ECLI:CZ:NS:2008:26.CDO.1335.2008.1
sp. zn. 26 Cdo 1335/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Marie Vokřinkové a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce obce Ú., zastoupené advokátem, proti žalovanému F. R., zastoupenému advokátem, o vyklizení nebytových prostor, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 5 C 132/2006, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. ledna 2008, č. j. 25 Co 2/2008-98, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou domáhal vyklizení žalovaného z nebytových prostor specifikovaných v žalobě.
Okresní soud v Jičíně (soud prvního stupně) usnesením ze dne 22. listopadu 2007, č. j. 5 C 132/2006-86, uložil žalovanému podle §118c o. s. ř., aby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení označil a doložil důkazy prokazující jeho tvrzení, že výpověď z nájmu je neplatná. Současně žalovaného poučil, že k později uvedeným skutečnostem a důkazům nebude přihlížet.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové (soud odvolací) usnesením ze dne 31. ledna 2008, č. j. 25 Co 2/2008-98, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, jehož přípustnost opřel o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a jako dovolací důvody uplatnil, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.] a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Nesouhlasil s tím, aby postupem podle §118c o. s. ř. byla povinnost uložena jen jemu a nikoli i žalobci, čímž měla být založena nerovnost procesních stran, že usnesení soudu prvního stupně nebylo řádně odůvodněno a ve výroku je rozporuplné a nepřezkoumatelné. Odvolacímu soudu vytkl, že nepřihlédl k jeho námitkám a jím uváděné judikatuře Vrchního soudu v Praze a odvolacího soudu. Závěrem navrhl, aby byla rozhodnutí obou soudů zrušena a věc byla vrácena k dalšímu řízení soudu prvního stupně.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o koncentraci řízení podle §118c o. s. ř. není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 1998, pod poř. č. 61, případně usnesení téhož soudu z 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 1997, pod poř. č. 88).
Ustanovení §238, §238a a §239 odst. 1 a 2 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o koncentraci řízení z rozhodnutí soudu, v jejich taxativních výčtech uvedeno není.
Lze tedy uzavřít, že není přípustné dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o koncentraci řízení podle §118c o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto (aniž ve věci nařizoval jednání podle §243a odst. 1 věty první o. s. ř.) dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť tímto rozhodnutím řízení nekončí a o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího, bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. června 2008
JUDr. Miroslav F e r á k
předseda senátu