ECLI:CZ:NS:2008:25.CDO.3371.2006.1
sp. zn. 25 Cdo 3371/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně D. H., zastoupené advokátem, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti ČR, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 5 C 165/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 19. dubna 2006, č. j. 59 Co 279/2005-74, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala náhrady škody vůči státu s tvrzením, že je dcerou zemřelého O. R., který byl rozsudkem M. l. s. v U. H. ze dne 23. 4. 1946 odsouzen za zločin proti státu k trestu těžkého žaláře na 10 let, ke ztrátě občanské cti a k propadnutí majetku ve prospěch státu. Jelikož byl uvedený rozsudek v rámci obnovy řízení zrušen ve výroku o vině i trestu a v novém řízení nebyl trest propadnutí majetku vysloven, domáhá se žalobkyně náhrady škody za majetek svého otce.
Okresní soud v Uherském Hradišti rozsudkem ze dne 23. 5. 2005, č. j. 5 C 165/2002-53, žalobu na zaplacení částky 39,472.673,74 Kč zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že majetek O. R. byl konfiskován na základě Dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. ještě dříve, než bylo rozhodnuto M. l. s. v U. H. rozsudkem ze dne 23. 4. 1946, č. j. zn. Ls 109/45-32, o jeho propadnutí ve prospěch státu. Movitý majetek byl na základě konfiskace převzat k realizaci ještě před vydáním trestního rozsudku, který byl čistě formálním aktem. Z tohoto důvodu soud žalobu na náhradu škody způsobené později zrušeným rozhodnutím zamítl.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozsudkem ze dne 19. 4. 2006, č. j. 59 Co 279/2005-74, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že soud prvního stupně si opatřil dostatečný skutkový podklad, který správně posoudil po stránce právní. Zásadní otázku pro vyřešení sporu spatřoval odvolací soud v určení, z jakého důvodu došlo k přechodu majetku O. R. na stát, a ve shodě se soudem prvního stupně vyřešil konkurenci nabývacích titulů ve prospěch Dekretu prezidenta č. 108/1945 Sb., neboť majetek, na nějž se vztahoval tento dekret, přecházel na stát okamžikem jeho účinnosti, tedy dnem 30. 10. 1945. Podle §1 odst. 4 cit. dekretu o tom, zdali jsou splněny podmínky pro konfiskaci, rozhoduje příslušný okresní národní výbor (dále jen „ONV“), jehož rozhodnutím je pak deklarováno použití uvedeného dekretu při konfiskaci majetku vůči konkrétním osobám. To se v posuzovaném případě stalo výměry ONV v U. H., č. j. 35/34/46, č. j. 35/172/47, č. j. 35/73/1-47, z nichž je nesporné, že postihly majetek O. R. K přechodu majetku na stát došlo tedy již samotným okamžikem účinnosti tohoto dekretu, tj. dnem 30. 10. 1945, nikoliv až rozsudkem bývalého mimořádného lidového soudu ze dne 23. 4. 1946.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a podává je z důvodu podle ust. §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v tom, že před českými soudy probíhá celá řada tzv. restitučních sporů, v rámci kterých jsou řešeny otázky související s aplikací dekretů prezidenta republiky na konfiskovaný majetek, avšak právní otázka významná pro danou věc dosud jednoznačně vyřešena nebyla. Namítá, že výměry ONV v U. H., ze kterých odvolací soud dovodil ztrátu majetku jejího otce, byly vydány až poté, co byl otec odsouzen v trestním řízení, v němž bylo vysloveno propadnutí majetku, a z kopií výměrů ONV není patrno, zda a kdy byly jejímu otci doručeny. Trvá na tom, že mu tyto výměry doručeny nebyly a otec neměl ani možnost je napadnout odvoláním, neboť v době jejich vydání se nacházel ve vazbě a posléze ve výkonu trestu. Uvádí, že konfiskace majetku jejího otce podle podmínek stanovených v Dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. nebyla prokázána a základním titulem pro nabytí majetku státem byl rozsudek soudu v trestním řízení, kterým bylo vysloveno propadnutí majetku. Navrhla, aby napadený rozsudek odvolacího soudu spolu s rozsudkem soudu prvního stupně byl zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. §241 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku se řídí ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. ust. §241a odst. 3 o. s. ř.) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Právním posouzením ve smyslu ust. §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkového zjištění, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti.
Dovolací soud je vázán dovolacími důvody i jejich obsahovým vymezením. Dovolatelka žádnou konkrétní právní otázku, jež by činila rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným, nevymezila a ačkoliv v dovolání výslovně uvádí, že uplatňuje dovolací důvod podle ust. §241a odst. 2 b) o. s. ř., z vylíčení důvodů dovolání vyplývá, že nesouhlasí s tím, jak soudy obou stupňů zjistily skutkový stav v projednávané věci. Její zásadní námitkou je, že nebyla v řízení prokázána konfiskace majetku jejího otce podle dekretu prezidenta republiky. Tato otázka není otázkou aplikace práva, nýbrž otázkou skutkových zjištění, a tím méně pak může být právní otázkou zásadního významu ve smyslu §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř., jež by založila přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Námitka nesprávného skutkového zjištění zakládá totiž dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Uplatnění tohoto dovolacího důvodu však přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá (srov. např. R 8/1994).
Okolnost, že výměry ONV v U. H., jež následovaly po konfiskaci majetku otce žalobkyně na základě Dekretu prezidenta republiky č. 108 ze dne 25. 10. 1945, byly vydány až po vynesení rozsudku v trestním řízení, nemění nic na tom, že konfiskovaný majetek přecházel na stát dnem účinnosti tohoto dekretu o konfiskaci nepřátelského majetku, tj. dnem 30. 10. 1945. Pro tvrzení žalobkyně, že majetek jejího otce propadl státu na základě trestního rozsudku, pak není ve spise žádný skutkový podklad.
Jelikož dovolání neobsahuje způsobilé dovolací důvody a není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam, je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítl podle ust. §243b odst. 5 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř., aniž se věcí mohl zabývat z hlediska námitek uplatněných v dovolání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. srpna 2008
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu