ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.1869.2006.1
sp. zn. 28 Cdo 1869/2006
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce M. J., zastoupeného advokátem, proti žalované Č. r. – M. s., o náhradu škody ve výši 11,248.761,- Kč s příslušenstvím vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 218/2002 o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14.12.2005, č. j. 39 Co 297/2005-171, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
A. Předchozí průběh řízení
Žalobce se domáhal, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit částku 11,248.761,- Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem Policie České republiky, Úřadu vyšetřování hl.m. P. v řízení sp. zn. ÚVP-116/99. Uvedené řízení bylo zahájeno na základě trestního oznámení ze dne 9.3.1999 pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr.ř., které podal žalobce na Ing. J. H. poté, co Ing. H. odmítl zaplatit jím vystavenou směnku na řad žalobce s tím, že ji nikdy nepodepsal. Směnka byla podle žalobce vystavena dne 21.4.1997 k zajištění závazku společnosti A. H. P., a.s., jejímž předsedou představenstva byl Ing. H., ze smlouvy o prodeji uměleckých děl uzavřené se žalobcem. Směnkou se Ing. J. H. zavázal zaplatit na řad žalobce dne 30.1.1998 v P. žalovanou částku, s doložkou „bez protestu“. Podle protokolu ze dne 1.12.1999 (č.l. 14 vyšetřovacího spisu) vydal žalobce originál směnky policejnímu orgánu jako věc důležitou pro trestní řízení. Usnesením ze dne 5.11.2001 (č.l. 168 vyšetřovacího spisu) policejní orgán poté, co Městské státní zastupitelství v P. zamítlo stížnost žalobce proti odložení věci, vrátil originál směnky žalobci. Žalobce odmítl originál směnky převzít s tím, že směnka byla nenávratně poškozena nesprávným postupem policejních orgánů, které ji po levé straně opatřily čtyřmi otvory pro všití do spisu, v levé dolní části pod podpisem otiskly razítko „Policie ČR – Došlo 10. I. 2000“, v pravém dolním rohu otiskly další razítko „1-3181-9“, v pravém horním rohu vepsaly číslo listu „15“ a tužkou vepsaly poznámku, kterou přeškrtly perem a posléze vygumovaly. Navíc byl podle žalobce pozměněn podpis nad textem „ing. J. H.“ dodatečnými čarami, což učinilo případnou grafologickou analýzu podpisu nemožnou. Žalobce tvrdil, že směnka mu byla vydána až po té, co byla práva ze směnky již promlčena, a že vinou uvedených poškození se směnka stala soudně nevymahatelnou, čímž mu byla způsobena škoda ve výši směnečného peníze. Protože žalovaná jeho nárok odmítla, obrátil se na soud.
Žalobce podal dne 1.10.1999 proti Ing. J. H. návrh na vydání směnečného platebního rozkazu pro částku 11,248.761,- Kč. Usnesením Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 18.11.1999, č.j. Sm 952/99-6, byl žalobce vyzván k předložení směnky s tím, že jinak bude ve věci nařízeno jednání. Žalobce reagoval tím, že směnku předložit nemůže, neboť je v držení policejních orgánů. Žalobce byl rovněž vyzván k zaplacení soudního poplatku, což neučinil a řízení bylo proto usnesením ze dne 25.5.2000, č.j. Sm 952/99-12, zastaveno.
Žalovaná namítala, že mezi nesprávným postupem policejních orgánů a škodou není příčinná souvislost, neboť činnost orgánů žalované neovlivnila vymahatelnost práv z předmětné směnky, když řízení před krajským obchodním soudem bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku, a nikoli proto, že by směnka byla znehodnocena. V případě, že by směnka byla skutečně zničena, mohl se žalobce domáhat umoření směnky, což neučinil.
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 26.5.2003, č.j. 17 C 218/2002-51, žalobu zamítl. Žalobu považoval za předčasnou, neboť spor mezi žalobcem a Ing. H. by měl být řešen ve směnečném řízení, v němž by se rovněž prokázalo, zda předmětnou směnku lze i nadále uplatnit.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 20.5.2004, č.j. 64 Co 591/2003-91, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že otázku platnosti předmětné směnky jako cenného papíru má soud prvního stupně posoudit jako otázku předběžnou.
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 7.3.2005, č.j. 17 C 218/2002-138, žalobu znovu zamítl. Dospěl k závěru, že předmětná směnka byla vystavena platně, neboť splňuje všechny náležitosti stanovené čl. 1 §75 zákona směnečného a šekového, a dále, že na směnce je pravý podpis Ing. J. H., což vyplývá jak z vyjádření kriminalistického ústavu, tak z vysvětlení svědka F. T., které podal policejnímu orgánu. Dále vzal za prokázané, že k poškození směnky perforací, otištěním razítek, vepsáním čísla listu a dodatečnými tahy v podpisu Ing. H. došlo v době, kdy měla směnku v držení policie, neboť žalobce předložil notářsky ověřenou kopii směnky z doby těsně před jejím odevzdáním policii, na níž uvedené změny patrné nejsou. Uvedená pochybení policie posoudil soud prvního stupně jako nesprávný úřední postup. Dospěl však k závěru, že uvedené změny nemají za následek zneplatnění směnky a že se i z takto poškozené směnky mohl žalobce úspěšně domáhat plnění, a žalobci proto nic nebránilo pokračovat ve směnečném řízení před krajským obchodním soudem, které bylo z jeho viny zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku. Soud prvního stupně uzavřel, že mezi nesprávným úředním postupem ze strany policie a škodou vniklou žalobci není příčinná souvislost.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14.12.2005, č.j. 39 Co 297/2005-171, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Podle odvolacího soudu žalobce v odvolání změnil svá tvrzení tak, že nesprávný úřední postup policie má spočívat v tom, že mu policie směnku vydala až v době, kdy již byl nárok ze směnky promlčen. K uvedenému tvrzení jako k nové skutečnosti odvolací soud s ohledem na §205a odst. 1 o.s.ř. nepřihlédl. Dospěl k závěru, že vznik škody nelze dovozovat ze skutečnosti, že sjednaná kupní cena za umělecká díla, resp. předmětná směnka nebyla zaplacena, neboť nejde o zmenšení majetku žalobce, nýbrž o právo a povinnosti ze závazkového vztahu. Průběh případného směnečného řízení pak nelze v projednávané věci předvídat. Podle odvolacího soudu měl soud prvního stupně žalobu zamítnout už proto, že žalobci ve skutečnosti škoda nevznikla.
B. Dovolání
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 15.5.2006 dovolání, jehož přípustnost spatřuje v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Zásadní právní význam přikládá žalobce názoru odvolacího soudu, podle něhož zmařením možnosti uplatnit směnečný nárok nevzniká směnečnému věřiteli škoda. S uvedeným právním názorem žalobce nesouhlasí, neboť předmětná směnka byla vydána jako zajišťovací instrument, který poskytuje žalobci právo výběru, zda svůj dluh bude vymáhat jako plnění ze směnky nebo plnění ze smlouvy. Směnka má přitom tu výhodu, že jde o absolutní obchod a není potřeba prokazovat existenci závazku. Postupem policie bylo žalobci znemožněno podat návrh na vydání směnečného platebního rozkazu, k němuž je podle §175 o.s.ř. třeba předložit prvopis směnky, a jeho nárok ze směnky se tak promlčel. Žalobce navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu přikázal k dalšímu řízení.
Dne 13.7.2006 obdržel dovolací soud další podání, podepsané pouze žalobcem a nikoli jeho právním zástupcem, nazvané „Praktický průvodce spisem“, v němž žalobce polemizuje se skutkovými a právními závěry soudů obou stupňů.
Podáním ze dne 5.6.2007, podepsaným jeho právním zástupcem, žalobce změnil dovolací návrh tak, že navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a ve věci rozhodl sám tak, že žalobě vyhoví.
Žalovaná ve svém vyjádření konstatovala, že činnost státních orgánů žalobci nebránila v uplatnění směnky před jejím vydáním orgánům policie a stejně tak i později mohl žalobce podat návrh na vydání směnečného platebního rozkazu. Žalobce pak podle názoru žalované neprokázal, že by za obvyklého chodu věcí směnečnou sumu po podání návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu obdržel, když směnečný dlužník svůj závazek neuznával, a proto by proti směnečnému platebnímu rozkazu jistě podal opravný prostředek. Žalovaná navrhla zamítnutí dovolání.
C. Přípustnost
Dovolací soud zjistil, že dovolání ze dne 15.5.2006 je včasné, podané oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem, a splňuje formální obsahové znaky předepsané §241a odst. 1 o.s.ř. Uvedené však neplatí pro podání žalobce ze dne 13.7.2006, které nebylo sepsáno ani podepsáno advokátem (srov. §241 odst. 4 o.s.ř.) Uvedená podmínka totiž platí i pro podání, kterým se dovolání doplňuje nebo omezuje, nebo kterým se disponuje rozsahem nebo důvody dovolání nebo dovolacím návrhem (srov. Bureš, Drápal, Krčmář a kol., Občanský soudní řád. Komentář, II. díl, 7. vydání, Praha: C.H. Beck 2006, str. 1262). Nejvyšší soud proto k posledně uvedenému podání nepřihlížel. Dovolací soud naopak přihlédl k podání ze dne 5.6.2007, neboť bylo sepsáno a podepsáno advokátem a dovolací návrh může dovolatel měnit i po uplynutí dovolací lhůty (srov. §242 odst. 2 o.s.ř. a cit. dílo, str. 1269).
Dále se dovolací soud zabýval přípustností dovolání.
Protože napadeným rozhodnutím odvolacího soudu bylo potvrzeno druhé rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým však soud prvního stupně rozhodl shodně jako ve svém předchozím rozhodnutí, může být pří¬pustnost dovolání založena jen za podmínky upravené v §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tj. pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Ten je podle §237 odst. 3 o.s.ř. dán zejména tehdy, jestliže napadené rozhodnutí řeší právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu ještě nebyla řešena, která je odvolacími nebo dovolacím soudem řešena rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Otázka, zda nesprávným úředním postupem státního orgánu, kterým byla poškozena směnka svěřená mu účastníkem řízení, vzniká podle §13 zákona č. 82/1998 Sb. škoda spočívající v tom, že se účastník nemůže domoci plnění ze směnky, nebyla dosud v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu řešena, a proto je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
D. Důvodnost
Dovolání není důvodné.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu charakter ušlého zisku má i majetková újma představovaná ztrátou majetkového přínosu, který poškozený jakožto věřitel mohl od svého dlužníka očekávat při obvyklém sledu událostí, nebýt nesprávného úředního postupu. Takové osobě nepochybně ušel majetkový přínos v hodnotě uplatněné pohledávky, neboť tím, že jí nebyla dlužníkem zaplacena, nezvětšil se její majetkový stav, ačkoliv bylo možno důvodně očekávat, že se tak, například na základě soudního rozhodnutí stane. Vznik škody na straně věřitele v takovém případě předpokládá, že jeho právo na plnění proti dlužníkovi není uspokojeno; nebylo-li o tomto nároku věřitele již rozhodnuto v soudním řízení, je třeba otázku důvodnosti a existence práva žalobce na plnění proti jeho dlužníkovi řešit v řízení o náhradu škody jako otázku předběžnou.
[…]
Dospěje-li soud v této věci při posuzování předběžné otázky ohledně vzniku škody ke kladnému závěru, tj. že soudní řízení žalobkyně proti jejímu dlužníku by vyústilo ve vydání požadovaného rozhodnutí, je třeba vážit, zda nevydání rozhodnutí jako důsledek nesprávného úředního postupu je v příčinné souvislosti se škodou spočívající v tom, že pohledávka žalobkyně vůči dlužníku nebyla uspokojena. Existence příčinné souvislosti (vztah příčiny a následku) mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody je totiž dalším z nezbytných předpokladů vzniku odpovědnosti státu za škodu. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem nesprávného úředního postupu, tedy jsou-li nesprávný úřední postup a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, a tudíž je-li doloženo, že nebýt takového postupu, ke škodě by nedošlo, neboť soudem přiznaná pohledávka by byla z majetku dlužníka uspokojena. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen ta skutečnost, bez jejíž existence by škodný následek nevznikl (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.3.2003, sp. zn. 25 Cdo 245/2002).
V projednávané věci nelze souhlasit s právním názorem odvolacího soudu, že neproplacením směnky žalobci nevznikla škoda, neboť jeho majetek se nezmenšil. Žalobcova škoda spočívá totiž právě v tom, že jeho majetek se nezvětšil, ačkoli by se při obvyklém sledu událostí zvětšit měl, a to proplacením předmětné směnky – jde o žalobcův ušlý zisk.
Podmínkou vzniku odpovědnosti státu za škodu vzniklou nesprávným úředním postupem je kromě nesprávného úředního postupu a škody příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a škodou, tj. vztah, v němž nesprávný úřední postup je příčinou a škoda následkem. V projednávané věci by tato podmínka byla splněna, jestliže by předmětná směnka byla postupem policejních orgánů znehodnocena v takové míře, že by to žalobci znemožnilo domáhat se s úspěchem jejího proplacení u soudu. Dovolací soud se ztotožňuje s názorem soudu prvního stupně, že příčinná souvislost v uvedeném smyslu dána není.
Dovolací soud má ve shodě se soudem prvního stupně za to, že předmětná listina je platnou směnkou, neboť obsahuje všechny náležitosti směnky vlastní podle čl. I §75 zákona směnečného a šekového. Poškození směnky nastalá v době, kdy byla směnka svěřena policejním orgánům (proděravění při levém okraji, otisk razítek do oblasti pod podpisem výstavce, připsání čísla listu do levého horního rohu, vepsání poznámky, její přeškrtnutí a vygumování), nijak nezměnily závazky účastníků směnečného vztahu. Samotný text směnky nebyl změněn a nelze ani dovodit, že by uvedené změny měly platnost jako směnečněprávní úkon, neboť zákon směnečný a šekový s nimi nespojuje žádné právní následky. I kdyby se však o změny směnky jednalo, byl by výstavce směnky Ing. H. zavázán podle původního textu (srov. čl. I §69 zákona směnečného a šekového), což by pro žalobce nebyl problém prokázat, neboť disponuje notářsky ověřenou kopií směnky z doby před změnami. Uvedené platí rovněž pro pozměněný podpis výstavce Ing. H., neboť existují dostatečné důkazy k prokázání skutečnosti, že podpis na směnce je pravý (notářsky ověřená kopie z doby před podpisem směnky, vyjádření kriminalistického ústavu, svědectví F. T.). Uvedený závěr ostatně učinil v projednávané věci již soud prvního stupně.
Nepřípadná je rovněž námitka žalobce, že ve směnečném řízení před Krajským obchodním soudem v Praze nemohl pokračovat, protože mu směnku policejní orgány zadržovaly, dokud neuběhla promlčecí lhůta. Nemožnost předložit prvopis směnky má totiž podle §175 odst. 1 poslední věty o.s.ř. za následek pouze to, že soud místo vydání směnečného platebního rozkazu nařídí ve věci jednání. K jednání by si soud vyžádal od policejních orgánů originál směnky stejným postupem, jakým tak učinil v projednávané věci soud prvního stupně, aby mohl směnkou provést důkaz. Vrácení směnky policejními orgány žalobci tedy nebylo podmínkou pokračování ve směnečném řízení, které bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku žalobcem.
Za této situace dovolací soud uzavřel, že mezi nesprávným úředním postupem spočívajícím v poškození směnky a škodou spočívající v jejím neproplacení není dána příčinná souvislost. Napadený rozsudek, kterým odvolací soud potvrdil zamítavý rozsudek soudu prvního stupně, je proto i přes nesprávný právní názor uvedený v jeho odůvodnění věcně správný (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.8.2006, sp. zn. 26 Cdo 1013/2005, nebo ze dne 24.6.2004, sp. zn. 33 Odo 449/2002), a proto Nejvyšší soud dovolání bez jednání (§243a odst. 1 o.s.ř. ) zamítl (§243b odst. 2 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je dán tím, že ve věci úspěšná žalovaná jejich náhradu nežádala s tím, že jí prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 25. září 2008
JUDr. Iva B r o ž o v á , v. r.
předsedkyně senátu