ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.1694.2006.1
sp. zn. 28 Cdo 1694/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce F. T., zastoupeného advokátem, proti žalovanému L.S.T. a. s., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 358.454,50,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 9 C 1635/96, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. prosince 2005, č. j. 28 Co 20/2002 - 113, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
A. Předchozí průběh řízení
Žalobce se svým návrhem domáhal zaplacení částky 384.355,- Kč s 17 % úrokem z prodlení od 15.3.1995 do zaplacení z titulu náhrady škody za odcizení osobního automobilu zn. BMW 524 TD SPZ UHE 62-15, který měl žalovaný v nájmu na základě smlouvy o nájmu dopravního prostředku ze dne 2.1.1995, a který byl odcizen Ing. M. (pracovník žalovaného) dne 14.2.1995 v B.
Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že nájemní smlouva se dle jeho názoru příčí dobrým mravům, neboť byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným dne 2.1.1995, tedy v době, kdy členy představenstva žalovaného byli Ing. M., Ing. M. a pan B., který je k žalobci v příbuzenském poměru. Dále namítal, že předmět nájmu měl být podle smluvních podmínek užíván výhradně pro služební účely. Ing M. však tento automobil užíval nejen pro potřeby žalovaného, ale rovněž pro společnost I.a..s. a pro tuto společnost také dne 14.2.1995 vykonával služební cestu do B., kde mu bylo pronajaté vozidlo odcizeno.
Soud prvního stupně žalobci vyhověl a v rozsudku ze dne 22. října 2001, č. j. 9 C 1635/96-85, žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 358.454,50,- Kč s 17 % úrokem z prodlení od 15.3.1995 do zaplacení a 17 % úrok z prodlení od 16.3.1995 do zaplacení z částky 14.355,- Kč. Současně žalovaného zavázal zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 66.120,- Kč. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že žalovaný porušil svou povinnost vyplývající z nájemní smlouvy, neboť nevynaložil dostatečnou odbornou péči, aby nedošlo k odcizení motorového vozidla. Porušení povinnosti žalovaného bylo dle názoru soudu v příčinné souvislosti se vznikem škody, která vznikla žalobci odcizením. Dále dovodil, že škodu nelze nahradit uvedením v předešlý stav, ale v penězích. Zavinění žalovaného soud prvého stupně spatřoval v nedbalostním jednáním spočívajícím ve vytvoření situace, kdy došlo k odcizení motorového vozidla. Z uvedených důvodů soud prvního stupně uzavřel, že jsou splněny předpoklady pro vznik odpovědnosti žalovaného za vzniklou škodu.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný odvolání, ve kterém namítal nesprávné právní posouzení věci, neboť žalobce neprokázal porušení právní povinnosti ze strany žalovaného, příčinnou souvislost mezi tímto porušením a škodou, jakož i zavinění. Dále uvedl, že zaparkování motorového vozidla a jeho řádné uzamčení na hotelovém parkovišti nemůže být nedbalostním porušením povinnosti, neboť se jedná o obvyklé jednání.
Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, neboť dle jeho názoru byla dána odpovědnost žalovaného podle občanského zákoníku.
Odvolací soud rozsudkem ze dne 14. prosince 2005, č.j. 28 Co 20/2002-113, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku co do částky 358.454,50,- Kč se 17 % úrokem z prodlení od 15.3.1995 do zaplacení změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl. Dále zavázal žalobce zaplatit náhradu nákladů řízení v částce 42.578,40,- Kč za právní zastoupení a částku 37.030,- Kč jako náklady odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě sice došlo k porušení povinnosti ze strany žalovaného, neboť předmětný automobil žalobci nevrátil, a že toto porušení povinnosti bylo v příčinné souvislosti se vzniklou škodou na straně žalobce, avšak na straně žalovaného nebylo shledáno zavinění, a to ani ve formě nedbalosti nevědomé. Odvolací soud následně uzavřel, že žalovaný nemohl předvídat, že vozidlo bude odcizeno, a bez zavinění nemůže být dána jeho povinnost k náhradě škody vzniklé žalobci v důsledku odcizení pronajatého vozidla. Vzniklou škodu na předmětu nájmu tedy dle názoru odvolacího soudu nese v souzené věci pronajímatel.
B. Dovolání a vyjádření k němu
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost spatřoval v ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť rozhodnutím odvolacího soudu byl změněn rozsudek soudu prvního stupně. Jako dovolací důvod uvedl vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. a současně i nesprávné právní posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.. Konkrétně uvedl, že
a) žalovaný smluvně, tj. nájemní smlouvou ze dne 2.1.1995 bod 6.5, převzal odpovědnost za odcizení vozidla a bylo jeho věcí, aby závazek dodržel, přičemž se odpovědnosti nemůže zprostit s odkazem na údajný trestný čin jiného subjektu. Opačný závěr by zbavoval pronajímatele (žalobce) jakékoliv právní ochrany vůči důsledkům plynoucím z chování nájemce (žalovaného), který by se – byť i bez úmyslného zavinění – dopustil poškození předmětu nájmu.
b) z platné právní úpravy plyne povinnost nájemce o pronajatou věc pečovat řádně. Pokud si tak účastníci dále specifikovali rozsah této řádné péče spočívající v odpovědnosti za odcizení vozidla, které je patrné ze smlouvy, nepříčí se takové ujednání zákonu.
c) žalobce nikdy netvrdil, že žaluje z titulu náhrady škody, ale domáhal se s odvoláním na nájemní smlouvu vrácení předmětu nájmu, o němž nájemce tvrdil, že mu byl odcizen. Odvolací soud tak podle názoru žalobce aplikoval jiná zákonná ustanovení, než která měla být v dané věci aplikována.
Žalovaný se k podanému dovolání nevyjádřil.
C. Přípustnost
Žalobce napadl rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé změněn. Dovolání je tedy přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.
D. Důvodnost
Dovolání není důvodné.
I. K námitce platného převzetí závazku odpovědnosti za odcizení vozidla žalovaným
1. Podle §420 ObčZ každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Základní povinností žalovaného (nájemce), která vyplývá ze samé podstaty nájemního vztahu, je po skončení nájmu vrátit věc zpět pronajímateli. V souzené věci žalovaný povinnost vrátit pronajatou věc po skončení nájemního vztahu nesplnil a ani ji splnit nemohl, neboť v době, kdy měl věc v nájmu, mu byla odcizena. Platí přitom, že žalovaný nemůže být z povahy věci odpovědný za odcizení věci, jehož se nedopustil. Může však být vůči žalobci odpovědný za škodu vzniklou tím, že mu jeho věc nevrátil. Srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6.9.2007, sp. zn. 25 Cdo 65/2006, ve kterém Nejvyšší soud konstatoval, že „porušení právní povinnosti žalovaného spočívá tedy nikoliv v tom, jakým způsobem pečoval o ochranu předmětu nájmu, tj. v plnění speciální prevenční povinnosti ohledně najaté věci podle §670 obč. zák., nýbrž zásadním je porušení právní povinnosti stanovené nájemní smlouvou vrátit pronajímateli předmět nájmu po uplynutí sjednané doby. […] Odpovědnost žalovaného za škodu vzniklou žalobci se tedy odvozuje z porušení smluvní povinnosti pronajatou věc po uplynutí sjednané doby pronajímateli vrátit. To platí i za situace, že nemožnost žalovaného vrátit předmět nájmu pronajímateli – a splnit tak svůj závazek - způsobila jeho odcizením třetí osoba (nezjištěný pachatel). Případná odpovědnost tohoto pachatele, která se odvíjí od jiných skutkových okolností než v případě žalovaného, však nevylučuje odpovědnost žalovaného vůči žalobci za porušení smluvní povinnosti“.
2. V souladu s výše uvedeným rozhodnutím Nejvyššího soudu dospěl dovolací soud k závěru, že formulaci bodu 6.5 nájemní smlouvy, podle kterého „dojde-li k […] odcizení […] předmětu nájmu, je nájemce povinen uhradit škodu takto vzniklou…“, nelze vykládat jinak, než jako závazek k náhradě škody, pokud žalovaný nebude moci pronajaté vozidlo vrátit, například z toho důvodu, že mu bude odcizeno. Jedná se tedy o vyjádření povinnosti nájemce vrátit po skončení nájmu věc pronajímateli, která je esenciální složkou nájemního právního vztahu, a která vyplývá z ustanovení §682 ObčZ. Odvolací soud tak dospěl ke správnému závěru, jestliže uvedl, že v posuzované věci žalovaný porušil právní povinnost tím, že žalobci pronajatý automobil nevrátil.
3. Podle §420 odst. 3 ObčZ se odpovědnosti zprostí ten, kdo prokáže, že vznik škody nezavinil. Odvolací soud dovodil, že žalovaný porušení povinnosti nezavinil a není k náhradě škody proto povinen. Dovolací soud otázku zavinění žalovaného nepřezkoumával, neboť ji žalobce v podaném dovolání nerozporuje.
II. K námitce péče nájemce o pronajatou věc
4. Z ustanovení §670 ObčZ vyplývá povinnost nájemce pečovat o pronajatou věc řádně tak, aby na pronajaté věci nevznikla škoda. Nelze však dát žalobci za pravdu, že si účastníci specifikovali rozsah povinné péče žalovaného. Jak již bylo uvedeno shora, smluvní ujednání zavazující žalovaného k odpovědnosti za odcizení vozidla lze považovat pouze za repetici zákonné povinnosti pronajatou věc po skončení nájemního vztahu vrátit zpět pronajímateli (§682 ObčZ).
5. Pro úplnost dovolací soud uvádí, že nelze souhlasit s názorem žalovaného, podle kterého závěr o tom, že ujednání pod bodem 6.5 nájemní smlouvy, které jen jinými slovy zakotvuje povinnost nájemce věc vrátit formulovanou rovněž v §682 ObčZ, umožňuje nájemci zprostit se odpovědnosti za škodu i v případech poškození nebo znehodnocení pronajaté věci a zbavuje pronajímatele jakékoliv právní ochrany vůči důsledkům z chování nájemce. Dovolací soud v tomto odkazuje na ustanovení §670 ObčZ, které ukládá nájemci povinnost řádné péče ve vztahu k pronajaté věci. „Tato péče zahrnuje obvyklé obezřetné jednání způsobilé zabránit vzniku škod. Nájemce je povinen zachovávat takový stupeň pozornosti, který po něm vzhledem ke konkrétní časové a místní situaci rozumně požadovat.“ (Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I. – Komentář. Praha: C.H.Beck, 2008, s. 1744). Rozsah povinné péče si mohli pronajímatel s nájemcem ve smlouvě upřesnit. Pronajímatel se mohl s nájemcem například dohodnout, že je nájemce povinen parkovat pronajaté vozidlo pouze na hlídaných parkovištích, používat zámek na volant nebo zámek na řadící páku. Žalobce, jako pronajímatel, se tak mohl před nepříznivými důsledky odcizení vozidla chránit zvýšením rozsahu řádné péče žalovaného, jako nájemce, v souladu s §670 ObčZ. Naproti tomu, pronajímatel a nájemce do textu nájemní smlouvy pouze pojali odpovědnost žalovaného za vrácení pronajaté věci, která již tak vyplývá z §682 ObčZ.
III. K námitce smluvního titulu k žalované částce
6. Podle §420 ObčZ odpovídá každý za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Občanský zákoník přitom nerozlišuje porušení povinnosti vyplývající z právního předpisu nebo ze smlouvy a staví obě porušení na roveň, neboť jak při odpovědnosti z porušení povinnosti podle §682 ObčZ, tak u speciálních smluvních povinnost ujednaných podle §670 ObčZ se postupuje podle §420 a násl. ObčZ (srov. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I. – Komentář. Praha: C.H.Beck, 2008, s. 1061 a 1744-5). Odvolací soud proto postupoval správně, když zkoumal, zda jsou splněny předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu podle §420 ObčZ.
Z důvodů shora uvedených dovolací soud neshledal, že by odvolací soud věc nesprávně právně posoudil. Proto dovolání bez jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.) zamítl (§243b odst. 2 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je dán tím, že žalovanému prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 19. srpna 2008
JUDr. Iva B r o ž o v á , v. r.
předsedkyně senátu