ECLI:CZ:NS:2008:25.CDO.2882.2007.1
sp. zn. 25 Cdo 2882/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobce B., “družstvo“, zastoupeného advokátem, proti žalované K. p., a.s., V. I. G., o 82.767,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 15 C 247/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. 3. 2007, č.j. 29 Co 433/2006-74, takto:
I. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. 3. 2007, č.j. 29 Co 433/2006-74, pokud jím byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že byla zamítnuta žaloba na zaplacení 79.462,- Kč s 2,5 % úrokem z prodlení z této částky ročně od 1. 8. 2003 do zaplacení, se zamítá; jinak se dovolání odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal po žalované zaplacení 82.767,- Kč s příslušenstvím jako pojistného plnění z důvodu pojistné události – krádeže finanční hotovosti a poškození trezoru v jeho provozovně.
Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 16. 6. 2006, č.j. 15 C 247/2004-59, uložil žalované zaplatit žalobci 82.767,- Kč s 2,5 % úrokem z prodlení ročně od 1. 8. 2003 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce se žalovanou uzavřel dne 3. 3. 2003 pojistnou smlouvu zahrnující pojištění věcí umístěných v provozovně žalobce v J. n. N. (dále jen „pojistná smlouva“). Dne 3. 5. 2003 byla při vloupání do provozovny žalobce odcizena příruční pokladna s hotovostí ve výši 9.850,- Kč a také náhradní klíč od trezoru přilepený k pokladně pod přihrádkou na mince. Odcizení příruční pokladny bylo téhož dne zjištěno předsedou žalujícího družstva, který byl kontaktován bezpečnostní agenturou. Následně při opětovném vloupání do provozovny dne 15. 5. 2003 došlo za použití (při předchozím vloupání získaného) náhradního klíče k poškození trezoru a odcizení hotovosti ve výši 79.462,20 Kč. Dne 30. 6. 2003 žalobce oznámil žalované pojistnou událost a výši vzniklé škody. V případě prvního vloupání žalovaná poskytla žalobci pojistné plnění. U druhého vloupání však plnit odmítla, neboť žalobce nesplnil povinnost vyplývající z pojistné smlouvy, a to nahlásit změnu zabezpečení pojištěného majetku, když žalovanou neuvědomil o tom, že po prvním vloupání nezajistil výměnu zámků trezoru. Z článku VI písm. d) Všeobecných pojistných podmínek, zvláštní části 200 – pojištění pro případ odcizení (dále jen „VPP“), které jsou nedílnou součástí pojistné smlouvy, vyplývá, že krádeží, při které pachatel překonal překážky chránící věc před odcizením, se rozumí přivlastnění si cizí pojištěné věci, které se pachatel zmocní tak, že si místo pojištění otevře klíčem, jehož se zmocnil krádeží nebo loupeží. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v obou případech vloupání nastala pojistná událost. Navíc při druhém vloupání, kdy byl k otevření trezoru použit náhradní klíč, došlo k poškození zámků trezoru a žalobce musel vynaložit náklady na jeho opravu ve výši 3.305,- Kč. Přitom podle článku II odst. 2 VPP je vznik této škody rovněž pojistnou událostí, neboť došlo k poškození schránky, jejíž obsah je pojištěn u téhož pojistitele, jednáním směřujícím k odcizení pojištěné věci. Soud proto žalobě vyhověl jak ohledně nároku na náhradu odcizené finanční hotovosti, tak i nároku na náhradu nákladů na opravu poškozeného trezoru.
K odvolání žalované Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 19. 3. 2007, č.j. 29 Co 433/2006-74, rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud převzal skutkový stav, jak byl zjištěn soudem prvního stupně, na jehož základě dospěl k odlišným závěrům. Výklad ustanovení článku VI písm. d) VPP okresním soudem považoval za nesprávný, neboť (jak vyplývá z pojistné smlouvy) místem pojištění je nikoli poškozený trezor, který si pachatel otevřel dříve odcizeným klíčem, nýbrž provozovna žalobce. Podle článku VI písm. e) VPP ke krádeži, při které pachatel překonal překážky chránící věc před odcizením, dochází i tehdy, otevře-li schránku (jejíž obsah je pojištěn) nástroji, které nejsou určeny k jejímu řádnému otevírání. V dané věci ovšem tato situace nenastala, neboť k otevření trezoru došlo za použití klíče. To umožnil žalobce svou nedbalostí, neboť již 3. 5. 2003 věděl (resp. musel vědět), že došlo k odcizení náhradního klíče od trezoru, a přesto až do 15. 5. 2003 neučinil žádná opatření (např. výměnu zámků trezoru), aby jeho „nenásilnému“ otevření zabránil. Jelikož žalobci z těchto důvodů nesvědčí nárok na pojistné plnění, odvolací soud žalobu zamítl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a jímž odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.] a že jeho rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o.s.ř.). Dovolatel považuje za nesprávný závěr, že svou „lehkomyslností a nezodpovědným přístupem“ umožnil odcizení peněz z trezoru. Žalobce splnil veškeré podmínky vyplývající z pojistné smlouvy, neboť „peníze i provozovna“ byly dohodnutým způsobem zabezpečeny. Přitom v pojistné smlouvě (resp. v pojistných podmínkách) není nic o tom, kdy a jaká opatření by měl pojistník (poškozený) učinit v případě odcizení náhradního klíče. Mezi oběma vloupáními uplynulo nejvýše šest pracovních dnů a je proto otázkou, „zda bylo v možnostech žalobce výměnu zámku zajistit a zda měl opakované násilné vniknutí do objektu předpokládat“. Dále žalobce pokládá za nedostatečně prokázané, že k otevření trezoru skutečně došlo odcizeným náhradním klíčem; tento klíč navíc není nástrojem určeným k „řádnému otevírání“ schránky. Jelikož při otevření trezoru došlo k poškození jeho zámku, náklady, které žalobce vynaložil na jeho opravu, představují škodu, jež měla být žalovanou likvidována. Z těchto důvodů dovolatel navrhuje, aby dovolací soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem ve smyslu §241 odst. 1 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání směřující proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn, je pouze zčásti přípustné.
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou vymezeny ustanovením §237 o.s.ř.
Podle §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn ohledně částky 82.767,- Kč (k současně požadovanému příslušenství nemůže být při posouzení přípustnosti dovolání přihlédnuto), jež se skládá z pojistného plnění představujícího jednak náhradu za odcizenou finanční hotovost ve výši 79.462,- Kč, jednak náhradu nákladů vynaložených na opravu (výměnu) zámků trezoru ve výši 3.305,- Kč, tj. ze dvou samostatných nároků odvíjejících se od odlišného skutkového základu, a proto je třeba zkoumat přípustnost dovolání ohledně každého z nich samostatně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, publikované v časopise Soudní judikatura, ročník 2000, pod poř. č. 9). Jestliže tedy v částce 3.305,- Kč bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, je přípustnost dovolání proti této části rozsudku ustanovením §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. vyloučena, a to bez zřetele k tomu, že součet požadované výše plnění z obou samostatných nároků přesahuje částku 20.000,- Kč. Nejvyšší soud proto dovolání směřující proti části výroku ohledně 3.305,- Kč s příslušenstvím podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Ve zbývající části (tj. ohledně 79.462,- Kč s příslušenstvím) je dovolání podle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. přípustné, není však důvodné.
Dovolací soud nejprve přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska dovolací námitky, že toto rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Za skutkové zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování, je třeba ve smyslu §241a odst. 3 o.s.ř. pokládat výsledek hodnocení důkazů, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení §132 o.s.ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo z přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly v řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly v řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti logický rozpor, nebo jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení §133 až 135 o.s.ř. Skutkové zjištění nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného (případně i procesního) práva. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné polemizovat s jeho skutkovými závěry, např. namítat, že soud měl jinak hodnotit určitý důkaz, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý, nebo že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr apod. Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout (srov. Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád, komentář, II. díl, Praha: C. H. Beck, 7. vydání, 2006, str. 1268).
Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, na jejichž základě dospěl k odlišným právním závěrům. Dovolací soud neshledal, že by okresní soud (a tedy ani odvolací soud) pokládal za zjištěné něco, co ve spise není, opomenul něco podstatného, co ve spise je, ani že by v jeho úvahách existovaly logické rozpory. Pouhé vyslovení odlišného názoru na to, jaké skutečnosti lze mít na základě provedených důkazů za prokázané, popřípadě zda dosud provedené důkazy stačí k prokázání relevantních skutečností, není s ohledem na zásadu volného hodnocení důkazů (§132 o.s.ř.) způsobilé tento dovolací důvod založit. Dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř. tak nebyl uplatněn opodstatněně.
Dále dovolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska uplatněné námitky nesprávného právního posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.].
Nesprávné právní posouzení věci může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu (byť správně určenou) nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
V posuzované věci uplatněné dovolací námitky směřují ke zpochybnění závěru, že v případě v pořadí druhého vloupání do provozovny žalobce nebyly splněny podmínky stanovené pojistnou smlouvou pro výplatu pojistného plnění žalovanou, a proto žalovaná odmítla plnit oprávněně.
Podle skutkových zjištění, na nichž spočívá rozhodnutí odvolacího soudu a jež se nepodařilo dovolateli zpochybnit (viz výše), z ustanovení článku II.2 pojistné smlouvy a článků I odst. 1, II odst. 1 věty první a VI písm. e) VPP vyplývá, že pojistnou smlouvou sjednané pojištění pro případ odcizení se vztahuje na odcizené pojištěné věci tehdy, jestliže pachatel otevřel schránku, jejíž obsah je pojištěn, nástroji, které nejsou určeny k jejímu řádnému otevírání a k otevření schránky (trezoru) došlo za použití náhradního klíče, který pachatel získal při předchozím vloupání. Dovolací soud se pak ztotožňuje se závěrem soudu odvolacího, že k otevření trezoru nedošlo způsobem předpokládaným v čl. VI písm. e) VPP. Za této situace skutečně nejsou splněny podmínky pro výplatu pojistného plnění jako náhrady za takto odcizené věci (cennosti), jež byly v této schránce uloženy. Přitom je nerozhodné, zda žalobce splnil ostatní podmínky, které byly v pojistné smlouvě jejími účastníky sjednány. Proto z pohledu uplatněného dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. obstojí závěr odvolacího soudu, že nárok žalobce na zaplacení 79.462,- Kč jako pojistného plnění za odcizenou finanční hotovost není důvodný.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání v rozsahu, v němž je přípustné, není z hlediska uplatněných dovolacích důvodů podle §241a odst. 2 písm. b) a §241a odst. 3 o.s.ř. opodstatněné, a Nejvyšší soud je proto (v této části) podle §243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 a §142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalované, které by s ohledem na výsledek dovolacího řízení svědčilo vůči žalobci právo na jejich náhradu, žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. srpna 2008
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu