ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.1996.2008.1
sp. zn. 28 Cdo 1996/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce Z. S., zastoupeného advokátem, proti žalované R. H., zastoupené advokátem, o žalobě na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 2 C 312/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. října 2007, č. j. 22 Co 1607/2007-65, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.522,- Kč k rukám advokáta do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Prachaticích usnesením ze dne 26. 3. 2007, č. j. 2 C 312/2006-29, žalobu na obnovu řízení vedeného u tamního soudu pod sp. zn. 2 C 199/2002 zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. V původním řízení (sp. zn. 2 C 199/2002) soudy obou stupňů dospěly k závěru, že žalobce svůj nárok na zaplacení žalované částky (102.770,- Kč s příslušenstvím) neprokázal, zejména, že žalované jako vklad do sdružení předal 60.000,- Kč, stejně tak neprokázal, že by za poměrně krátkou dobu činnosti sdružení, kdy byl provozován M., byl získán majetek vyčíslený jako čistý zisk, z něhož by žalobci náleželo nárokovaných 42.770,- Kč. Ohledně vkladu ve výši 60.000,- Kč bylo soudy konstatováno, že žalobce nepředložil žádné písemné potvrzení o předání částky. Tvrzení žalobce podpořila pouze jeho manželka slyšená jako svědkyně, když věrohodnost její výpovědi byla podstatnou měrou snížena prohlášením J. L. a svědeckými výpověďmi J. L. a O. M., kteří potvrdili, že žalobce po nich požadoval, aby ve sporu vypovídali o tom, že viděli žalobce, jak žalované předává částku 60.000,- Kč, a žalobce jim za to sliboval úplatu. Tudíž soudy ve věci, v níž se žalobce domáhá obnovy řízení, shledaly, že neunesl důkazní břemeno. Okresní soud při posuzování, zda jsou splněny podmínky pro obnovu řízení, uzavřel, že žaloba na obnovu řízení byla podána včas, avšak nejsou dány důvody podle §228 odst. 1 o. s. ř., neboť se nejeví pravděpodobným, že by provedení žalobcem navrhovaných důkazů mohlo pro něj přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Důvodem pro podání návrhu na obnovu řízení byla skutečnost, že žalobce se od F. L. dozvěděl o důkazu, který v původním řízení nemohl použít, a to svědecké výpovědi M. H., který jako nezúčastněná osoba měl získat informace, jež vyvracejí tvrzení a skutečnosti uváděné svědky J. L. a O. M., které žalobce pokládá za účelové a nepravdivé. Soud prvního stupně F. L. a M. H. vyslechl jako svědky a dospěl k závěru, výpověď M. H. by mohla do jisté míry zpochybnit výpověď P. H. učiněnou v původním řízení, avšak s ohledem na další provedené důkazy by tato pro žalobce nemohla přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Výpovědí M. H. nemůže být prokázáno, že by žalobce předal žalované částku 60.000,- Kč pro společné podnikání, tudíž tento nepřímý důkaz nemůže být důvodem obnovy řízení, neboť pro žalobce nemůže přivodit příznivější rozhodnutí ve věci.
K odvolání obou účastníků Krajský soud v v Českých Budějovicích usnesením ze dne 25. 10. 2007, č. j. 22 Co 1607/2007-65, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Závěry soudu prvního stupně považuje za správné a plně se s nimi ztotožňuje v tom, že nepřímý důkaz, a to výpověď svědka M. H., bez dalšího nemůže zpochybnit skutková zjištění vyplývající ze všech dosud provedených důkazů natolik, aby bylo možné předpokládat, že tento nový důkaz bude pro žalobce znamenat příznivější rozhodnutí ve věci.
Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a odůvodňuje je nesprávným právním posouzením [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.].
Namítá, že výpověď M. H. před soudem nalézacím je důkazem způsobilým přivodit mu příznivější rozhodnutí ve věci. I když se jedná o nepřímý důkaz, tak v kontextu s ostatními, jako je svědecká výpověď jeho manželky, prokazuje finanční vklad žalobce do společného podnikání s žalovanou. Dovolatel podotýká, že svědky L. a M. tvrzená a údajně nabízená úplata za podání svědecké výpovědi v jeho prospěch, resp. její výše by dosahovala sumy požadované po žalované, je tedy otázkou, zda toto tvrzení je věrohodné, neboť by pak ze sporu neměl žádný ekonomický prospěch. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná ve svém vyjádření navrhla odmítnutí dovolání. Plně se ztotožňuje se závěry soudů obou stupňů a zejména s hodnocením důkazů. Uvádí, že většina dovolacích námitek směřuje výlučně do hodnocení důkazů provedených soudem prvního stupně, kterými se následně odvolací soud poměrně podrobně zabýval.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu §241 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadené rozhodnutí podle §242 odst. 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není důvodné.
Nesouhlas dovolatele s hodnocením důkazů (výpovědi svědka M. H.) odvolacím soudem, je námitkou proti skutkovému zjištění, tedy dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s. ř., tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. se nepojí s každou námitkou účastníka ke zjištěnému skutkovému stavu; pro dovolací řízení jsou významné jen ty námitky, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá v provedeném dokazování oporu v podstatné části. Podstatnou částí se přitom rozumí takové skutečnosti, jež má odvolací soud za prokázané a které byly významné pro rozhodnutí věci při aplikaci hmotného práva. Uvedenému ustanovení odpovídá tvrzení, jehož prostřednictvím dovolatel zpochybní logiku úsudku soudu o tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuelně tvrdí-li, že soud z logicky bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové závěry. Skutková podstata vymezující dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. obsahuje dvě podmínky. První z těchto podmínek splní dovolatel tím, že namítá, že soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly, ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo že naopak pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo. Druhá z uvedených podmínek je splněna výhradou, že v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je - z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti - logický rozpor, nebo že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení §132 až §135 o. s. ř. Důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 257/97, publikovaný v Právních rozhledech pod PR 7/1998, sešit 7, ročník 1998).
Z obsahu spisu se nepodává, že by závěr o tom, že žalobce nepředložil soudu důkaz způsobilý přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci (§228 odst. 1 o. s. ř.), vycházel ze skutkového zjištění, které by nemělo v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Učinil-li tedy odvolací soud závěr, že žalobce neunesl důkazní břemeno (neprokázal) ohledně tvrzení, že nově navržený důkaz by mohl přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci, nelze přisvědčit žalobci, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá oporu v provedeném dokazování.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska námitek uplatněných v dovolání správné, a proto dovolací soud dovolání žalobce zamítl (§243b odst. 2, věta před středníkem, o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná má právo na náhradu nákladů dovolacího řízení za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání), za což ji náleží odměna 7.000,- Kč, krácená o polovinu (§10 odst. 1, §18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb.), po krácení 3.500,- Kč, plus 300,- Kč režijní paušál a vše navýšeno o 19 % DPH.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. srpna 2008
JUDr. Josef R a k o v s k ý , v. r.
předseda senátu