ECLI:CZ:NS:2008:25.CDO.514.2007.1
sp. zn. 25 Cdo 514/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Marty Škárové v právní věci žalobkyně K., spol. s r.o., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1/ B. P., zastoupenému advokátem a 2/ V. L., zastoupeného advokátem, o 29.416,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 6 C 64/2006, o dovolání druhého žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. října 2006, č. j. 7 Co 2029/2006-127, takto:
I. Dovolací řízení se co do částky 20.217,90 Kč s 3 % úrokem z prodlení od 27. 8. 2004 ve vztahu k 2. žalovanému zastavuje; jinak se dovolání odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jindřichově Hradci rozsudkem ze dne 4. 5. 2006, č. j. 6 C 64/2006-80, uložil žalovaným zaplatit společně a nerozdílně částku 29.416,70 Kč spolu s 3 % úrokem z prodlení od 27. 8. 2004 do zaplacení, ve zbylém rozsahu úroků z prodlení žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodl tak o nároku žalobkyně na náhradu škody představující nezaplacenou kupní cenu zboží, které od žalobkyně odebrala společnost Ř. D., s. r. o., jejímž jménem jako jednatelé jednali žalovaní, přestože věděli, že s ohledem na předluženost jejich společnosti nebude možné tyto závazky uhradit. Za toto jednání byli žalovaní v trestním řízení pravomocně odsouzeni pro trestný čin podvodu. Soud vyšel ze zjištění, že v době splatnosti poslední faktury za odebrané zboží (tj. ke dni 30. 4. 2003) byli oba žalovaní jednateli společnosti Ř. D., s. r. o. Dovodil, že nepřihlášení předmětné pohledávky do konkursního řízení vedeného proti úpadci Ř. D., s. r. o. u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 12 K 59/2003, je pro posouzení věci bezvýznamné. Zjištěný skutkový stav posoudil podle §420 a §438 odst. 1 obč. zák. a žalobě, vyjma části požadovaného příslušenství (§517 odst. 1, 2 obč. zák.), vyhověl.
K odvolání prvního žalovaného proti vyhovujícímu výroku rozsudku soudu prvního stupně o věci samé a k odvolání druhého žalovaného, jenž vyhovující výrok o věci samé napadl jen do částky 9.198,80 Kč s 3 % úrokem z prodlení od 27. 8. 2003, Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 13. 10. 2006, č. j. 7 Co 2029/2006-127, rozsudek soudu prvního stupně změnil v napadeném výroku, vyjma části týkající se povinnosti druhého žalovaného zaplatit žalobkyni částku 20.217,90 Kč s 3 % úrokem z prodlení od 27. 8. 2004, tak, že žalobu, jíž se žalobkyně domáhá, aby jí žalovaní zaplatili společně a nerozdílně částku 9.198,80 Kč s 3 % úrokem z prodlení od 27. 8. 2004 a první žalovaný další částku 20.217,90 Kč s 3 % úrokem z prodlení od 27. 8. 2004, zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která doplnil provedením důkazů listinami ze spisu vedeného Krajským soudem v Českých Budějovicích pod sp. zn. 12 K 59/2003, z nichž bylo zjištěno, že žalobkyně jako konkursní věřitel přihlásila do konkursu pohledávku za úpadcem společností Ř. D., s. r. o. ve výši žalované částky z titulu neuhrazené kupní ceny za zboží. Podle usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 8. 2006, č. j. 12 K 59/2003-564, byla lhůta k podání konečné zprávy prodloužena do 25. 6. 2007, neboť konkursní řízení nebylo možno ukončit z důvodu vedení tří soudních sporů o částky v celkové výši cca 2.800.000,- Kč. Odvolací soud dovodil, že škoda vznikne za předpokladu, že právo žalobkyně ze závazkového obchodního vztahu nemůže být uspokojeno dlužníkem a již je nelze po povinném subjektu (Ř. D., s. r. o.) vymáhat. Dospěl k závěru (na rozdíl od soudu prvního stupně), že v době rozhodování soudu o uplatněném nároku z titulu náhrady škody, jako majetkové újmy na straně žalobkyně, jí tato újma ještě nevznikla, neboť právo žalobkyně bylo možno vymáhat po dlužníku ze závazkového obchodního vztahu, nárok tak byl uplatněn předčasně a soud žalobu zamítl tzv. „pro tentokrát“, aniž se zabýval splněním dalších předpokladů odpovědnosti za škodu.
Proti tomuto rozsudku podal dovolání druhý žalovaný z důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) a písm. b) o. s. ř. Namítá, že odvolací soud rozhodl jinak, než bylo v petitu žádáno, neboť se z jeho rozhodnutí vytratila povinnost žalovaných hradit společně a nerozdílně. Ve vztahu k projednávané věci bylo na místě celé rozhodnutí (soudu prvního stupně) zrušit z důvodu podle §219a odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť pouhou dílčí změnou rozhodnutí, provedenou bez zřetele na petit žalobkyně, nemohla být za odvolacího řízení zjednána jeho náprava. Tvrdí, že porušením zásady solidarity byl významně zkrácen na svých právech. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Z §236 odst. 1 o. s. ř. plyne, že podmínkou dovolacího řízení je – kromě dovolání – existence pravomocného rozhodnutí odvolacího soudu, které je tímto dovoláním napadeno. Neexistence dovolání či dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu je neodstranitelným nedostatkem podmínky dovolacího řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. července 2004, sp. zn. 22 Cdo 1539/2004, publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 2726, sešit 30, ročník 2004).
Z obsahu spisu vyplývá, že druhý žalovaný nepodal odvolání do částky 20.217,90 Kč s příslušenstvím, takže rozhodnutí soudu prvního stupně nabylo v tomto rozsahu právní moci. Skutečnost, že v tomto rozsahu neexistuje pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, je tak neodstranitelným nedostatkem podmínky dovolacího řízení, spočívajícím v nedostatku funkční příslušnosti dovolacího soudu k projednání dovolání, přičemž změna původní solidární odpovědnosti žalovaných na samostatnou odpovědnost druhého žalovaného nemá pro posouzení existence této podmínky řízení žádný vliv. Vzhledem k tomu, že jde o neodstranitelný nedostatek podmínky dovolacího řízení (§236 odst. l o. s. ř.), Nejvyšší soud řízení o dovolání druhého žalovaného v tomto rozsahu zastavil podle §243c a §104 odst. 1, věty první, o. s. ř.
Druhý žalovaný v dovolání výslovně uvádí, že podává dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v celém rozsahu, napadá tak i jeho výrok, kterým bylo jeho odvolacímu návrhu co do částky 9.198,80 Kč s příslušenstvím vyhověno. Účastník však může podat dovolání jen tehdy, jestliže z rozhodnutí odvolacího soudu vzešla na jeho právech újma. Rozhodujícím je výrok rozhodnutí odvolacího soudu, protože existenci případné újmy lze posuzovat jen z procesního hlediska. Nelze přitom brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, že rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá, třeba i nepříliš významná, újma, kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí.
V posuzovaném případě však v důsledku zamítnutí žaloby odvolacím soudem co do částky 9.198,80 Kč s příslušenstvím bylo druhému žalovanému v tomto rozsahu vyhověno, a nemohla tak v jeho poměrech nastat újma; k podání dovolání proto druhý žalovaný není subjektivně oprávněn a subjektivně oprávněn není ani k podání dovolání za prvního žalovaného a vzhledem k tomu, že v případě solidárního závazku nejde o nerozlučné společenství (§91 odst. 2 o. s. ř.), nemá jeho dovolání účinky ve vztahu k prvnímu žalovanému. Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu odmítl podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. b) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. l, §146 odst. 2, věty první, a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť druhý žalovaný s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů právo a žalobkyni náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. ledna 2008
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu