ECLI:CZ:NS:2008:25.CDO.5386.2007.1
sp. zn. 25 Cdo 5386/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně E. B., zastoupené advokátem, proti žalované Č. p., a. s., o 49.100,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 9 C 270/92, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. října 2006, č. j. 12 Co 264/2005-279, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 14. 12. 2004, č. j. 9 C 270/92-258, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 300,- Kč, 3% úrok z prodlení z částky 13.575,- Kč od 1. 3. 1989 do 14. 7. 1994, 16% úrok z prodlení z částky 13.575,- Kč od 15. 7. 1994 do 14. 7. 1998 a 26% úrok z prodlení z částky 300,- Kč od 15. 7. 1998 do zaplacení, zamítl žalobu ohledně částky 49.100,- Kč s příslušenstvím, zastavil řízení ohledně částky 13.275,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že mezi manželem žalobkyně A. B. (právním předchůdcem v řízení, který zemřel dne) a žalovanou pojišťovnou byla dne 17. 6. 1982 uzavřena pojistná smlouva č. na tzv. sdružené pojištění s pojistnou náhradou 1,5 násobku základních pojistných částek, které činily 40.000,- Kč pro trvalé následky úrazu a 5.000,- Kč pro dobu nezbytného léčení. Dne 2. 4. 1985 utrpěl A. B. úraz při vystupování z kabiny nákladního automobilu. Základ nároku byl mezi stranami nesporný, proto se soud prvního stupně omezil na zjištění výše náhrady škody při existenci rozporu mezi výší náhrady stanovené ve znaleckém posudku prof. MUDr. J. J., DrSc., jenž si nechal vypracovat poškozený, a ve znaleckém posudku MUDr. J. R., na jehož základě žalovaná v průběhu řízení vyplatila žalobkyni náhradu za dobu nezbytného léčení a za trvalé následky v celkové výši 13.275,- Kč. Soud prvního stupně vyšel z revizního znaleckého posudku 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v P., který určil stejnou výši náhrady za trvalé následky úrazu a náhrady nákladů za dobu nezbytného léčení jako znalec MUDr. J. R., a dospěl k závěru, že žalobkyni přísluší náhrada škody ve výši 13.575,- Kč. Jelikož žalovaná v průběhu řízení vyplatila žalobkyni z tohoto titulu částku 13.275,- Kč, zavázal ji soud k zaplacení zbylých 300,- Kč; ve zbytku nároku pak žalobu jako nedůvodnou zamítl.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 25. 10. 2006, č. j. 12 Co 264/2005-279, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku ve věci samé potvrdil, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, ztotožnil se i s jeho právními závěry a odkázal na „obsáhlé a především přesvědčivé odůvodnění napadeného rozsudku“. Dále uvedl, že žalobkyně neuvádí žádné skutečnosti, které by jakkoli zpochybnily správnost shodných závěrů obou znaleckých posudků, z nichž soud prvního stupně při svém rozhodování zcela správně vycházel.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a namítá, že odvolací soud svým rozhodnutím „vyloučil možnost správného zjištění skutkového stavu na základě znaleckého posudku, který by vypracoval jiný znalec, než 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v P.“, a že žalobkyně v řízení před soudy obou stupňů opakovaně poukazovala na „nevraživý postoj zpracovatelů znaleckého posudku Univerzity Karlovy – 1. lékařské fakulty v P. vůči prof. MUDr. J. J. a ve svých důsledcích tak i vůči závěrům znaleckého posudku tohoto lékaře“. Navrhuje proto, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu §241 odst. 1 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Žalobkyně dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, aniž mu předcházelo zrušující usnesení odvolacího soudu; přípustnost dovolání lze proto posuzovat pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního právního významu. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.). Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, tedy jedině prostřednictvím dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. §241a odst. 3 o.s.ř.), vše za předpokladu, že právě na tomto právním posouzení rozhodnutí odvolacího soudu skutečně spočívá. Právním posouzením ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkového zjištění, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti.
Pokud dovolatelka v této věci namítá nesprávnost skutkových zjištění a nesprávné hodnocení provedených důkazů, nejedná se o posouzení věci po právní stránce, nýbrž o otázku zjištění skutkového stavu a z něj vyvozených skutkových závěrů, tedy o skutečnosti, které nezakládají přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Tyto námitky, předložené k posouzení dovolacímu soudu, nejsou námitkami proti právnímu posouzení, tím méně pak mohou být právní otázkou zásadního významu ve smyslu §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.s.ř. Pochybení při hodnocení důkazů a nesprávné skutkové zjištění není dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., nýbrž dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o.s.ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Jak z dikce §241a odst. 3 o.s.ř. vyplývá, lze tento důvod uplatnit pouze, je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., nikoliv v této věci; stejně tak k případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.], lze v dovolacím řízení přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.).
Protože není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam, je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl podle §243b odst. 5 a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobkyně nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu jeho nákladů právo a žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. srpna 2008
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu