ECLI:CZ:NS:2008:26.CDO.556.2007.1
sp. zn. 26 Cdo 556/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobce Ing. V. B., správce konkurzní podstaty úpadce Z. d. V. – v likvidaci, zastoupeného advokátem, proti žalovanému J. J., o určení výše nájemného, vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 10 C 33/2005, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. září 2006, č. j. 56 Co 332/2006-56, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň – jih (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 2. 8. 2005, č.j. 10 C 33/2005-34, zamítl žalobu, aby byla určena výše nájemného k bytu ve II. nadzemním podlaží řadového domu čp. 142 (dále jen „předmětný byt“ nebo „byt“) postaveného na pozemku st. p. č. 170 v obci a k.ú. V. zapsaném u Katastrálního úřadu pro P. k., katastrální pracoviště P.-j., na LV č. 17, jehož nájemcem je žalovaný, a určena splatnost tohoto nájemného (výrok I.); současně rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Soud prvního stupně žalobu posoudil jako žalobu o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není podle §80 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), a dovodil, že žalobce neprokázal naléhavý právní zájem na takovém určení. Podpůrně uzavřel, že neexistuje-li právní předpis, který by upravoval zvýšení nájemného, není opodstatněný požadavek žalobce na stanovení vyššího nájemného soudem.
K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni (soud odvolací) usnesením ze 30. 12. 2005, č.j. 56 Co 523/2005-42, zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud přisvědčil námitkám žalobce, že domáhá-li se určení výše nájemného soudem (v důsledku nedostatku právní úpravy, která by umožňovala jednostranné zvýšení nájemného), nejde o žalobu podle §80 písm. c) o.s.ř. Uzavřel také, že nejde ani o tzv. jinou žalobu jako je např. žaloba na určení doby plnění podle §564 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů – dále jen „obč. zák.“ (která má též povahu určovací, ale u které není třeba naléhavý právní zájem na určení prokazovat, neboť vyplývá z právního předpisu), ale že žalobu je nutné považovat za žalobu na plnění podle ustanovení §80 písm. b) o.s.ř. Současně dovodil, že žalobní petit, jak ho formuloval žalobce „Určuje se, že výše nájemného k bytu …se rovná částce, jejíž výši žalobce ponechává na úvaze soudu.“ s přihlédnutím k tomu, že žalobce požaduje, aby soud nechal vypracovat znalecký posudek, jaká je výše tržního nájemného a aby podle tohoto posudku sám určil výši nájemného, je neurčitý, neboť z něj nevyplývá, „jakého plnění se vlastně domáhá“. Uložil soudu prvního stupně, aby postupem podle §43 o.s.ř. vyzval žalobce k odstranění vady žaloby.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 2. 5. 2006, č.j. 10 C 33/2005-47, žalobu odmítl (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).
Soud prvního stupně vycházel z ustanovení §43 odst. 2 věty první o.s.ř. a dovodil, že žalobu nelze věcně projednat pro nedostatek žalobního petitu, neboť ačkoliv vyzval žalobce usnesením ze dne 22. 2. 2006, č.j. 10 C 33/2005-44, k odstranění vady žaloby spočívající mimo jiné v chybějícím údaji o konkrétní částce, na niž má být nájemné zvýšeno, a ačkoliv žalobce poučil procesních následcích, které ho mohou postihnout, jestliže údaj nedoplní, žalobce žalobní petit nedoplnil a naopak v podání ze dne 2. 3. 2006 setrval na požadavku, že výši nájmu má stanovit podle své úvahy soud na základě znaleckého posudku, který nebyl v době rozhodování soudu zpracován.
K odvolání žalobce odvolací soud usnesením ze dne 29. 9. 2006, č.j. 56 Co 332/2006-56, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů (výrok II.), když postup soudu prvního stupně a jeho rozhodnutí shledal správným.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (maje na mysli ustanovení §239 odst. 3 o.s.ř.) a jako dovolací důvody uplatnil, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.] a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.]. Žalobce nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu, že žalobní petit je neurčitý. Zpochybnil názor odvolacího soudu, který jeho žalobu posoudil podle §80 písm. b) o.s.ř., a uvedl, že výčet žalob podle ustanovení §80 o.s.ř. je výčtem demonstrativním (tedy nikoli uzavřeným) a jím podaná žaloba je žalobou svého druhu nepodřaditelnou pod některou z žalob tam uvedených. Namítal, že v jeho případě nemůže jít o žalobu na plnění podle ustanovení §80 písm. b) o.s.ř., neboť tou lze uplatnit nárok na vymožení splnění povinnosti, která vyplývá ze zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva. Jeho nárok však nevychází ani z jedné z těchto skutečností. Vyslovil přesvědčení, že aby byla jeho žaloba podřaditelná pod ustanovení §80 písm. b) o.s.ř., musel by se jí domáhat samotné úhrady dlužného nájemného. Žaloba však směřuje teprve k určení výše nájemného, které má žalovaný platit. Vzhledem k výše uvedenému pokládal žalobní petit za určitý a srozumitelný. Postup, kdy nechal určení výše nájemného na úvaze soudu, shledával v „souladu s judikaturou Ústavního soudu ČR, dle které samotné obecné soudy mají rozhodnout o zvýšení nájemného a to v závislosti na místních podmínkách“. Podle něj bylo povinností soudu, aby nechal vypracovat znalecký posudek a z toho pak vycházel při stanovení výše nájemného. Závěrem navrhl zrušit napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že nemovitost, v níž se předmětný byt nachází, byla 14. 11. 2006 (tedy více jak měsíc před podáním dovolání) prodána ve veřejné dražbě jinému majiteli. Poukázal na to, že v lednu roku 2005 zakoupil se souhlasem S.K.P. kotel na topení za částku 18.200,- Kč a že tato částka mu měla být započtena na nájemné. Závěrem navrhl, aby pro případ, že bude rozhodnuto „ve prospěch“ žalobce, Nejvyšší soud ČR uložil správci konkurzní podstaty doplatit zbývající částku žalovanému.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.) a je jím napadeno usnesení, proti němuž je dovolání podle §239 odst. 3 o.s.ř. přípustné. Za této situace se již dovolací soud nezabýval otázkou tvrzené přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Podle §242 odst. 1 a 3 o.s.ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o.s.ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř. (existence těchto vad namítána nebyla a vady tohoto charakteru nevyplynuly ani z obsahu spisu), jakož i k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.]. Dovolatel existenci posléze uvedené vady formálně – odkazem na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. – sice namítl, avšak podle názoru dovolacího soudu uplatněné dovolací námitky existenci tzv. jiné vady řízení nezakládají a obsahově je lze podřadit pod dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., který dovolatel ve skutečnosti uplatnil.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. lze odvolacímu soudu vytknout, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Se zřetelem k uplatněnému dovolacímu důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. a jeho obsahové konkretizaci půjde v dovolacím řízení o posouzení správnosti právního závěru, že žaloba je neurčitá a tudíž nezpůsobilá k věcnému projednání, neboť z ní není – přes výzvu soudu prvního stupně a doplňující podání žalobce – patrno, čeho se domáhá.
Podle §79 odst. 1 věty první o.s.ř. se řízení zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušného státního orgánu, který za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá (§79 odst. 1 věta druhá o.s.ř.). Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních vztahů mezi žalobcem a žalovaným (§90), se nazývá žalobou (§79 odst. 1 věta čtvrtá o.s.ř.).
Podle §43 odst. 1 o.s.ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne (§43 odst. 2 věta první o.s.ř.). O těchto následcích musí být účastník poučen (§43 odst. 2 věta třetí o.s.ř.).
Žalobce v dovolání nezpochybňuje, že v daném případě nejde o určovací žalobu podle §80 písm. c) o.s.ř., jejíž podstatou je vyjádřit se autoritativně o existujícím případně neexistujícím právním vztahu nebo o právu a jejíž podstata v daném případě není naplněna. Zpochybňuje závěr odvolacího soudu, že jde o žalobu na plnění podle §80 písm. b) o.s.ř. V projednávané věci však nelze ztratit ze zřetele, že smyslem žaloby na vydání „konstitutivního“ rozhodnutí o zvýšení nájemného je zajistit pro stranu smluvního vztahu do budoucna plnění, které nelze „opatřit“ smluvně a v důsledku chybějící právní úpravy ani jednostranným právním úkonem. Svým charakterem se proto jedná o žalobu na vydání rozsudku odsuzujícího k plnění v budoucnu splatných dávek ve smyslu §163 odst. 1 o.s.ř., a ta je žalobou na plnění podle §80 písm. b) o.s.ř. Přitom v rozhodovací praxi soudů je již dlouhodobě ustálen názor, že žaloba na plnění (§80 písm. b/ o.s.ř.) není přesná a určitá, jestliže žalobce učiní výši plnění závislou na „úvaze soudu“ a že jde o vadu v petitu žaloby, která brání pokračování v řízení a kterou je třeba odstranit postupem podle §43 o.s.ř. (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 8. 1993, sp. zn. 6 Cz 32/92, uveřejněný v bulletinu Vrchního soudu ČR, pod č. 8, sešit 2, ročník 1994). Ostatně závěr, že žalobce musí v žalobě uvést konkrétní výši, na níž má být nájemné zvýšeno, Nejvyšší soud dovodil již v rozsudku ze dne 20. 9. 2006, sp.zn. 26 Cdo 1213/2006, který se týkal téhož žalobce a téže právní problematiky a pouze se jednalo o jiný nájemní dům v téže obci.
V projednávané věci z žaloby dostatečně určitě a srozumitelně nevyplývala částka měsíčního nájemného, které by měl nájemce po zvýšení nájemného platit (žalobce – v rozporu s výše uvedeným – ponechal výši nájemného na úvaze soudu); proto šlo o nesprávné podání a soud byl povinen pokusit se tuto vadu podání odstranit postupem podle §43 o.s.ř. Soud prvního stupně tak postupoval a vyzval žalobce, aby uvedený nedostatek odstranil a poučil jej o tom, že nedoplní-li žalobu o částku měsíčního nájemného, které by měl žalovaný po zvýšení nájemného platit, bude žaloba odmítnuta. Žalobce však, ačkoliv byl poučen o procesních důsledcích, s nimiž je neodstranění vady žaloby spojeno, žalobu o požadovaný údaj nedoplnil. Za tohoto stavu je žaloba neprojednatelná a musela být odmítnuta. Rozhodnutí odvolacího soudu, který potvrdil usnesení soudu o odmítnutí žaloby, je tak správné.
Dovolací soud dospěl k závěru, že se dovolateli nepodařilo prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahové konkretizace zpochybnit správnost usnesení odvolacího soudu. Dovolání proto podle §243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
Jen pro úplnost dovolací soud dodává, že musel rozhodnout podle stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. odůvodněn procesním neúspěchem dovolatele, jakož i skutečností, že žalovanému, jenž by ve smyslu výše uvedených ustanovení jinak právo na tuto náhradu měl, náklady dovolacího řízení (podle obsahu spisu) nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. října 2008
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu