ECLI:CZ:NS:2008:26.ODO.1481.2006.1
sp. zn. 26 Odo 1481/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci žalobkyně M. H., proti žalovanému P. H., zastoupenému advokátkou, o zaplacení částky 165.859,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp.zn. 7 C 90/2004, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. prosince 2005, č.j. 25 Co 422/2005-115, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 26. 4. 2005, č.j. 7 C 90/2004-77, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 90.359,- Kč s příslušenstvím, zamítl žalobu co do částky 75.500,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání oba účastníci. Před zahájením odvolacího jednání podala žalobkyně návrh, aby na její místo vstoupil do řízení M. Š., který vyjádřil se vstupem do řízení písemný souhlas.
Městský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 27. 12. 2005 č.j. 25 Co 422/2005-115, návrhu žalobkyně vyhověl a rozhodl, že M. Š. vstupuje do řízení na místo žalobkyně. Dovodil, že žalobkyně prokázala písemnou dohodou o postoupení pohledávky ze dne 30. 8. 2005 (dále též „předmětná dohoda“), kterou uzavřela se jmenovaným, že v průběhu odvolacího řízení došlo k takové právní skutečnosti, s níž je spojen přechod práv, a že tudíž byly naplněny zákonné předpoklady pro postup podle ustanovení §107a o.s.ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný včasné dovolání, jehož přípustností se nezabýval a uplatnil v něm výslovně dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o.s.ř. Dovolatel má za to, že předmětná dohoda je neplatná podle §37 obč.zák., neboť není jednoznačně určena co do předmětu plnění, co do zjištěného právního důvodu pohledávky (který je nesrozumitelný a neurčitý), a jde o pohledávku, kterou nelze (z důvodu neplatnosti) postihnout výkonem rozhodnutí. Vedle toho je předmětná dohoda neplatná i pro obcházení zákona a pro rozpor s dobrými mravy. Naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o.s.ř. spatřuje v tom, že uvedená výše pohledávky je v rozporu s výší určenou nepravomocným rozhodnutím soudu prvního stupně a také popřenou žalovaným. Odvolatel rovněž namítá, že podle ustanovení §107a o.s.ř. mohla žalobkyně podat návrh na změnu účastenství pouze do doby rozhodnutí soudu prvního stupně, jelikož v odvolacím řízení je to z povahy věci vyloučeno. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno.
M. Š. ve svém dovolacím vyjádření navrhl, aby dovolání bylo jako bezdůvodné odmítnuto, případně zamítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.) a je podle §239 odst. 2 písm. b) o.s.ř. přípustné, neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a o.s.ř.).
Podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout k vadám řízení uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.); tyto vady nebyly v dovolání namítány a z obsahu spisu se nepodávají. Nejvyšší soud proto přezkoumal správnost rozhodnutí odvolacího soudu zejména z pohledu uplatněného dovolacího důvodu podle
§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. I když dovolatel formálně uplatnil též dovolací důvod podle
§241a odst. 3 o.s.ř., týká se jeho námitka platnosti předmětné dohody, tedy právního posouzení věci.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Odvolací soud v posuzovaném případě správně vycházel z ustanovení §107a o.s.ř., který upravuje procesní nástupnictví, k němuž dochází v důsledku hmotněprávní singulární sukcese práva (povinnosti), která nastává po zahájení řízení (aniž by účastník řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení). Toto ustanovení pak odvolací soud správně aplikoval na návrh žalobkyně na vstup nabyvatele práva do řízení na místo dosavadního účastníka.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 24. 6. 2003, sp.zn. 21 Cdo 306/2003, uveřejněném pod číslem 31 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2004 formuloval
a odůvodnil závěr, podle kterého předmětem řízení o návrhu podle ustanovení §107a o.s.ř. není posouzení, zda tvrzené právo (povinnost), které mělo být převedeno, nebo které mělo přejít na jiného, dosavadnímu účastníku svědčí či nikoli, popř. zda podle označené právní skutečnosti bylo převedeno (přešlo) na jiného, když takové posouzení se týká již posouzení věci samé. K tomuto závěru se přihlásil rovněž v usnesení ze dne 4. 9. 2003, sp.zn. 29 Odo 708/2002, uveřejněném pod číslem 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2004, s tím, že právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení (§107a odst. 1 o.s.ř.), je i smlouva o postoupení pohledávky ve smyslu ustanovení §524 a násl. obč.zák.
Odvolacímu soudu tak nelze důvodně vytýkat, že se nevypořádal s tím, zda k postoupení pohledávky došlo platně, když touto otázkou – jak je uvedeno výše – se soud při zkoumání procesního nástupnictví ve smyslu ustanovení §107a o.s.ř. nezabývá. Rovněž tak není důvodná námitka dovolatele, že návrh ve smyslu ustanovení §107a o.s.ř. lze podat toliko před vydáním (vyhlášením) rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (srov. k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2007, sp.zn. 26 Cdo 272/2007).
Jelikož se dovolateli se prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost právního posouzení věci odvolacím soudem zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 věty první před středníkem o.s.ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. května 2008
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu