ECLI:CZ:NS:2008:25.CDO.489.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 489/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce B. V., proti žalované České republice – 1) Ministerstvu zdravotnictví, 2) Ministerstvu vnitra, a 3) Úřadu vlády, zastoupené advokátem, o náhradu škody, vedené Okresním soudem Praha – východ pod sp. zn. 4 C 195/98, o dovolání žalobce proti usnesení Okresního soudu Praha – východ ze dne 12. 1. 2000, č.j. 4 C 195/98-102, a ze dne 21. 12. 2001, č.j. 4 C 195/98-132, a proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2004, č.j. 27 Co 315/2004-187, takto:
I. Řízení o dovolání proti usnesení Okresního soudu Praha – východ ze dne 12. 1. 2000, č.j. 4 C 195/98-102, a ze dne 21. 12. 2001, č.j. 4 C 195/98-132, se zastavuje.
II. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2004, č.j. 27 Co 315/2004-187, se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 2. 10. 2004, č.j. 27 Co 315/2004-187, potvrdil usnesení Okresního soudu Praha – východ ze dne 21. 12. 2001, č.j. 4 C 195/98-132 (vydané poté, co jeho předchozí usnesení ze dne 12. 1. 2000, č.j. 4 C 195/98-102, bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2001, č.j. 27 Co 494/2000-122, ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 23. 8. 2001, č.j. 27 Co 494/2001-130, zrušeno a věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení), jímž bylo řízení z důvodu částečného zpětvzetí žaloby ve vztahu k žalovaným 2) a 3) zastaveno a rozhodnuto o nákladech řízení; odvolací soud současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 12. 1. 2000, č.j. 4 C 195/98-102, a ze dne 21. 12. 2001, č.j. 4 C 195/98-132, a proti usnesení odvolacího soudu ze dne 2. 10. 2004, č.j. 27 Co 315/2004-187, podal žalobce dovolání, v němž namítá, že žádné zpětvzetí žaloby nikdy neučinil, neboť se jednalo pouze o „prohlášení“ reagující na označení účastníků v „usnesení ze dne 16. 12. 98“. Dovolatel rovněž brojí proti výroku usnesení okresního soudu, jímž byla žalované 3) přiznána náhrada nákladů řízení. Navrhuje, aby dovolací soud dovoláním napadená rozhodnutí zrušil.
Žádný z účastníků se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud je soudem funkčně příslušným k projednání dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu (§10a o.s.ř.). Za situace, kdy dovolání směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně (proti němuž je zásadně přípustné odvolání), funkční příslušnost k jeho projednání není občanským soudním řádem upravena; přitom nedostatek funkční příslušnosti představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „Sbírka“, ročník 2006, pod č. 47). Jelikož usnesení Okresního soudu Praha – východ ze dne 12. 1. 2000, č.j. 4 C 195/98-102, a ze dne 21. 12. 2001, č.j. 4 C 195/98-132, jsou rozhodnutími soudu prvního stupně (a nikoli rozhodnutím odvolacího soudu), dovolacímu soudu nezbylo, než řízení o dovolání proti tomuto usnesení zastavit (§104 odst. 1, §243c odst. 1 o.s.ř.).
V řízení o opravných prostředcích lze za podmínku řízení považovat též existenci rozhodnutí, jež je tímto opravným prostředkem napadáno. Neexistence napadeného rozhodnutí je takovým nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit, neboť není možno přezkoumávat neexistující rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2004, sp. zn. 22 Cdo 1539/2004, publikované pod C 2726 v Souboru civilních rozhodnutí NS, C. H. Beck). Směřuje-li tedy dovolání proti usnesení Okresního soudu Praha – východ ze dne 12. 1. 2000, č.j. 4 C 195/98-102, jež bylo odvolacím soudem již zrušeno, dovolatel se domáhá přezkumu již neexistujícího rozhodnutí; Nejvyšší soud i proto musel řízení o dovolání proti tomuto usnesení zastavit.
Pokud dovolání směřuje též proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu, není přípustné. Dovolatel sice není zastoupen advokátem a ani netvrdí, že by měl právnické vzdělání, avšak vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, není nedostatek podmínky povinného zastoupení důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§241b odst. 2 o.s.ř.).
Podle §236 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu vyplývá z ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Ustanovení §237 o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládá, neboť napadeným usnesením nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2006, sp. zn. 29 Odo 592/2005; k pojmu „věc sama“ srov. usnesení téhož soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce, ročník 1998, pod č. 61). Rozhodnutí o zastavení řízení z důvodu částečného zpětvzetí žaloby (stejně jako jej potvrzující usnesení odvolacího soudu) a rozhodnutí o nákladech řízení je rozhodnutím procesní povahy, nikoli rozhodnutím ve věci samé, neboť se věcně nezabývá předmětem řízení, tj. právy a povinnostmi účastníků uplatněnými žalobou.
Dovolání není přípustné ani podle §238, §238a a §239 o.s.ř., protože napadeným usnesením nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v ustanoveních §238 a §238a o.s.ř., a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení §239 o.s.ř. Na danou věc nelze aplikovat ani ustanovení §239 odst. 2 písm. a) o.s.ř., neboť toto ustanovení zakládá přípustnost dovolání pouze proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104 odst. 1 o.s.ř. (neodstranitelný nedostatek podmínky řízení), nikoliv o zastavení řízení pro (částečné) zpětvzetí žaloby, jak tomu bylo v dané věci.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl, aniž by se mohl zabývat v dovolání uplatněnými námitkami.
Jelikož dovolání bylo zčásti pro jeho tzv. objektivní nepřípustnost odmítnuto a ve zbývající části bylo dovolací řízení pro nesplnění podmínek řízení zastaveno, je bez významu, že soud prvního stupně nerozhodl o žádosti dovolatele o ustanovení advokáta pro dovolací řízení, jelikož i případné vyhovění této žádosti by na výsledku dovolacího řízení nemohlo nic změnit. Bylo by proto v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení, pokud by Nejvyšší soud podmiňoval rozhodnutí o dovolání vydáním rozhodnutí soudu prvního stupně o uvedené žádosti dovolatele.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 a 3 o.s.ř., neboť žalovaným, jimž by s ohledem na výsledek dovolacího řízení svědčilo právo na jejich náhradu, žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. května 2008
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu