C 514/98-309, zrušil ve výroku o povinnosti prvého žalovaného zaplatit 21 % úrok z prodlení z částky 320.325,- Kč od 14. 7. 1998 do 12. 11. 2002, ve výroku o povinnosti obou žalovaných zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně úroky z prodlení ve výši 21 % ročně z částky 320.325,- Kč od 13. 11. 2002 do 21. 11. 2002, 17,5 % ročně z částky 210.000,- Kč od 22. 11. 2002 do 22. 12. 2004, 17,5% ročně z částky 85.325,- Kč od 23. 12. 2004 do 28. 12. 2004, 18 % ročně z částky 210.000,- Kč od 22. 11. 2002 do 28. 12. 2004 a 18 % ročně z částky 135.162,50 Kč od 29. 12. 2004 do 3. 2. 2005 a ve výroku o povinnosti prvé žalované zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 3,5 % ročně z částky 110.325,- Kč od 22. 11. 2002 do 22. 12. 2004, 3,5 % ročně z částky 85.325,- Kč od 23. 12. 2004 do 28. 12. 2004, 3 % ročně z částky 210.000,- Kč od 22. 11. 2002 do 28. 12. 2004 a 3 % ročně z částky 135.162,50 Kč od 29. 12. 2004 do 3. 2. 2005 a v tomto rozsahu řízení zastavil. Dále zamítl žalobu proti druhému žalovanému na zaplacení úroku z prodlení ve výši 3,5 % ročně z částky 110.325,- Kč od 22. 11. 2002 do 22. 12. 2004, 3,5 % ročně z částky 85.325,- Kč od 23. 12. 2004 do 28. 12. 2004, 3 % ročně z částky 210.000,- Kč od 22. 11. 2002 do 28. 12. 2004 a 3 % ročně z částky 135.162,50 Kč od 29. 12. 2004 do 3. 2. 2005. K částečnému zastavení řízení podle §222a odst. 1 o. s. ř. došlo z důvodu zpětvzetí žaloby, neboť první žalovaná zaplatila žalobkyni na úrocích z prodlení více, než činil oprávněný nárok žalobkyně, a z tohoto důvodu soud zamítl žalobu proti druhému žalovanému, když jeho závazek zanikl z důvodu splnění solidárním spoludlužníkem - první žalovanou.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání z důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Otázku zásadního právního významu spatřuje ve vymezení, od kdy jsou žalovaní v prodlení ohledně jejího nároku. Je toho názoru, že povinnost škůdců nahradit způsobenou škodu vznikla již v okamžiku vzniku škody a rozsudek nekonstituuje novou povinnost, pouze deklaruje povinnost již vzniklou. Z toho dovozuje, že jí měly být přiznány úroky z prodlení z celé částky, a to již od rozhodné události, neboť již tehdy nastaly skutečnosti odůvodňující zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění. Zásadně nesouhlasí s tím, že úroky z prodlení u nároku na zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění by se měly vázat k době rozhodnutí soudu o tomto zvýšení. Navrhla, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo změněno tak, že žalobě se v plném rozsahu vyhovuje a žalovaným se ukládá povinnost nahradit jí náklady řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. §241 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, pokud jím byl rozsudek soudu prvního stupně změněn ve vztahu k druhému žalovanému ohledně úroků z prodlení za období od 22. 11. 2002 do 3. 2. 2005, je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není však důvodné. Dovolání proti výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a řízení zastaveno z důvodu zpětvzetí žaloby, pak směřuje proti rozhodnutí, proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští.
Podle ust. §559 odst. 1 obč. zák. splněním dluh zanikne.
Podle ust. §511 odst. 1 obč. zák. jestliže je právním předpisem nebo rozhodnutím soudu stanoveno, nebo účastníky dohodnuto, anebo vyplývá-li to z povahy plnění, že více dlužníků má témuž věřiteli splnit dluh společně a nerozdílně, je věřitel oprávněn požadovat plnění na kterémkoli z nich. Jestliže dluh splní jeden dlužník, povinnost ostatních zanikne.
Žaloba na uložení povinnosti druhému žalovanému zaplatit žalobkyni úroky z prodlení byla odvolacím soudem zamítnuta z důvodu, že pohledávka žalobkyně zanikla, a to na základě zjištění, že první žalovaná v plné míře uhradila žalobkyni dlužné úroky z prodlení, což bylo mezi účastníky nesporné, a ani žalovaná to v dovolání nezpochybňuje.
Společné solidární závazky představují situaci, kdy solidárně zavázaní spoludlužníci jsou povinni plnit věřiteli celý dluh společně s tím, že závazek zaniká v rozsahu, v němž byl některým z dlužníků splněn. Pokud tedy v daném případě je povinnost obou žalovaných k plnění společná a nerozdílná, a první žalovaná poskytla žalobkyni plnění na úhradu společného solidárního závazku, pak odvolací soud dospěl ke správnému závěru, že tento solidární závazek žalovaných zanikl splněním (§511 odst. 1 in fine a §559 dost. 1 obč. zák.).
Nesouhlasí-li žalobkyně s rozhodnutím o úrocích z prodlení za období před 22. 11. 2002, směřuje její dovolání do výroku rozsudku odvolacího soudu o zrušení rozsudku soudu prvního stupně a o zastavení řízení z důvodu zpětvzetí žaloby. Občanský soudní řád však dovolání proti tomuto výroku nepřipouští (srov. §237 až §239 o. s. ř.).
K otázce okamžiku vzniku prodlení s plněním náhrady za ztížení společenského uplatnění v rozsahu přesahujícím dvojnásobek základního bodového ohodnocení, kterou žalobkyně v dovolání označuje za „otázku zásadního právního významu“, lze uvést, že tato byla jednoznačně vyřešena v předchozím rozhodnutí Nejvyššího soudu v této věci ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 25 Cdo 423/2005, a ani nyní není důvod se od vysloveného právního názoru v tomto směru odchýlit.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně v rozsahu, v němž je přípustné, není důvodné, a proto je Nejvyšší soud zamítl (§243b odst. 2 věta před středníkem o. s. ř.); v rozsahu, v němž směruje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolání podle ust. §243b odst. 5 věty první a §218 písm. b) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. l a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů právo a žalovaným náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. září 2008
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu