ECLI:CZ:NS:2008:25.CDO.4876.2007.1
sp. zn. 25 Cdo 4876/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně I. S., zastoupené advokátem, proti žalovanému označenému jako „M. m. K., odbor sociálních věcí,“, o nejasné podání, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 23 Nc 341/2006, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. srpna 2006, č. j. 8 Co 528/2006-18, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. srpna 2006, č. j. 8 Co 528/2006-18, a usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 12. června 2006, č. j. 23 Nc 341/2006-11, se zrušují a řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné usnesením ze dne 12. 6. 2006, č. j. 23 Nc 341/2006-11, odmítl podání žalobkyně ze dne 5. 4. 2006 spolu s jeho doplněním ze dne 7. 6. 2006 a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Učinil tak postupem podle §43 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy nejasné podání žalobkyně ze dne 5. 4. 2006 postrádalo náležitosti žaloby podle §79 odst. 1 a 2 o.s ř., nedostatky tohoto podání nebyly žalobkyní odstraněny ani přes řádně doručenou výzvu podle §43 odst. 1 o.s.ř. k jejich odstranění a k doplnění žaloby, a v řízení tak nebylo možno pokračovat.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 16. 8. 2006, č. j. 8 Co 528/2006-18, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že žaloba i po doplnění (kterým žalobkyně označila pouze účastníky řízení) trpí vadami, pro které ji nelze věcně projednat. Žalobkyně ani přes řádnou výzvu vady žaloby neodstranila a ta nadále neobsahuje vylíčení rozhodujících skutečností, z nichž by vyplýval žalobkyní uplatněný nárok a skutkový děj, na jehož podkladě by soud mohl rozhodnout.
Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně z důvodu uvedeného v ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. dovolání. Má za to, že žaloba splňuje všechny zákonné náležitosti k tomu, aby mohla být řádně pojednána, neboť z ní lze dovodit, že se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 285.816,- Kč z titulu škody vzniklé nesprávným úředním postupem spočívajícím v tom, že jí v rozporu se zákonem zastavil čerpání nemocenských dávek v období od 1. 3. 2000 do 31. 7. 2006; takto specifikovaný nárok je dostatečně určitý a srozumitelný. Navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání, které je přípustné podle §239 odst. 3 o.s.ř., bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř., dospěl k závěru, že řízení trpí nedostatkem podmínky spočívající v tom, že za účastníka řízení byl označen ten, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení.
Podle §19 o.s.ř. způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává.
Způsobilostí být účastníkem řízení se rozumí způsobilost mít procesní práva a povinnosti, která zákon přiznává účastníkům. Způsobilost být účastníkem řízení má zásadně ten, kdo má podle hmotného práva způsobilost mít práva a povinnosti (tzv. právní subjektivitu), tedy fyzické osoby (jejich způsobilost mít práva a povinnosti v občanskoprávních vztazích vyplývá z ustanovení §7 obč. zák.), právnické osoby (srov. §18 odst. 1 obč. zák.), a stát (Česká republika); je-li stát (Česká republika) účastníkem občanskoprávních vztahů, je právnickou osobou (srov. §21 obč. zák.) a jedná za něj příslušná organizační složka státu. Ten, kdo nemá podle hmotného práva způsobilost mít práva a povinnosti (tzv. právní subjektivitu), je způsobilým účastníkem řízení, jen jestliže mu zákon tuto způsobilost přiznává.
V oblasti územní samosprávy má způsobilost mít práva a povinnosti obec, která je veřejnoprávní korporací a může mít vlastní majetek a která jako právnická osoba vystupuje v právních vztazích svým jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývající [srov. čl. 101 odst. 3 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, a §2 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění do 30. 6. 2006 (vzhledem k tomu, že žaloba v této věci byla podána dne 6. 4. 2006 a doplněna dne 8. 6. 2006) - dále též jen „zákon o obcích“]. Výkonným orgánem obce v oblasti samostatné působnosti je rada obce (§99 odst. 1 zákona o obcích). Obecní úřad, městský úřad, úřad města, úřad městského obvodu nebo úřad městské části nebo magistrát (§5 odst. 2 zákona o obcích v případě statutárního města) - dále též jen „obecní úřad“ - je orgánem obce (města), který v oblasti samostatné působnosti obce plní úkoly, které mu uložilo zastupitelstvo obce nebo rada obce, pomáhá výborům a komisím v jejich činnosti a který vykonává přenesenou působnost podle §61 odst. 1 písm. a) s výjimkou věcí, které patří do působnosti jiného orgánu obce, a rozhoduje o poskytování informací žadateli podle zvláštního zákona (srov. §109 odst. 3 zákona o obcích).
Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) obecnímu úřadu jako orgánu (organizační jednotce) obce nepřiznává způsobilost samostatně nabývat práva z právních vztahů a nést povinnosti z těchto vztahů vyplývající. V tomto zákoně ani v jiných obecně závazných právních předpisech není obsaženo žádné ustanovení, které by obecnímu úřadu (magistrátu) jako organizační jednotce obce (statutárního města) tuto způsobilost přiznávalo. Ze zákona o obcích naopak vyplývá, že obecní úřad se v soukromoprávních vztazích nemůže samostatně zavazovat. Obecní úřad není schopen ani samostatně plnit závazky z občanskoprávních vztahů (vlastní majetek a finanční zdroje má pouze obec a nikoliv obecní úřad); soudní rozhodnutí, kterým by byla uložena obecnímu úřadu povinnost k plnění, by proto ani nebylo možné vykonat.
Z uvedeného vyplývá, že ani zvláštní předpis (zákon o obcích) nepřiznává obecnímu úřadu jako orgánu obce způsobilost vystupovat v občanskoprávních vztazích svým jménem a mít odpovědnost vyplývající z těchto vztahů.
Podle ustanovení §90 o.s.ř. účastníky řízení jsou žalobce a žalovaný. Vymezení účastníků řízení se v tomto případě zakládá čistě procesním způsobem; žalobcem je ten, kdo podal u soudu návrh na zahájení řízení (žalobu), a žalovaným je ten, koho žalobce v žalobě za tohoto účastníka řízení (za žalovaného) označil.
Z ustanovení §79 odst. 1 věty druhé a třetí o.s.ř. – mimo jiné - vyplývá, že žalobce musí v žalobě označit účastníky řízení tak, aby bylo nepochybné, kdo je účastníkem řízení, aby ho nebylo možné zaměnit s někým jiným (s jinou osobou) a aby s ním soud mohl jednat. Fyzickou osobu jako účastníka řízení je proto třeba označit jménem, příjmením a bydlištěm, popřípadě dalšími údaji umožňujícími její přesnou identifikaci (datem narození, místem podnikání apod.). Právnická osoba se jako účastník řízení označuje uvedením obchodní firmy nebo názvu a adresy sídla; jde-li o právnickou osobu, která se zapisuje do obchodního rejstříku, je součástí obchodní firmy právnické osoby - kromě jejího názvu - i dodatek označující její právní formu (§9 odst. 2 obch. zák.).
Jestliže v řízení, v němž se účastenství zakládá podle ustanovení §90 o.s.ř. (jak je tomu i v projednávané věci), byl označen za účastníka řízení ten, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení, jde o nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit. Ten, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení, nemůže v občanském soudním řízení vstoupit do procesních vztahů. V takto vadně zahájeném řízení nemůže vzniknout procesněprávní vztah, neboť zde chybí jeden z jeho základních prvků - jeden ze subjektů procesněprávního vztahu (způsobilá strana sporu). Soud je proto povinen v kterémkoliv stadiu řízení k tomuto nedostatku podmínek řízení přihlédnout a řízení zastavit (§103, §104 odst. 1 o.s.ř.). Způsobilost být účastníkem řízení je přitom procesní podmínkou, kterou soud zkoumá z úřední povinnosti a jejíž nedostatek vždy vede k zastavení řízení.
V projednávané věci žalobkyně - jak je nepochybné z obsahu doplnění žaloby ze dne 7. 6. 2006 doručené soudu dne 8. 6. 2006 - označila za žalovaného „M. m. K., odbor sociálních věcí“. Uvedené označení žalovaného bylo úplné (přesné), určité a srozumitelné a nevzbuzovalo žádné pochybnosti o tom, kdo se měl podle údajů v žalobě řízení jako žalovaný účastnit. Z obsahu žaloby nevyplývá, že by v označení žalovaného v žalobě došlo (mohlo dojít) k chybě v psaní nebo jiné zřejmé nesprávnosti (nic takového žalobkyně netvrdila ani v průběhu řízení před soudy obou stupňů), ačkoli jinak obsahovala žaloba vady a soud se je pokusil odstranit způsobem uvedeným v ustanovení §43 o.s.ř. Nejde ani o případ rozporu mezi označením žalovaného a skutkovým vylíčením věci, který by představoval odstranitelnou vadu žaloby.
Žalobu nebylo možné projednat a rozhodnout ve věci samé proto, že žalobkyní úplně (přesně), určitě a srozumitelně označený žalovaný „M. m. K., odbor sociálních věcí“ neměl způsobilost být účastníkem řízení. Uvedená skutečnost není - jak uvedeno výše - vadou žaloby, ale nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit a který vede bez dalšího k zastavení řízení (§103, §104 odst. 1 o.s.ř.). Nejvyšší soud České republiky k této vadě řízení ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o.s.ř. přihlédl, i když nebyla uplatněna v dovolání, a usnesení soudů obou stupňů – aniž by se mohl zabývat námitkami dovolatelky - podle ustanovení §243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil a řízení podle ustanovení §243b odst. 4 o.s.ř. (s přihlédnutím k ustanovení §104 odst. 1 větě první o.s.ř.) zastavil.
O náhradě nákladů řízení rozhodováno nebylo, neboť v řízení, v němž jeden z účastníků nemá způsobilost být účastníkem řízení, je pojmově vyloučeno přiznat některému z účastníků náhradu nákladů řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. července 2008
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu