ECLI:CZ:NS:2008:25.CDO.3365.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 3365/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce J. N., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) V. D., a 2) A. D., oběma zastoupeným advokátem, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 9 C 282/2007, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. května 2008, č. j. 9 Co 138/2008-39, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Lounech rozsudkem ze dne 14. 1. 2008, č. j. 9 C 282/2007-21, uložil každému ze žalovaných povinnost zaplatit žalobci částku 10.600,- Kč, žalobu ohledně částky 7.693,50 Kč vůči každému žalovanému zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 27. 5. 2008, č. j. 9 Co 138/2008-39, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku změnil tak, že zamítl žalobu, aby každý z žalovaných byl povinen zaplatit žalobci 1.202,- Kč, ve zbytku jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně, podali žalovaní dovolání z důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Mají za to, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť „řeší právní otázku promlčení práva na úrok z prodlení (podle občanského zákoníku) v rozporu s hmotným právem [§237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.s.ř.], přičemž dotčeným výrokem napadeného rozsudku bylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 20.000,- Kč (2x10.600,- Kč)“. Navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání označil úvahy žalovaných o přípustnosti dovolání za nesprávné a rozporné s občanským soudním řádem, neboť žalovaní mohou napadnout toliko výrok, podle kterého má každý zaplatit částku 9.398,- Kč, aniž lze plnění sčítat. Každý ze žalovaných má samostatné procesní postavení a jestliže dovoláním dotčený výrok nepřesahuje proti každému z nich (ostatně ani v součtu plnění) částku 20.000,- Kč, není dovolání přípustné. Navrhl proto, aby dovolání bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno oprávněnými osobami (účastníky řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podle §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V dané věci žalovaní napadají dovoláním rozsudek odvolacího soudu v té části, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla každému z žalovaných uložena povinnost zaplatit žalobci 9.398,- Kč; vedle toho odvolací soud dovoláním nenapadeným výrokem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zčásti (v rozsahu 1.202,- Kč vůči každému z žalovaných) zamítl. Z toho je zřejmé, že dovolání směřuje proti výroku rozsudku o věci samé, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, a že přípustnost dovolání je tak vyloučena ustanovením §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř.
Protože ani proti výrokům o náhradě nákladů řízení zákon dovolání nepřipouští (§238, §238a a 239 o.s.ř. - srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, publikované pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003), směřuje dovolání proti výrokům rozsudku odvolacího soudu, proti nimž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaných podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s. ř. odmítl.
Vzhledem k tomu, že dovolání je ze zákona nepřípustné, nelze náklady žalobcem vynaložené na právní zastoupení advokátem (sepis vyjádření k dovolání) považovat za náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Proto bylo o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. prosince 2008
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu