ECLI:CZ:NS:2008:26.CDO.2109.2006.1
sp. zn. 26 Cdo 2109/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce města R. n. L., proti žalované MUDr. M. F., o návrhu žalované na obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 7 C 186/2002, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze, ze dne 10. března 2006, č. j. 51 Co 532/2005-75, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V řízení vedeném pod sp. zn. 34 C 124/2000 (ohledně něhož je požadována obnova řízení) Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem pro zmeškání ze dne 20. 12. 2000, č. j. 34 C 124/2000-19, uložil žalované zaplatit žalobci 89.670,- Kč a zaplatit mu náklady řízení. Doložkou ze dne 4. 4. 2001 vyznačil Obvodní soud pro Prahu 10 na rozsudku právní moc dnem 28. 2. 2001.
Obvodní soud pro Prahu 10 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 4. 10. 2004, č. j. 7 C 186/2002-53, rozhodl, že: „povoluje obnovu řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 34 C 124/2000 o zaplacení 89.670,- Kč s příslušenstvím mezi účastníky, a to žalobcem Město R. n. L. a žalovanou MUDr. M. F.“.
Soud prvního stupně měl za prokázané, že se žalovaná dozvěděla o důvodech obnovy v květnu 2002 a návrh na obnovu řízení podala dne 28. 5. 2002, tedy včas. Podmínky pro obnovu řízení podle §228 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále též jen „o. s. ř.“) měl za splněny, neboť žalovaná se na adrese, kam jí byl doručován platební rozkaz, žaloba, předvolání k jednání i rozsudek pro zmeškání ve věci sp. zn. 34 C 124/2000, nezdržovala (v období od srpna 2000 do února 2001), a ani tam nebyla hlášena k pobytu. Od roku 1997 bydlela se svým manželem a nezletilými dětmi na adrese P. 10, Amurská 5.
Městský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 10. 3. 2006, č. j. 51 Co 532/2005-75, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na povolení obnovy řízení zamítl (výrok I.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů (výrok II.).
Odvolací soud vycházel z toho, že žalovaná námitkou (že jí byla odňata možnost jednat před soudem prvního stupně a že jí nebyl doručen rozsudek v souladu s platnými procesními předpisy) zpochybňuje správnost procesního postupu soudu prvního stupně. Uzavřel, že nesprávný procesní postup soudu nemůže být důvodem pro obnovu řízení. Taková námitka může být relevantní pouze v řízení o řádném opravném prostředku podaném proti rozsudku (pro zmeškání). Teprve při řešení otázky včasnosti odvolání se totiž soud bude moci zabývat posouzením účinků doručení rozsudku pro zmeškání žalované. Podmínky pro obnovu řízení stanovené v §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak neměl za splněny.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost opřela o ustanovení §238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. a ohlásila dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. a) o. s. ř., že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a dovolací důvod podle §241a odst. 3 písm. d) o. s. ř., že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Poukázala na to, že se o vydání rozsudku pro zmeškání dozvěděla až v souvislosti s řízením o prohlášení o majetku, které bezprostředně předchází výkonu rozhodnutí. Otázka, zda rozsudek pro zmeškání nabyl právní moci či nikoliv, byla proto zásadní a odvolacímu soudu vytkla, že se jí vůbec nezabýval. Závěrem navrhla, aby bylo usnesení odvolacího soudu zrušeno a věc mu vrácena k dalšímu řízení.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Podle části dvanácté hlavy I bodu 16 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, se návrhy na obnovu řízení proti rozhodnutím vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000). Tak je tomu i v daném případě, kdy byl rozsudek soudu prvního stupně, proti němuž směřuje návrh na obnovu řízení, vydán dne 20. prosince 2000. Soud prvního stupně i odvolací soud tak výslovně postupovaly. Podle části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., se pak dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest opět podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000). Dovolací soud tak postupoval.
Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátkou, splňuje formální i obsahové náležitosti předepsané ustanovením §241 odst. 2 o. s. ř. a je přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a) o. s. ř.; není však důvodné.
Dovolacími námitkami žalovaná – podle obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) – namítá jen nesprávné právní posouzení věcí. Zpochybňuje totiž předpoklady, za nichž byl v původním řízení vydán rozsudek pro zmeškání. Jak již Nejvyšší soud uvedl v usnesení ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, uveřejněném v časopise Soudní judikatura, ročník 2000, pod č. 45, a zopakoval i v usnesení ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. 20 Cdo 3040/2000: „proti závěru, že jsou splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání a že soud může ve smyslu §153b odst. 1 o. s. ř. mít skutková tvrzení obsažená v žalobě za nesporná (bez zřetele k tomu, jaký byl skutkový stav věci jinak zásadně zjistitelný dokazováním), je obranou odvolání (§202 odst. 1 o. s. ř.); jestliže ustanovení §204 odst. 1 o. s. ř. stanoví, že se podává do patnácti dnů od doručení rozhodnutí, proti němuž směřuje, rozumí se, že tato lhůta plyne od řádného doručení“. Ani její další tvrzení, že rozhodnutí odvolacího soudu je nesprávné i z toho důvodu, že rozsudek pro zmeškání jí nebyl „řádně“ doručen, a proto měla být povolena obnova řízení, neobstojí. Podle ustanovení §228 o. s. ř. jsou způsobilým předmětem žaloby na obnovu řízení rozsudky (částečné, mezitímní, konečné, pro uznání nebo pro zmeškání), usnesení, kterými bylo rozhodnuto ve věci samé, usnesení o schválení smíru, platební rozkazy a směnečné a šekové platební rozkazy, ale jen tehdy, jestliže jsou pravomocné. Pro žalobu na obnovu řízení je typické, že může směřovat jen proti pravomocnému rozhodnutí, kterým bylo řízení skončeno a kterým bylo (současně) rozhodnuto o věci samé.
Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost napadeného usnesení zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud - aniž ve věci nařídil jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) - dovolání jako nedůvodné usnesením zamítl (§243b odst. 1 věta první a odst. 5 o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na ustanovení §224 odst. 1, §142 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná neměla v dovolacím řízení úspěch a žalobci, podle obsahu spisu, v řízení o dovolání náklady, na jejichž náhradu by měl právo, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. ledna 2008
JUDr. Miroslav F e r á k
předseda senátu