ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.1787.2008.1
sp. zn. 28 Cdo 1787/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce O. M., zastoupeného advokátemm, proti žalované J. Š., zastoupené advokátkou, o 36.666,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 8 C 328/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. listopadu 2007, č. j. 20 Co 649/2007-78, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Náchodě rozsudkem ze dne 18. 6. 2007, č. j. 8 C 328/2006-58, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 36.666,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že kupní smlouva uzavřená mezi otcem účastníků (jsou sourozenci) jako prodávajícím a Z. N. jako kupující, jejímž předmětem byly nemovitosti, byla neplatná. Žalovaná se v řízení vedeném u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 8 C 189/97 domáhala určení, že tyto nemovitosti náleží do pozůstalosti po zemřelém otci O. M. a v rámci tohoto řízení uzavřela s O. J. Z. (žalovaní v tomto jiném řízení) smlouvu o narovnání, na základě které jí byla vyplacena částka 110.000,- Kč. Soud uzavřel, že žalobce jako zákonný dědic po zemřelém otci O. M. má nárok na jednu třetinu z takto vyplacené částky (účastníci mají ještě jednoho sourozence), tj. 36.666,- Kč, o kterou se žalovaná na úkor žalobce bezdůvodně obohatila. Námitku žalované, že žalobce nebyl účastníkem dohody, soud neshledal důvodnou. Za důvodnou rovněž nepovažoval námitku promlčení vznesenou žalovanou, když dospěl k závěru, že žalobce bezpečně zjistil, kdo se na jeho úkor bezdůvodně obohatil, až ze sdělení Policie ČR ze dne 21. 3. 2006.
K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 6. 11. 2007, č. j. 20 Co 649/2007-78, rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu v celém rozsahu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi účastníky i vůči státu. Zopakoval důkaz smlouvou o smlouvě budoucí uzavřenou dne 20. 4. 1998 mezi žalobcem a manžely O. a J. Z., v níž se žalobce zavázal pro případ, že v rámci dědického řízení po zemřelém otci nabude vlastnictví (podíl) k předmětným nemovitostem, prodat tento podíl manželům Z. za celkovou částku 30.000,- Kč (jako zálohu obdržel 3.000,- Kč). Dále zopakoval důkaz zmíněnou dohodou o narovnání. Dospěl k závěru, že žalobce nemá žádný právní důvod k požadování podílu na vyplacené částce 110.000,- Kč, neboť účastníkem smlouvy o narovnání byla mimo manželů Z. toliko žalovaná; žalovaná se tedy na úkor žalobce bezdůvodně neobohatila. Tomu, že žalovaná jednala toliko za sebe, odpovídá nejen označení účastníků ve smlouvě, ale i to, že to byl i žalobce, kdo rovněž sám za sebe ohledně předmětných nemovitostí jednal s manžely Z. I kdyby se žalovaná na úkor žalobce v souvislosti s vyplacením této částky bezdůvodně obohatila, nárok žalobce by však již byl promlčen uplynutím subjektivní promlčecí doby (§107 odst. 1 obč. zák.), neboť žalobce o jednání s manžely Z. věděl, o čemž svědčí nejen zmíněná smlouva o smlouvě budoucí, ale i podání žalobce ze dne 21. 4. 1998 (v rámci řízení vedeném u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 8 C 189/97), kterým byl rovněž zopakován důkaz v odvolacím řízení.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a podává je z důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítá, že žalobu podal včas, neboť ode dne 21. 3. 2006, kdy se od Policie ČR dozvěděl, že se žalovaná neoprávněně obohatila, do podání žaloby, tj. do 30. 8. 2006, neuplynula dvouletá promlčecí lhůta podle §107 obč. zák.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu §241 odst. 1 o. s. ř., napadené rozhodnutí přezkoumal podle §242 odst. 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, které je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není důvodné.
Jestliže odvolací soud závěr o nedůvodnosti uplatněného nároku založil současně na dvou na sobě nezávislých právních důvodech, pak ani sama okolnost, že jeden z nich případně neobstojí, nemůže mít na správnost tohoto závěru vliv, jestliže obstojí důvod druhý. To platí i tehdy, nemohl-li být druhý důvod podroben dovolacímu přezkumu proto, že nebyl dovoláním dotčen (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. 32 Odo 330/2003, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod C 2021, sv. 26, ročník 2004); o tento případ se jedná právě v posuzované věci, neboť odvolací soud zamítl žalobu jednak z důvodu promlčení nároku a dále z důvodu, že částka 36.666,- Kč není bezdůvodným obohacením žalované, který nemohl být podroben dovolacímu přezkumu proto, že nebyl dovoláním dotčen, a sám o sobě (nezávisle na prvním) postačuje k zamítnutí žaloby. Je-li přitom nárok shledán neopodstatněným, nelze jej přiznat a posouzení otázky jeho promlčení je pak nadbytečné.
Proto Nejvyšší soud ČR dovolání žalobce zamítl (§243b odst. 2, část věty před středníkem, o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. l, §151 odst. 1, věty první, a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů právo a žalované náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. července 2008
JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.
předseda senátu