ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.1614.2008.1
sp. zn. 28 Cdo 1614/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce JUDr. M. Č., zastoupeného Mgr. Davidem Urbancem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 23, proti žalovanému Pozemkovému fondu České republiky, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, IČ 45797072, o uložení povinnosti uzavřít kupní smlouvu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 60 C 68/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2007, č. j. 14 Co 387/2007-216, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2007, č. j. 14 Co 387/2007-216, byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ze dne 25. 6. 2007, č. j. 60 C 68/2004-193, kterým byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný byl povinen uzavřít s žalobcem kupní smlouvu na převod pozemků blíže specifikovaných ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se rovněž s jeho právním posouzením. Věc posoudil ve smyslu ustanovení §7 odst. 3, 5 zákona č. 95/1999 Sb. o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby ve znění ke dni 15. 7. 2003. Dovodil, že nárok na uzavření smlouvy vzniká až vyhlášením prodeje na úřední desce, a že osoba s přednostním právem toto právo v žádosti uplatní. Zaujal názor, že nárok na uzavření kupní smlouvy ohledně předmětných pozemků žalobci ke dni 15. 7. 2003 vzniknout nemohl, neboť k tomuto datu nebyly předmětné pozemky do veřejné nabídky zařazeny a žalobce k tomuto datu o převod pozemků nepožádal ani neuplatnil své přednostní právo. Dále vyslovil, že nárok žalobce nelze považovat za rozpracovaný případ, neboť k vyhlášení prodeje předmětných pozemků došlo až 26. 9. 2003, t. j. po účinnosti novely zákona, která nastala dnem 6. 8. 2003. Podle odvolacího soudu se tedy nemůže na něj vztahovat ustanovení §7 odst. 5 zákona ve znění před novelizovaným ustanovením zákona č. 95/1999 Sb. Dodal, že žalobce jako postupník restitučního nároku podle rozhodnutí Ústavního soudu ČR Pls č. 6/2005 již nárok za nevydané pozemky nemá, a to ani v podobě náhradních pozemků či finanční náhrady, proto nemůže tyto neexistující pohledávky započítat na hrazení kupní ceny.
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včas dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 3 o. s. ř. Podle dovolatele rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní právní význam, neboť řeší právní otázku aplikace zákona č. 253/2003 Sb., která novelizovala zákon č. 229/1991 Sb., o půdě na převody státní půdy podle zákona č. 95/1999 Sb. v rozporu s hmotným právem. Tvrdil existenci dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu, že novela zákona o půdě způsobila zánik jeho práva na převod pozemků podle zákona o prodeji státní půdy. Poukazoval na skutečnost, že v dané věci se jednalo o prodej předmětných pozemků na základě ustanovení §7 zákona o prodeji státní půdy a nikoli o převod náhradních pozemků ve smyslu ustanovení §11a (dříve §11 odst. 2) zákona o půdě. Podle dovolatele právo na finanční vyrovnání, t.j. na existenci peněžité pohledávky za Českou republiku, není tzv. restituční tečkou nijak omezeno. Navrhl proto zrušení rozhodnutí odvolacího soudu.
Žalovaný navrhl odmítnutí dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem (§240 odst. 1 o. s. ř., §241 odst. 1 o. s. ř.), že však jde o dovolání v této věci nepřípustné.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jimž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací soud připomíná, že právními otázkami, jejichž řešení považuje dovolatel za důvod přípustnosti dovolání, se již dovolací soud zabýval a neshledává důvod pro odklon od právních závěrů obsažených v jeho dřívějších rozhodnutích. I nadále shledává správným závěr, obsažený ve svém rozsudku sp. zn. 28 Cdo 452/2000 ze dne 14. 8. 2001, jímž se soudní praxe řídí, a podle něhož nárok oprávněné osoby na náhradní pozemek nezahrnuje právo na převod konkrétního pozemku, což je třeba chápat tak, že oprávněná osoba nemá přímé právo na převod pozemku dle vlastního výběru. Oprávněnost tohoto závěru je dána tím, že právo oprávněných osob je obecné povahy, práva jednotlivých oprávněných osob si vzájemně konkurují, a je věcí posouzení priorit s ohledem na všechny okolnosti případu, které oprávněné osobě bude pozemek převeden.
Dovolací soud se již zabýval i tím, zda postup Pozemkového fondu při poskytování náhradních pozemků byl upraven zákonem, či zda bylo dáno na jeho libovůli, který pozemek a komu převede, či zda mu bylo uloženo sledovat i zájmy dalších oprávněných osob. V rozsudku ze dne 11. 6. 2007, sp. zn. 28 Cdo 3042/2006, uzavřel, že od 25. 5. 1999 vstoupil v účinnost zákon č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků ve vlastnictví státu na jiné osoby, který začlenil poskytování náhradních pozemků do systému převodů, upravených tímto zákonem. Oznámení o vyhlášení prodeje konkrétního pozemku byl pozemkový fond povinen učinit určeným způsobem, a upraven byl i postup Pozemkového fondu v případech, kdy o pozemek měly zájem oprávněné osoby. Nutným předpokladem pro vypořádání nároků oprávněných osob bylo proto zveřejnění pozemků, které měly být převedeny.
Obdobnou problematikou se dovolací soud zabýval rovněž ve svém rozhodnutí ze dne 1. 7. 2008, sp. zn. 28 Cdo 276/2008 a ze dne 5. 3. 2008, sp. zn. 28 Cdo 5534/2007. Dovolací soud ve shora citovaném rozhodnutí zaujal názor, že osoba, která požaduje převod pozemku ve vlastnictví státu podle zákona č. 95/1999 Sb., je v jiném postavení než osoba oprávněná, které původní pozemky nemohly být vydány, protože těmto osobám zákon o půdě založil nárok na převod náhradních pozemků ve vlastnictví státu. Převod podle §7 zákona č. 95/1999 Sb. není nárokový, zákon v úvodní větě používá slov „Pozemkový fond může prodat zemědělské pozemky ...“ za podmínek v něm uvedených. Nejde o vztah veřejnoprávní, ale občanskoprávní, v němž Pozemkový fond činí nabídku (tj. veřejnou nabídku) a zájemci na ni reagují svojí nabídkou. Bez nabídky Pozemkového fondu se proto převod nemůže platně uskutečnit a není vynutitelný soudem.
Na základě výše uvedeného je zřejmé, že odvolací soud neřešil právní otázku v rozporu s hmotným právem, popřípadě právní otázku, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu. Rozhodnutí odvolacího soudu je tedy v souladu s ustálenou judikaturou.
V projednávané věci je tak patrno, že schází podmínka úspěšnosti dovolání zakládajícího se na tvrzení o tom, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na otázce zásadního právního významu. Námitky dovolatele obsažené v dovolání je tedy třeba považovat za nepřípadné.
Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 o. s. ř. za použití ustanovení §218 písm. c) o. s. ř. dovolání odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první o. s. ř. za použití §224 odst. 1, §151 odst. 1 o. s. ř. a §146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému v souvislosti s podaným dovoláním zřejmě žádné náklady řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. prosince 2008
JUDr. Josef R a k o v s k ý
předseda senátu