ECLI:CZ:NS:2008:25.CDO.600.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 600/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobkyně A. J., zastoupené advokátkou, proti žalovaným 1) J. P., 2) P. H., 3) P. H., a 4) V. U., všem zastoupeným advokátem, a 5) M., a.s.,, o náhradu škody, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 Cm 367/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 8. 2007, č.j. 11 Cmo 24/2007-172, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným 1) až 4) na náhradě nákladů dovolacího řízení 13.300,- Kč k rukám advokáta do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
III. Žalobkyně a žalovaná 5) nemají vzájemně právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala zaplacení 1,379.272,70 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody způsobené na věcech uložených v prostorách žalovaných.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 8. 2007, č.j. 11 Cmo 24/2007-172, potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2006, č.j. 37 Cm 367/2000-131, jímž byla žaloba zamítnuta a bylo rozhodnuto o nákladech řízení; odvolací soud současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že žalobkyně umístila nábytek (vybavení svých prodejen) do skladu, který měli žalovaní 1) až 4) pronajatý od žalované 5), a to bez jakékoli dohody s žalovanými, pouze s vědomím žalovaného 3). Jelikož nájemní smlouva mezi žalovanými 1) až 4) a žalovanou 5) vylučovala sjednání podnájmu, nájemci požadovali po žalobkyni odvezení uskladněných věcí. Nábytek byl ze skladu odvezen dříve, nežli zde dne 6. 10. 1999 vypukl požár, při němž sklad vyhořel. Mezi žalobkyní a žalovanými nebyla uzavřena žádná smlouva, na základě které by žalobkyně byla oprávněna své věci do skladu uložit. Uvedené jednání žalobkyně je podle odvolacího soudu v rozporu s ustanovením §37 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), a tudíž z něj „nelze dovozovat odpovědnost žalovaných za eventuelní škodu, která jí tím mohla vzniknout“. Odvolací soud rovněž uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že v okamžiku požáru byl nábytek umístěn v předmětném skladu, a neprokázala tedy ani vznik škody.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a jako dovolací důvody uvádí, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka považuje napadené rozhodnutí za zásadně právně významné, jelikož odvolací soud v posuzované věci nesprávně vyložil a aplikoval ustanovení §37, §420 a §420a obč. zák. Jsou-li splněny předpoklady odpovědnosti žalovaných za škodu, nelze v případném protiprávním jednání žalobkyně spočívajícím v jejím neplatném úkonu spatřovat důvod pro vyloučení odpovědnosti žalovaných. Skutečnost, že žalobkyně si „svůj zájem neošetřila platným právním vztahem“, nesouvisí se vzniklou škodou, a proto nemá význam ani z hlediska zvažovaného spoluzavinění poškozené a tím méně z hlediska možné liberace žalovaných. Dále dovolatelka polemizuje s učiněnými skutkovými zjištěními a odvolacímu soudu vytýká, že neprovedl jí navrhované důkazy, jimiž mělo být prokázáno naplnění předpokladů odpovědnosti žalovaných za škodu [umístění nábytku v objektu, vlastnictví objektu, povinnosti vyplývající ze smluvního vztahu mezi žalovanými 1) až 4) a žalovanou 5) apod.]. Z těchto důvodů žalobkyně navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu, jakož i jemu předcházející prvostupňový rozsudek, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaní 1) až 4) ve svém vyjádření podrobně vyvracejí námitky dovolatelky týkající se skutkových zjištění a neprovedených důkazů a poukazují na skutečnost, že žalobkyně neprokázala, že by jí vznikla škoda. Proto navrhují, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Podle žalované 5) dovolatelka setrvává na argumentech uplatněných již v předchozím průběhu řízení. Jelikož napadené rozhodnutí nemá zásadní právní význam, navrhuje, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou – účastnicí řízení, řádně zastoupenou advokátkou ve smyslu §241 odst. 1 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Podle §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Žalobkyně napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně [dovolání tudíž není přípustné dle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.] a nejde ani o případ, že by v této věci bylo soudem prvního stupně rozhodováno poté, co by jeho předchozí rozhodnutí bylo zrušeno a v novém rozhodnutí soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším (zrušeném) rozhodnutí v důsledku vázanosti právním názorem odvolacího soudu [§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.]. Zbývá proto posoudit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Řídí-li se přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., je dovolání přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. §241a odst. 3 o.s.ř.) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Dovolací soud je zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelka označila, a dovolání může shledat přípustným jen za současného naplnění podmínky, že na takto označených právních otázkách (závěrech) rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Předpokladem zkoumání správnosti rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska uplatněného dovolacího důvodu je závěr, že ve výše uvedeném smyslu má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam, tedy že v rozsudku řešená a dovoláním vymezená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale zároveň i z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu).
V posuzované věci žalobkyně nevymezuje žádnou právní otázku, jež by činila napadené rozhodnutí zásadně významným ve výše vyloženém smyslu.
Ačkoli dovolatelka slovně uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci, ve skutečnosti zpochybňuje skutkový základ, z nějž právní posouzení věci vychází, a předkládá svou vlastní (odlišnou) verzi skutkového stavu. Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. však – jak již bylo řečeno – nelze založit zpochybněním zjištěného skutkového stavu (tvrzení dovolatelky o souhlasu „jednoho ze společníků sdružení Z.“ s umístěním nábytku v předmětném skladu a o tom, že se nábytek nacházel ve skladu v době požáru) /srov. rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1994, pod č. 8/ ani výtkami o neprovedení navrhovaných důkazů odvolacím soudem, jež jsou podřaditelné z hlediska zvažované přípustnosti dovolání nezpůsobilému dovolacímu důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.] /srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 751/2003, publikované v časopise Soudní judikatura, ročník 2006, pod poř. č. 6/.
Z uvedeného vyplývá, že napadenému rozhodnutí nelze přisuzovat zásadní význam po stránce právní (§237 odst. 3 o.s.ř.) a dovolání tedy není přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Směřuje-li dovolání rovněž do výroků o nákladech řízení (byť dovolatelka žádné konkrétní námitky proti těmto výrokům nevznáší), není ani v této části přípustné (srov. rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003, pod č. 4).
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobkyně odmítl podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalovaným 1) až 4) vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Náklady dovolacího řízení sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 10.000,- Kč podle §3 odst. 1 bodu 5, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění účinném od 1. 9. 2006, zvýšené o 30 % podle §19a téže vyhlášky za jejich společné zastupování týmž advokátem, a z náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 9. 2006. Žalované 5) v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly, a proto bylo rozhodnuto, že právo na náhradu nákladů vůči žalobkyni nemá.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 24. září 2008
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu