ECLI:CZ:NS:2008:25.CDO.2902.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 2902/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce Ing. P. Ch., zast. advokátem, proti žalované T. S. ČR, a. s., o 28.668,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 17 C 170/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. září 2007, č. j. 69 Co 245/2007 - 110, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 23. 2. 2007, č. j. 17 C 170/2006-87, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 4.265,- Kč s příslušenstvím, žalobu co do částek 1.515,- Kč s příslušenstvím, 11.916,- Kč s příslušenstvím a 10.972,- Kč se smluvní pokutou 9,10 Kč za každý den prodlení od 13. 10. 2006 do zaplacení zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 9. 2007, č. j. 69 Co 245/2007-110, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ohledně částek 11.916,- Kč, 10.972,- Kč a 9,10 Kč za každý den prodlení od 13. 10. 2006 do zaplacení potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání „pro dovolací důvody současně dle §241/2a odst. (a), (b), (c) + 241a/3 OSŘ, s výhradou dalších“, jež odůvodnil tím, že „jestliže by soud II. stupně nevyhověl odvolacímu návrhu a naopak potvrdil parciálně závadné rozhodnutí prvostupňové, k takovému vyúčtění by zjevně mohlo dojít výhradně za předpokladu závadného rozhodnutí.“ Dále odkázal na svá předchozí stanoviska a podání a uvedl, že podrobnější zdůvodnění doplní v přiměřené lhůtě po obdržení písemného vyhotovení rozsudku. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, „resp. změnil napadené rozhodnutí ve shodě s petitem odvolacího návrhu“.
K žádosti dovolatele mu byl usnesením soudu prvního stupně ze dne 3. 1. 2008, č.j. 17 C 170/2006-125, ustanoven zástupcem pro řízení o dovolání advokát a zároveň bylo žalobci uloženo, aby do dvou měsíců od právní moci usnesení prostřednictvím svého právního zástupce doplnil dovolání o uvedení důvodů, z jakých napadá rozsudek odvolacího soudu. Toto usnesení nabylo právní moci dne 19. 1. 2008.
V podání doručeném faxem dne 31. 3. 2008 a následně poštou dne 3. 4. 2008 dovolatel uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu napadá v plném rozsahu, opakuje výčet dovolacích důvodů s tím, že v otázce ušlého zisku se soud odchyluje od zákona, judikatury i ustálené praxe a nebyly provedeny navrhované důkazy, v otázce smluvní pokuty je zde logická i právní chyba v úvaze a posouzení, neb je nutno vidět, že „mezi stranami vznikl závazek k úhradě, pro který se pak vztahují sjednané podmínky včetně smluvní pokuty“.
Na faxové podání ze dne 16. 5. 2008, v němž dovolatel uvádí, že zřejmě ve druhé polovině dubna či počátkem května měl jeho advokát dovolání doplnit vlastním podáním, mu soud prvního stupně přípisem ze dne 20. 5. 2008 sdělil, že od Mgr. P. žádné podání nepřišlo.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Podle ust. §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
V dané věci žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, jímž byl v zamítavém výroku ohledně částek 11.916,- Kč, 10.972,- Kč a 9,10 Kč za každý den prodlení od 13. 10. 2006 do zaplacení potvrzen rozsudek soudu prvního stupně. Protože předmětem řízení před odvolacím soudem byly samostatné nároky, je třeba přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu posoudit u každého nároku zvlášť bez ohledu na to, zda byly uplatněny a bylo o nich rozhodnuto v jednom řízení jedním rozsudkem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1097/2004, publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit 33/2006, pod C 3431). Přípustnost dovolání ohledně částek 11.916,- Kč, 10.972,- Kč je vyloučena ustanovením §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ohledně smluvní pokuty 9,10 Kč za každý den prodlení se pak řídí ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné, jde-li o řešení právních otázek a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Dovolací soud je zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.) a při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel označil, a dovolání může shledat přípustným jen za současného naplnění podmínky, že na takto označených právních otázkách (závěrech) rozhodnutí odvolacího soudu spočívá. Způsobilým dovolacím důvodem je tedy důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
V dané věci dovolatel v dovolání neuvádí, v čem spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, a ani z popisu toho, s čím nesouhlasí, nelze žádnou konkrétní právní otázku dovodit. Údaj, že uplatňuje i dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., aniž byly vzneseny konkrétní výhrady proti právním závěrům, na nichž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, není vymezením otázky po právní stránce zásadního významu ve smyslu §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. Uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř. předpokládá, že dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že dovolací důvod je dán; pouhý odkaz na ustanovení zákona nestačí. Chybí-li totiž vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, není ani vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní.
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání, která v daném případě (v době podání dovolání nebyla splněna podmínka povinného právního zastoupení dle §241 o. s. ř. a dovolatel požádal o ustanovení zástupce dle §30 o. s. ř.) běží až od právní moci unesení, kterým bylo o žádosti dovolatele o ustanovení zástupce rozhodnuto (§241b odst. 3 o. s. ř.). Lhůta k doplnění dovolání je lhůtou zákonnou, kterou nelze prodloužit a její zmeškání vede k odmítnutí dovolání (srov. např. R 21/2004, SJ 91/2005).
Jelikož lhůta k doplnění dovolání uplynula a dovolání neobsahuje způsobilé dovolací důvody a není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam, je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce odmítl podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalované náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. září 2008
JUDr. Marta Š k á r o v á , v. r.
předsedkyně senátu