ECLI:CZ:NS:2008:25.CDO.3472.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 3472/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce B. V., proti žalované JUDr. E. K., o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 6 C 385/2005, o dovolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 23. 8. 2005, č.j. 6 C 385/2005-20, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2006, č.j. 24 Co 332/2006-32, takto:
I. Řízení o dovolání proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 23. 8. 2005, č.j. 6 C 385/2005-20, se zastavuje.
II. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2006, č.j. 24 Co 332/2006-32, se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně uložil žalobci pořádkovou pokutu (§53 odst. 1 o.s.ř.).
Žalobce podal proti rozhodnutím soudů obou stupňů dovolání které blíže neodůvodnil s tím, že „s ohledem na požadavek dle §138 + 30 a dle §2241/1 osř důvody vypracuje mně ustanovený advokát“.
Nejvyšší soud je soudem funkčně příslušným k projednání dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu (§10a o.s.ř.). Pokud dovolání směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně (proti němuž je zásadně přípustné odvolání), funkční příslušnost k jeho projednání není občanským soudním řádem upravena; přitom nedostatek funkční příslušnosti představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2006, pod č. 47). Jelikož usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 23. 8. 2005, č.j. 6 C 385/2005-20, je rozhodnutím soudu prvního stupně (a nikoli rozhodnutím odvolacího soudu), dovolací soud řízení o dovolání proti tomuto usnesení zastavil (§104 odst. 1, §243c odst. 1 o.s.ř.).
Podle §236 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu vyplývá z ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Ustanovení §237 o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládá, neboť napadeným usnesením nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2006, sp. zn. 29 Odo 592/2005; k pojmu „věc sama“ srov. usnesení téhož soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998, pod č. 61). Rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty (stejně jako jej potvrzující usnesení odvolacího soudu) je rozhodnutím procesní povahy, nikoli rozhodnutím ve věci samé, neboť se věcně nezabývá předmětem řízení, tj. právy a povinnostmi účastníků uplatněnými žalobou (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 20 Odo 1622/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, pod č. 232).
Dovolání není přípustné ani podle §238, §238a a §239 o.s.ř., protože napadeným usnesením nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v ustanoveních §238 a §238a o.s.ř., a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení §239 o.s.ř.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2006, č.j. 24 Co 332/2006-32, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Jelikož dovolání nepodléhá soudnímu poplatku a bylo zčásti pro nepřípustnost odmítnuto a ve zbývající části bylo dovolací řízení pro nesplnění podmínek řízení zastaveno, je bez významu, že soud prvního stupně nerozhodl o žádosti dovolatele o osvobození od soudního poplatku a o ustanovení advokáta pro dovolací řízení, jelikož ani případné vyhovění této žádosti by na výsledku dovolacího řízení nemohlo nic změnit.
Dovolatel sice není zastoupen advokátem a ani netvrdí, že by měl právnické vzdělání, avšak vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, není nedostatek podmínky povinného zastoupení důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§241b odst. 2 o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 a 3 o.s.ř., neboť žalované, která by s ohledem na výsledek dovolacího řízení svědčilo právo na jejich náhradu, žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. září 2008
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu