ECLI:CZ:NS:2008:26.CDO.3350.2006.1
sp. zn. 26 Cdo 3350/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobce m. P., zastoupené advokátem, proti žalovanému Z. B., zastoupenému advokátem, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. 28 C 319/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 6. června 2006, č. j. 13 Co 218/2006-145, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň – město (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 10. 3. 2006, č.j. 28 C 319/2005-128, výrokem pod bodem I. přivolil k výpovědi, kterou dal žalobce žalovanému z nájmu bytu č. 1, o velikosti 4+1, III. kategorie, umístěném ve II. poschodí domu čp. 12, v ulici Hlavanova, v P. (dále jen „předmětný byt“ nebo „byt“), určil, že nájemní poměr skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty a uložil žalovanému byt vyklidit do 15 dnů po zajištění přístřeší; výrokem pod bodem II. rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni (odvolací soud) rozsudkem ze dne 6. 6. 2006, č.j. 13 Co 218/2006-145, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok pod bodem I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok pod bodem II.).
Soudy obou stupňů vzaly za prokázané, že dne 10. 7. 1996 žalovaný uzavřel s žalobcem k předmětnému bytu nájemní smlouvu na dobu neurčitou, že žalovaný má (pro neplacení úhrad) odpojenou elektřinu a plyn, že v bytě svítí a topí přímotopem na propanbutanovou láhev, že přímotop používá i k vaření (odmontuje výhřevnou parabolu a namontuje hořák), že dne 30. 4. 2004 vznikl nesprávnou manipulací žalovaného při obsluze topidla požár, že bylo poškozeno zařízení bytu a společné prostory, že výše škody byla odhadnuta na 180.000,- Kč, že následky požáru žalovaný dosud neodstranil, naopak v bytě svítí a topí závadným způsobem i nadále, že žalobci následně neumožnil (v předem ohlášených termínech dne 22. 9. 2005 a dne 11. 10. 2005) prohlídku bytu, že na společné chodbě před svým bytem skladuje nepotřebné věci a že pro výše uvedené okolnosti dal žalobce žalovanému výpověď z nájmu bytu (obsaženou v žalobě) z důvodů hrubého porušování povinností vyplývajících z nájmu bytu.
Po právní stránce soudy obou stupňů uzavřely, že byl naplněn výpovědní důvod podle §711 odst. 1 písm. d) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 30. 3. 2006, dále jen „obč. zák.“. Hrubé porušení povinností spatřovaly v tom, že žalovaný nesprávnou manipulací s přímotopem založil v bytě požár, že tím ohrozil nejen ostatní nájemce v domě, ale i obyvatele přilehlého domu, že pak žalobci neumožnil prohlídku bytu, že způsobenou škodu se nesnaží odstranit a naopak pokračuje v závadném chování. Odvolací soud po právní stránce ještě doplnil, že ve vztahu k výpovědnímu důvodu nebyly naplněny předpoklady pro použití ustanovení §3 odst. 1 obč. zák., podle kterého výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Vylučovala to závažnost jednání žalovaného, dále okolnost, že žalovaný v ohrožujícím jednání pokračuje i jeho naprostá pasivita při nápravě následků. Oba soudy také zvažovaly poskytnutí vyšší formy bytové náhrady, než je přístřeší. V této souvislosti nepřehlédly, že žalovaný má zdravotní obtíže. Za rozhodující pro nepřiznání bytové náhrady ve formě náhradního bytu popřípadě náhradního ubytování však považovaly, že žalovaný v závadném počínání setrvává a že řádně neplatí ani nájemné.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Jeho přípustnost dovozoval z ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“). Jako dovolací důvody označil nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.) a dále, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). Nesprávné právní posouzení věci spatřoval především v tom, že soudy kvalifikovaly jeho jednání – nesprávnou manipulaci s topidlem, v důsledku které vznikl v jeho bytě požár – jako porušení povinnosti vyplývající z nájmu bytu. Dovolatel vyslovil názor, že uvedeným jednáním mohl porušit jen obecnou (prevenční) povinnost předcházet vzniku škod, která není součástí nájemního vztahu. V případě porušení této obecné povinnosti stíhá porušitele jen obecná povinnost – odpovědnost za škodu. Opačným výkladem soudy nepřípustně rozšířili rozsah výpovědních důvodů z nájmu bytu, který je chráněným institutem a který může být vypovězen jen z důvodů uvedených v zákoně. Dovolatel je přesvědčen, že se jedná o otázku, která dosud nebyla judikaturou Nejvyššího soudu řešena. Další nesprávné právní posouzení spatřoval v tom, že oba soudy při posouzení hrubého porušení nájemcových povinností zaměnily intenzitu porušení povinnosti a intenzitu následku. Ustanovení §711 odst. 1 písm. d) obč. zák. postihuje hrubé (tedy velmi zásadní, vážné, nepřípustné) porušení povinnosti nájemce. Postihuje tedy jednání nájemce, které má určitou intenzitu a to bez ohledu na následek a jeho rozsah. Soudy ale při svých úvahách o existenci hrubého porušení povinnosti hodnotily rozsah následku (požáru, tj. rozsah vzniklých nebo hrozících škod). Nesprávné právní posouzení spatřoval i v tom, že devastace bytu, obtěžování ostatních nájemců nebo ztěžování jejich možnosti užívat byt spadá pod výpovědní důvod podle ustanovení §711 odst. 1 písm. c) obč. zák. Tento výpovědní důvod však nebyl ve výpovědi z nájmu bytu použit a navíc by mu musela předcházet výstraha. Vadu řízení spatřoval v tom, že bylo na něho nepřípustně přeneseno důkazní břemeno ohledně porušování povinností z nájemního poměru, o čemž svědčí úvaha soudů, že „vzhledem k tomu, že žalovaný znemožnil pronajímateli prohlídku bytu, ničím tak nevyvrátil tvrzení žalobce, že byt užívá řádně ….“. Řízení tak trpí vadou, neboť se žalovaným nebylo zacházeno podle pravidel stanovených občanským soudním řádem. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními §237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř.
V uvedené věci nepřichází přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. v úvahu, jelikož rozsudek soudu potvrzený napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl jeho prvním rozhodnutím ve věci.
Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., z něhož ji dovozuje dovolatel.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o.s.ř.). Jelikož ve smyslu §242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání alespoň zpochybnil.
Se zřetelem k právnímu posouzení věci a uplatněnému dovolacímu důvodu (včetně jeho obsahové konkretizace) půjde v dovolacím řízení o posouzení správnosti právního názoru odvolacího soudu, že jednání žalovaného je hrubým porušením povinností nájemce bytu, naplňujícím výpovědní důvod podle §711 odst. 1 písm. d) obč. zák.
Uvedené právní posouzení však nesplňuje předpoklad zásadního právního významu.
V rozhodovací praxi není pochyb o tom, že mezi povinnosti nájemce vyplývající z nájmu bytu lze nepochybně zařadit jeho povinnost užívat byt, společné prostory a zařízení domu řádně (srov. §689 obč. zák.), povinnost odstranit závady a poškození, které v domě způsobil (srov. §693 obč. zák.), povinnost umožnit pronajímateli kontrolu, zda je předmět nájmu řádně užíván (srov. §665 odst. 1 věta druhá obč. zák.) a nepochybně i dodržovat při užívání bytu obecně platné protipožární předpisy a hygienické normy a že porušení těchto povinností lze podle okolností případu považovat za porušení povinností nájemce zakládající výpovědní důvod podle §711 odst. 1 písm. d) obč. zák. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2005, sp. zn. 26 Cdo 291/2004).
Pokud tedy odvolací soud pokládal jednání žalovaného, který nesprávně manipuloval s topidlem, čímž vznikl v bytě požár, nesnaží se následky požáru odstranit, neumožňuje pronajímateli prohlídku bytu, a i nadále pokračuje v ohrožujícím jednání, za porušení povinností nájemce zakládající výpovědní důvod podle §711 odst. 1 písm. d) obč. zák., je jeho právní posouzení výrazem standardní rozhodovací praxe.
Dovolatel dále prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. namítal, že odvolací soud na zjištěný skutkový stav nesprávně aplikoval §711 odst. 1 písm. d) obč. zák. (zatímco správně měl být uvedený skutek posuzován z hlediska výpovědního důvodu uvedeného v §711 odst. 1 písm. c/ obč. zák.).
Judikatura dovodila (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2007, sp. zn. 26 Cdo 1012/2006, uveřejněný pod C 5264 v Souboru civilních rozhodnutí
a stanovisek Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, CD 6), že hrubé porušení dobrých mravů ve smyslu ustanovení §711 odst. 1 písm. c) obč. zák. míří spíše na chování nájemce vůči ostatním nájemcům bytů v domě, přesahující též rámec jeho povinností vyplývajících z právního vztahu nájmu bytu výslovně upravených v zákoně. Naproti tomu ustanovení §711 odst. 1 písm. d) obč. zák. se vztahuje na případy, kdy nájemce porušuje povinnosti, jež jsou obsahem jeho právního (nájemního) vztahu k pronajímateli. Odvolací soud tedy podřadil zjištěný skutkový stav (porušování povinností vyplývajících z nájemního poměru) pod právní normu v souladu s výše uvedenou judikaturou.
Dovolatel dále uplatnil jako dovolací důvod vadu řízení – nesprávné přenesení důkazního břemene o tom, že závadný stav v předmětném bytě přetrvává i po požáru na žalovaného – která měla za následek nesprávné právní posouzení věci.
I když dovolatel podřadil námitku nesprávného přenesení důkazního břemene pod dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. (správně je chybné přenesení důkazního břemene dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. – viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 1999, sp. zn. 22 Cdo 1156/98, uveřejněný v časopisu Právní rozhledy, ročník 1999, sešit 6), ve skutečnosti podle obsahu dovolání touto námitkou především brojí proti skutkovému závěru odvolacího soudu, že setrvává v porušování povinností nájemce bytu a nadále vyvolává stav ohrožení. Jeho námitky jsou tak zejména námitkami směřujícími proti nesprávně (neúplně) zjištěnému skutkovému stavu, resp. proti hodnocení důkazů odvolacím soudem (když odvolací soud uvedené zjištění čerpal právě i z okolnosti, že žalovaný odmítá žalobci umožnit zkontrolovat současný stav bytu). Jak již bylo shora vysvětleno, jde (v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř.) o nezpůsobilý dovolací důvod.
Se zřetelem k výše uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání žalovaného podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobci nevznikly (dle obsahu spisu) prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by měl vůči žalovanému právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. srpna 2008
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu