ECLI:CZ:NS:2008:25.CDO.5317.2007.1
sp. zn. 25 Cdo 5317/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně K., p., a.s., zastoupené advokátem, proti žalovanému O. M., o 2.066,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 14 C 94/2007, k dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. srpna 2007, č. j. 17 Co 343/2007-23, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem pro uznání Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 5. 6. 2007, č. j. 14 C 94/2007-19, bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci 2.066 Kč s příslušenstvím do 15 dnů od právní moci rozsudku a na náhradě nákladů řízení 8.454,-Kč do 60 dnů od právní moci rozsudku.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. 8. 2007, č. j. 17 Co 343/2007-23, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto usnesení podal žalobce „opravný prostředek“, v němž nesouhlasil s tím, že mu byla uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 8.454,- Kč.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že podání, jež lze dle obsahu posoudit jako dovolání (tj. mimořádný opravný prostředek proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu) bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno či změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé při splnění dalších podmínek zakotvených v tomto ustanovení.
Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky má povahu usnesení (§167 odst. 1 o. s. ř.), a proto přípustnost dovolání proti němu lze zvažovat výlučně z hlediska přípustnosti dovolání proti usnesení, jež je upravena v ustanoveních §237 až §239 o.s.ř.
Přípustnost podle ustanovení §237 o.s.ř. dána není, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé, a není založena ani ustanoveními §238, §238a a §239 o.s.ř., v nichž jsou taxativně vyjmenovány případy přípustnosti dovolání (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4/2003).
Jelikož dovolání proti usnesení odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky přípustné není, dovolací soud je podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Jestliže dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné, nebylo třeba odstraňovat nedostatek zastoupení dovolatele advokátem a nebyl dán ani důvod k zastavení řízení o tomto opravném prostředku (§241b odst. 2 o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. ledna 2008
JUDr. Robert Waltr , v. r.
předseda senátu