ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.1992.2008.1
sp. zn. 28 Cdo 1992/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Josefa Rakovského ve věci žalobce Ing. M. S., zastoupeného advokátem, proti žalovaným: 1) ČR – Ministerstvu financí, zastoupené advokátem, 2) J. B., zastoupenému advokátem, o určení oprávněné osoby a o uzavření smlouvy o vydání nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 5 C 34/2005, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 10. 2007, č. j. 17 Co 410/2005-1010, takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 10. 2007, č. j. 17 Co 410/2005-1010, se ve výroku V. zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud ve výroku V. svého usnesení zrušil výrok IV. doplňujícího rozsudku soudu prvního stupně ze dne 23. června 2006, č. j. 5 C 34/2005-919, a řízení v tomto rozsahu zastavil. Výrokem IV. citovaného rozsudku soud prvního stupně doplnil svůj předchozí rozsudek ze dne 19. 7. 2005, č. j. 5 C 34/2005-874, tak, že
1. žalovaná Česká republika – Ministerstvo financí je povinen uzavřít se žalobcem dohodu podle zákona č. 87/1991 Sb. i o vydání pozemku č. 1169/2 ostatní plocha o výměře 594 m2 v obci a katastrálním území N. M. nad M. tak, jak je tato nemovitost vyznačena v geometrickém plánu č. zakázky 1376-95/2003. Odvolací soud odůvodnil své rozhodnutí tak, že žalobce takové rozhodnutí nenavrhl, neboť v jeho podání ze dne 10. 5. 2005, jímž byl doplněn petit žaloby, nebyla ve výčtu pod bodem
1) předmětná nemovitost obsažena. Proto s odkazem na §80 a §103 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) vydal výše uvedené rozhodnutí.
Proti tomuto výroku podal žalobce dovolání s tím, že skutečně navrhl, aby soud prvního stupně uložil žalované výše uvedenou povinnost i ohledně pozemku parc. č. 1169/2 v k. ú. N. M. nad M. (dále též „předmětný pozemek“), a soud prvního stupně mu vyhověl. V průběhu řízení, které trvá již od roku 1992, došlo několikrát ke změnám v označení a identifikaci předmětných pozemků, takže předmět žaloby procházel změnami. To se týká i pozemku č. 1169/2 v k. ú. N. M. nad M., jenž byl od počátku zahrnut do žaloby, jehož označení však procházelo změnami. Od roku 1961 byl původní pozemek 1169/2 sloučen S. g. N. do stavební plochy č. 180/1, aniž by existovala příslušná listina. V souvislosti se zahájením restitučního řízení provedlo S. g. N. dne 23. 10. 1991 identifikaci pozemků, v níž byl zjištěn samostatný pozemek č. 1169/2 podle pozemkové knihy jako pastva o výměře 6 a 19 m2 a podle evidence nemovitostí jako neplodná půda o výměře 6 a 19 m2. V roce 1994 podával žalobce návrh podle evidence nemovitostí a podle tehdejšího stavu uvedl do návrhu stavební parcelu č. 180/1 zahrnující sloučený a tedy nesamostatný pozemek č. 1169/2 se společnou celkovou výměrou odpovídající součtu jejich výměr. Teprve v roce 1997 na vyžádání soudu vyhotovil Katastrální úřad v N. nový geometrický plán se zákresem samostatného pozemku č. 1169/2. Nyní žalobce navrhuje, aby soud zjistil, že tento pozemek není zemědělským ani lesním pozemkem, za jaký byl považován záborem. Jestliže odvolací soud vytýká soudu prvního stupně, že rozhodl o věci, v níž žalobce vzal návrh zpět, není toto zjištění nepochybné. Existence pozemku č. 1169/2 a jeho charakter byly nejasné a jeho označení bylo v průběhu řízení měněno. Z těchto okolností nelze nesporně uzavřít, že návrh byl ohledně tohoto pozemku s určitostí vzat zpět. Nejedná se o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit ve smyslu §104 o. s. ř. Odvolací soud porušil §221 odst. 1 písm. c) o. s. ř. v souvislosti s §104 o. s. ř. tím, že řízení o předmětu výroku IV. doplňujícího rozsudku soudu prvního stupně zastavil a věc nevrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud navíc soudu prvního stupně vytkl, že vynesl napadený rozsudek (doplňující) bez jednání, což mimo jiné zapříčinilo to, že žalobce se před vynesením rozsudku nemohl vyjádřit k obsahu svého návrhu a tím ještě odstranit jeho vady. Žalobce proto navrhuje, aby dovolací soud usnesení soudu odvolacího zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Své podání žalobce doplnil ještě přípisem ze dne 28. 8. 2008, v němž vyjádřil svůj nesouhlas se závěry obsaženými v rozhodnutí Nejvyššího soudu v téže věci ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 28 Cdo 2354/2004. Žalobce též nesouhlasí se závěry odvolacího soudu obsažených v dovolání napadeném rozhodnutí týkajících se posouzení eventuálního a alternativního petitu.
Jak zjistil Nejvyšší soud jakožto soud dovolací (§10a o. s. ř.), dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou oprávněnou řádně zastoupenou advokátem. Lze se tedy zabývat jeho přípustností.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř., lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští. V daném případě je dovolání přípustné podle §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti usnesení soudu odvolacího, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno.
Předmětem dovolacího řízení v dané věci se tak stalo posouzení otázky, zda je správný závěr odvolacího soudu, že soud prvního stupně svým doplňujícím rozsudkem (identifikovaným výše) ve výroku IV., v němž uložil žalované 1) povinnost uzavřít dohodu se žalobcem podle zákona č. 87/1991 Sb. i o vydání předmětného pozemku, rozhodl nad rámec žalobou uplatněného návrhu.
Z rozsáhlého spisu je zřejmé, že se žalobce od počátku řízení domáhal vydání rozhodnutí soudu se změnami v označení pozemků a žalovaných osob. Nejprve se sice domáhal určení, že je vlastníkem jím specifikovaných nemovitostí včetně předmětného pozemku (viz č. l. 6), avšak poté změnil svou žalobu tak, že se domáhal určení, že je osobou oprávněnou vůči různým žalovaným ve vztahu k dotčeným pozemkům a opět
i ve vztahu k předmětnému pozemku parc. č. 1169/2 (viz č. l. 423, 501, 530, 589, 738), čemuž odpovídala i příslušná procesní usnesení o připuštění změny žalobního návrhu (viz č. l. 594, 754).
Podáním ze dne 10. 5. 2005 (č.l. 827) však uplatnil doplňující žalobní návrh, v němž se v bodě 1. domáhal určení, že je oprávněnou osobou podle zákona č. 229/91 Sb. vůči povinné osobě – prvé žalované – s nárokem na vydání tam uvedených pozemků, „eventuálně“, že první žalovaná je povinna uzavřít s navrhovatelem dohodu o vydání nemovitostí uvedených v bodě 1 návrhu podle zákona č. 87/1991 Sb. Odvolací soud tuto procesní situaci vyhodnotil tak, že se ve skutečnosti nejednalo o petit eventuální, ale o samostatnou žalobu. V bodě 1. návrhu navíc nebyla uvedena předmětná nemovitost parc. č. 1169/2. Soud prvního stupně tak z pohledu odvolacího soudu rozhodl o něčem, co žalobce nenavrhl.
Odvolací soud se však v napadeném rozhodnutí nevypořádal se skutečností, že žalobce v přípise ze dne 15. 6. 2006 (č. l. 909) doplnil svůj žalobní návrh i o předmětný pozemek, a to na výzvu soudu I. stupně ze dne 29. 5. 2006 (č. l. 908), jež byla učiněna až po vynesení rozsudku v dané věci. Žalobce v tomto přípise uvedl, že eventuálně požaduje uložení povinnosti 1. žalované uzavřít s ním dohodu o vydání nemovitostí mimo jiné i ohledně pozemku parc. č. 1169/2. Až poté byl soudem prvního stupně vydán doplňující rozsudek, v němž byla ve výroku IV. uložena žalované 1) povinnost uzavřít dohodu o vydání předmětného pozemku tak, jak navrhl žalobce. V této souvislosti je třeba poznamenat, že sám odvolací soud vyzval dne 13. 4. 2006 (č. l. 906) soud prvního stupně, aby odstranil vady rozsudku ze dne 19. 7. 2005, kde nerozhodl o celém předmětu řízení, přičemž uvedl, že z návrhu žalobce ze dne 10. 5. 2005 není zřejmé, zda ohledně ostatních nemovitostí (ohledně nichž se doposud řízení vedlo) vzal svou žalobu zpět či zda na ní trvá. Na základě této výzvy soud prvního stupně vydal výše zmíněnou výzvu (formou usnesení), žalobce svůj návrh doplnil a soud prvního stupně vydal doplňující rozsudek.
Za takové situace se dovolací soud nemůže ztotožnit s dovoláním napadeným výrokem odvolacího soudu, neboť soud prvního stupně v daném případě zcela evidentně rozhodl o tom, co žalobce učinil předmětem řízení, byť tak činil v jisté fázi řízení relativně neurčitě. Předmětný pozemek parc. č. 1169/2 se však zřetelně – nad to pod procesním návodem soudu – stal předmětem daného řízení, a to i ve vztahu k žalobcem požadovanému uložení povinnosti žalované 1) uzavřít s ním výše specifikovanou dohodu. V této souvislosti se jeví napadený výrok i nedůsledným, neboť ve vztahu k jinému doplnění žalobního návrhu učiněným žalobcem týmž přípisem (ze dne 15. 6. 2006) odvolací soud nepokládal doplňující rozsudek soudu prvního stupně za vybočující z rámce předmětu řízení a ve vztahu k tomuto dalšímu doplnění nepokládal za nutné postupovat podle §221 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Již z těchto důvodů pokládal Nejvyšší soud rozhodnutí za nesprávné, a proto mu nezbylo než rozhodnutí odvolacího soudu v dovoláním napadené části podle §243b odst. 1 a 2 o. s. ř. zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Nezabýval se již jinými námitkami dovolatele, neboť pro rozhodnutí v dané věci bylo rozhodující právě a jen posouzení výše uvedené otázky.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud
v rámci nového rozhodnutí o věci (§243 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. září 2008
JUDr. František Ištvánek, v. r.
předseda senátu