ECLI:CZ:NS:2008:25.CDO.2854.2006.1
sp. zn. 25 Cdo 2854/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Marty Škárové v právní věci žalobkyně B. B., zastoupené advokátkou, proti žalovanému R. B., zastoupenému advokátem, o náhradu škody na zdraví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 4 C 13/99, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. března 2006, č. j. 62 Co 154, 155/2005-169, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. března 2006, č. j. 62 Co 154, 155/2005-169, se ve výroku I. o věci samé a v závislých výrocích V. a VI. o náhradě nákladů řízení zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací tomuto soudu k dalšímu řízení; dovolání žalobkyně proti výroku II. rozsudku ohledně částky 43.800,- Kč s příslušenstvím se zamítá, jinak se toto dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 27. 9. 2002, č. j. 4 C 13/99-74, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 1. 10. 2004, č. j. 4 C 13/99-112, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 71.621,- Kč s příslušenstvím, hradit žalobkyni od 1. 1. 1999 částku 2.500,- Kč měsíčně, splácet žalobkyni nedoplatek v celkové výši 112.500,- Kč v měsíčních splátkách po 1.000,- Kč počínaje právní mocí rozsudku, zaplatit jí částku 64.740,- Kč se 17 % úrokem z prodlení od 21. 6. 1996 do zaplacení, ve zbytku žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky i vůči státu. Rozhodl tak o nároku na náhradu škody na zdraví způsobené dne 5. 12. 1994 žalovaným (tehdejším manželem) žalobkyni, která se domáhala odškodnění bolesti, ztížení společenského uplatnění a ztráty na výdělku. Žalovaný fyzicky napadl žalobkyni a způsobil jí zranění s nutnou dobou léčení do 21. 6. 1995, za což byl rozsudkem téhož soudu ze dne 1. 7. 1998, sp. zn. 16 T 66/96, pravomocně odsouzen. Ze znaleckého posudku ze dne 5. 3. 2000, zpracovaného MUDr. V. S. (obor zdravotnictví – ortopedie), soud zjistil, že znalec hodnotil podle vyhlášky č. 32/1965 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění, v souvislosti s poškozením zdraví žalobkyně bolestné 104 body a ztížení společenského uplatnění 60 body. Znalec MUDr. M. M., CSc., (obor zdravotnictví – psychiatrie) ve znaleckém posudku ze dne 23. 5. 2001 ohodnotil podle vyhlášky č. 32/1965 Sb. odškodnění žalobkyně za bolest - otřes mozku stupně II - 30 body a ztížení společenského uplatnění – vážné duševní poruchy po těžkých poraněních kromě hlavy - 200 body, přičemž doporučil soudu zvážit možnost zvýšit odškodnění podle §6 a §7 vyhlášky č. 32/1965 Sb.; znalec dne 4. 7. 2002 po provedení kontrolního psychiatrického vyšetření vyhotovil doplněk posudku (uloženo usnesením soudu prvního stupně ze dne 9. 5. 2002, č. j. 4 C 13/99-56), v němž posoudil změny zdravotního stavu žalobkyně v období po jeho vypracování a podle vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, provedl nové ohodnocení odškodnění za bolest – lehký otřes mozku – 15 bodů a ztížení společenského uplatnění – vážné duševní poruchy po těžkých poraněních kromě hlavy - 900 bodů s tím, že doporučil soudu zvážit možnost zvýšit odškodnění podle §6 vyhlášky č. 440/2001 Sb. Žalobkyně je od 17. 6. 1997 vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání na Ú. p. v K., od M. ú. U. pobírá měsíčně dávku sociální péče ve výši 2.227,- Kč a za dobu pracovní neschopnosti, t.j. od 6. 12. 1994 do 21. 6. 1995 jí byla vyplacena na nemocenských dávkách částka 15.969,- Kč. Ze zprávy společnosti A. s., s. r. o., bylo zjištěno, že průměrná hrubá mzda jejího zaměstnance v oboru sazeč činila v roce 1995 částku 13.400,- Kč měsíčně. Soud požadavek na odškodnění za bolest a za ztížení společenského uplatnění posoudil podle §444 odst. 1 obč. zák. a aplikoval vyhlášku č. 32/1965 Sb., neboť bolest a ztížení společenského uplatnění vznikly před účinností vyhlášky č. 440/2001 Sb. Odškodnění bolesti ohodnocené 119 body (104 + 15) a ztížení společenského uplatnění ohodnoceného 960 body (900 + 60) žalobkyni přiznal ve výši dvojnásobku základního bodového hodnocení a co do zbytku požadované částky (129.480,- Kč) žalobu zamítl. Ztrátu na výdělku posoudil podle §445 obč. zák., přičemž v případě ušlého výdělku žalobkyně zohlednil skutečnost, že její pracovní neschopnost navazovala na mateřskou dovolenou, tak, jako by měla nastoupit do zaměstnání, přičemž vycházel ze zprávy společnosti A. s., s. r. o., a za uvedené období jí po odečtení vyplacených nemocenských dávek přiznal náhradu ve výši 71.621,- Kč. Náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti stanovil podle §447 odst. 1 obč. zák. Vycházel z toho, že žalobkyni se nepodařilo vzhledem ke zdravotním komplikacím nalézt zaměstnání, naposledy pracovala v roce 1991 s průměrným výdělkem 6.000,- Kč měsíčně a po skončení pracovní neschopnosti pobírá pouze sociální dávku ve výši 2.227,- Kč; za těchto okolností považoval za přiměřenou částku kompenzující sníženou možnost výdělku žalobkyně 2.500,- Kč měsíčně. Zamítnutí žaloby co do částky 490,- Kč odůvodnil početní nesprávností – rozdílem mezi částkami 71.621,- Kč a 71.131,- Kč.
K odvolání obou účastníků Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 3. 2006, č. j. 62 Co 154, 155/2005-169, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujících výrocích ohledně částek 71.621,- Kč s příslušenstvím a 2.500,- Kč měsíčně tak, že žalobu zamítl, ve vyhovujícím výroku ohledně částky 64.740,- Kč s příslušenstvím tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na bolestném částku 4.020,- Kč s 15% úrokem s prodlení od 17. 1. 1999 do zaplacení a na ztížení společenského uplatnění částku 13.800,- Kč s 15% úrokem z prodlení z částky 7.800,- Kč od 17. 1. 1999 do zaplacení, zrušil jej v zamítavém výroku ohledně částky 490,- Kč, co do zbytku požadované jistiny a úroků z prodlení žalobu zamítl, odmítl odvolání žalovaného do zamítavého výroku o věci samé a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi účastníky i vůči státu. Ohledně samotné existence nároku žalobkyně na náhradu škody na zdraví, souhlasil s názorem soudu prvního stupně. Jednorázové odškodnění bolesti žalobkyně a ztížení jejího společenského uplatnění však posoudil odlišně, neboť soud prvního stupně při výpočtu odškodnění vycházel z bodového ohodnocení uvedeného v doplňku znaleckého posudku ze dne 4. 7. 2002, jehož zpracování nebylo soudem uloženo, znalec v něm uvedl, že k zásadní změně zdravotního stavu nedošlo, a provedl bodové hodnocení podle vyhlášky č. 440/2001 Sb., ačkoliv bolest i ztížení společenského uplatnění žalobkyni vznikly ještě před účinností tohoto předpisu. Vyšel ze znaleckých posudků ze dne 5. 3. 2000 a ze dne 23. 5. 2001 a bolestné odškodnil podle vyhlášky č. 32/1965 Sb. částkou 4.020,- Kč (134 bodů x 30,- Kč) a ztížení společenského uplatnění částkou 7.800,- Kč (260 bodu x 30,- Kč), k čemuž připočetl dalších 6.000 Kč (200 bodů x 30,- Kč), neboť v posudku ze dne 23. 5. 2001 bylo doporučeno dvojnásobné zvýšení základního bodového ohodnocení za odškodnění ztížení společenského uplatnění. S placením těchto částek, vyjma navýšení bodového ohodnocení (6.000,- Kč), se žalovaný dostal do prodlení druhého dne po doručení žaloby (dne 17. 1. 1999), od něhož se počítá úrok z prodlení ve výši 15 %. Odlišně posoudil i náhradu za ztrátu na výdělku (§445, §446 a §447 obč. zák.). Dovodil, že pro posouzení, zda žalobkyni tato ztráta vznikla, bylo nutné mít spolehlivě zjištěno, že žalobkyně měla prokazatelně do zaměstnání nastoupit, avšak v posuzovaném případě žalobkyně pouze tvrdila, že byla (ústně) domluvena se společností A. s., s. r. o., na nástupu do zaměstnání od dne 1. 1. 1995, současně však netvrdila ani nijak neprokazovala, že by s touto společností měla uzavřenu pracovní smlouvu, popřípadě od ní měla závazný příslib, že u ní bude zaměstnána. S ohledem na výše uvedené a na skutečnost, že v době poškození zdraví žalobkyně měla ukončený pracovní poměr s předchozím zaměstnavatelem a již ukončila mateřskou dovolenou, uzavřel, že nárok na náhradu za ztrátu na výdělku podle §445, §446 a §447 obč. zák. jí vůbec nevznikl. Zamítavý výrok ohledně částky 490,- Kč odvolací soud jako nadbytečný zrušil, neboť přesahoval žalobní požadavek a tato částka tedy vůbec nebyla předmětem řízení.
Proti měnícím výrokům tohoto rozsudku podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. a) a písm. c) o. s. ř. a podává je z důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) a písm. b) o. s. ř. Je toho názoru, že dovolání je přípustné nejen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jak je uvedeno v poučení o opravném prostředku proti napadenému rozsudku, ale rovněž i podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu upravuje rozdílně (oproti rozhodnutí soudu prvního stupně) práva a povinnosti v právních vztazích mezi účastníky. Nesouhlasí s hodnocením znaleckých posudků odvolacím soudem, když doplnění znaleckého posudku z oboru psychiatrie (ze dne 4. 7. 2002) bylo znalci uloženo soudem dne 9. 5. 2002, takže bylo důvodné nejen ve vztahu k pokynu soudu, ale i ve vztahu k jejímu tehdy aktuálnímu zdravotnímu stavu. Namítá, že žalovaný se dostal do prodlení s placením dnem, kdy ukončila léčení, tj. dne 21. 6. 1995, nikoli dne 17. 1. 1999 a uvádí, že žalobu na náhradu škody mohla proti žalovanému podat až po pravomocném skončení trestního řízení proti němu, což bylo dne 22. 10. 1998. Dále odvolacímu soudu vytýká, že ji měl vyzvat podle §118a odst. 1 o. s. ř. k doplnění dokazování, popřípadě si důkazy vyžádat sám přímo od společnosti A. s., s. r. o., pokud dospěl k názoru, že žalobkyně nástup do zaměstnání dostatečně neprokázala, ačkoliv soud prvního stupně vzal tuto skutečnost za prokázanou. Uvádí, že odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně podle §220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. (soud prvního stupně rozhodl nesprávně, ačkoliv správně zjistil skutkový stav), což je v rozporu s jeho závěrem ohledně dokazování náhrady za ztrátu výdělku. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání nesouhlasí s argumentací žalobkyně a navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl pro nepřípustnost nebo je zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu §241 odst. 1 o. s. ř., napadené rozhodnutí přezkoumal podle §242 odst. 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání v té části, ve které je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je co do částky 71.621,- Kč s příslušenstvím a 2.500,- měsíčně důvodné a ohledně částky 43.800,- Kč s příslušenstvím je nedůvodné; ve zbytku není přípustné.
Rozsudek odvolacího soudu nebyl dovoláním napaden ve výroku o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 17.820,- Kč (4.020,- Kč - bolestné a 13.800,- Kč - odškodnění za ztížení společenského uplatnění) s příslušenstvím, jenž je svým obsahem výrokem potvrzujícím.
Ohledně částky 3.120,- Kč (7140 – 4020 Kč) s příslušenstvím představující náhradu za bolest, kterou odvolací soud zamítl, bylo dovolání žalobkyně odmítnuto podle §218 písm. c) o. s. ř. za použití §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., neboť jednotlivé složky práva na náhradu škody, kterým je vymezen obsah náhrady škody, se projevují jako samostatné dílčí nároky a daný nárok na peněžité plnění nepřevyšuje 20.000,- Kč.
Přípustnost dovolání ohledně částky 43.800,- Kč s příslušenstvím za ztížení společenského uplatnění a částek 71.621,- Kč s příslušenstvím a 2.500,- Kč měsíčně za ztrátu na výdělku vyplývá z §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť dovoláním napadený rozsudek má v tomto rozsahu měnící charakter.
Podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. lze dovolání podat, jestliže řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Lze přisvědčit dovolatelce, že vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie ze dne 4. 7. 2002 bylo znalci uloženo soudem, nicméně tato okolnost nemění nic na tom, že při posuzování odškodnění za bolest a ztížení společenského uplatnění žalobkyně bylo třeba vycházet z vyhlášky č. 32/1965 Sb., jak správně dovodily soudy obou stupňů a proti čemuž ani dovolatelka nevznesla žádných námitek. Odvolací soud tak správně vycházel ze znaleckého posudku ze dne 23. 5. 2001, kde ztížení společenského uplatnění žalobkyně bylo hodnoceno podle vyhlášky č. 32/1965 Sb. (položka 252); ve zmíněném doplňku tohoto znaleckého posudku bylo toto odškodnění (spočívající ve shodném poškození zdraví) hodnoceno toliko za použití odlišné právní úpravy, tj. vyhlášky č. 440/2001 Sb. (položka 015). Tento postup odvolacího soudu byl navíc zcela v souladu s ustanovením §213 o. s. ř.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobkyně ohledně částky 43.800,- Kč s příslušenstvím, představující odškodnění ztížení společenského uplatnění, zamítl podle §243b odst. 2, části věty před středníkem, o. s. ř.
V případě ztráty na výdělku žalobkyně netvrdila a ani nijak neprokazovala, že by měla se společností A. s., s. r. o., uzavřenu pracovní smlouvu, popřípadě měla od ní závazný příslib nástupu do zaměstnání. Žalobkyní tvrzené skutečnosti a předložené důkazy (zpráva této společnosti o průměrném mzdě) byly v tomto ohledu pro vznik odpovědnosti za ztrátu na výdělku nedostačující. Jestliže v účastnické výpovědi učiněné před soudem prvního stupně dne 14. 10. 1999 uvedla, že měla dne 1. 1. 1995 nastoupit do zaměstnání u výše uvedené společnosti s měsíční mzdou ve výši 13.000,- Kč, měl odvolací soud žalobkyni poskytnout potřebná poučení o její povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní ve smyslu §118a odst. 1 a 3 o. s. ř. (zejména) o tom, že je třeba prokázat nástup do předpokládaného zaměstnání (u společnosti A. s., s. r. o.) a také skutečnou výši výdělku, který by v tomto zaměstnání dosahovala, zvláště pak za situace, kdy soud prvního stupně nároku žalobkyně vyhověl (v tomto směru srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 31. 8. 1988, sp. zn. 1 Cz 47/88, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, pod č. 10, ročník 1991). Poučovací povinnost soudu podle §118a odst. 1 a 3 o. s. ř. je směřována – na rozdíl od poučovací povinnosti podle §118a odst. 4 o. s. ř. – i vůči účastníku, který je zastoupen advokátem, a lze ji splnit i tím, že bude poskytnuto zástupci účastníka s procesní plnou mocí (srov. §32 odst. 3 o. s. ř.). Zamítl-li odvolací soud žalobu proto, že žalobkyně neunesla v řízení břemeno tvrzení nebo důkazní břemeno, aniž by jí poskytl řádné poučení podle §118a odst. 1 a 3 o. s. ř. (jak tomu bylo v projednávané věci), zatížil tím řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1491/2002, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1788, svazek 24, ročník 2003).
V otázce vzniku prodlení žalovaného s placením odškodnění za ztížení společenského uplatnění se lze ztotožnit s názorem odvolacího soudu. U nároku na náhradu škody není stanovena doba splnění, a proto je třeba podle §563 obč. zák. vycházet z toho, že škůdce (žalovaný) je povinen škodu nahradit první den po tom, co ho věřitel (žalobkyně) o splnění požádal; jestliže škodu v tento den neuhradí, je škůdce v prodlení. Pokud nedošlo požádání dlužníkovi (žalovanému) už dříve, je třeba za kvalifikované požádání považovat žalobu; samozřejmě dnem splatnosti pohledávky uplatněné v žalobě nebude den následující po podaní žaloby na soudě, ale den po doručení této žaloby žalovanému (srov. např. stanovisko býv. Nejvyššího soudu SSR, ze dne 25. 11. 1976, sp. zn. Pls 2/76, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, pod č. 27, ročník 1977). Vzhledem ke skutečnosti, že žaloba byla dne 15. 1. 1999 doručena žalovanému, který škodu v den splatnosti, tj. 16. 1. 1999 nenahradil, dostal se tak dne 17. 1. 1999 do prodlení.
Protože rozsudek odvolacího soudu není z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. správný, Nejvyšší soud jej ve zmíněném rozsahu zrušil (§243b odst. 2, věta za středníkem, o. s. ř.) a vrátil mu věc k dalšímu řízení (§243b odst. 3, věta první, o. s. ř.); ohledně částky 43.800,- Kč s příslušenstvím dovolání jako nedůvodné zamítl podle §243b odst. 2, části věty před středníkem, o. s. ř. a ohledně částky 3.120,- Kč s příslušenstvím dovolání jako nepřípustné odmítl podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. června 2008
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu