ECLI:CZ:NS:2008:25.CDO.4665.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 4665/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobkyně Č. p. p., a.s., proti žalovanému P. B., zastoupenému advokátem, o 6.322,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 10 C 64/2007, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 6. 2008, č.j. 42 Co 357/2008-82, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Bruntále rozsudkem ze dne 16. 11. 2007, č.j. 10 C 64/2007-62, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 4. 4. 2008, č.j. 10 C 64/2007-79, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 3 % ročně z částky 2.945,- Kč od 5. 9. 2004 do 6. 10. 2007 a z částky 3.377,- Kč od 28. 9. 2004 do 6. 10. 2007, co do 6.322,- Kč žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 11. 6. 2008, č.j. 42 Co 357/2008-82, rozsudek okresního soudu v zamítavém výroku zrušil a řízení v této části zastavil, ve výroku o nákladech řízení jej změnil tak, že zavázal žalovaného nahradit žalobkyni náklady prvostupňového řízení, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení; ve vyhovujícím výroku nebyl rozsudek okresního soudu odvoláním dotčen.
Proti výrokům usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení podal žalovaný dovolání, které považuje za přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci, které vychází „z irelevantního důkazu“ předloženého žalobkyní. Navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud neshledal dovolání přípustným.
Podle §236 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti výrokům o náhradě nákladů řízení (které jsou vždy svou povahou usneseními – srov. §167 odst. 1 o.s.ř.) lze zvažovat výlučně z hlediska přípustnosti dovolání proti usnesení vymezené ustanoveními §237 až §239 o.s.ř.
Podle §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno či změněno usnesení soudu prvního stupně ve věci samé při splnění dalších podmínek vyplývajících z tohoto ustanovení.
Přípustnost dovolání žalovaného však z ustanovení §237 o.s.ř. nevyplývá, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998, pod č. 61) a není založena ani ustanoveními §238, §238a či §239 o.s.ř., v nichž jsou taxativně vyjmenovány případy přípustnosti dovolání (srov. např. rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003, pod č. 4).
S ohledem na již uvedené zbývá dodat, že poučení odvolacího soudu, podle něhož proti jeho usnesení může účastník podat dovolání, nelze vykládat tak, že by bylo možné dovoláním samostatně napadnout výrok, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Ostatně ani případné nesprávné (nepřesné) poučení o možnosti podat proti rozhodnutí dovolání přípustnost (jinak nepřípustného) dovolání nezakládá (srov. rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003, pod č. 52, nebo mutatis mutandis rozhodnutí publikované v téže sbírce, ročník 2001, pod č. 73).
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání žalovaného odmítl podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř., aniž se jím mohl věcně zabývat.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť procesně neúspěšný žalovaný nemá na jejich náhradu právo a žalobkyni v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. prosince 2008
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu