ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.2015.2008.1
sp. zn. 28 Cdo 2015/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce M. P., zastoupeného advokátem, proti žalovanému L. S., zastoupenému advokátem, o zaplacení 246.992,- Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 10 C 17/2007, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 1. 2008, č.j. 17 Co 278/2007-71, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové shora označeným bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 27. 3. 2007, č. j. 10 C 17/2007-45, kterým bylo zastaveno řízení ve věci samé. Odvolací soud zavázal žalobce k náhradě nákladů řízení žalovanému před soudem prvního stupně ve výši 18.921,- Kč a před odvolacím soudem ve výši 9.282,- Kč.
Důvodem zastavení řízení podle §104 odst. 1 o. s. ř. byla procesní situace překážky litispendence podle §83 odst. 1 o. s. ř. Žalobce uplatnil nyní žalovaný nárok dříve v jiném řízení, v němž je v postavení žalovaného. Stalo se tak v rámci odvolacího řízení cestou vzájemného návrhu podle §97 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k zákazu v §216 o. s. ř. odvolací soud dovodil, že se vzájemný návrh bude projednávat následně před soudem prvního stupně – došlo ke zrušení napadeného rozsudku v předchozí věci a k vrácení věci soudu prvního stupně –, ale že podstatné je, že procesní nárok již uplatněn byl. Jde o předchozí řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 6 C 237/2005; u Městského soudu v Praze šlo o sp. zn. 35 Co 438/2007.
Proti nynějšímu potvrzujícímu usnesení odvolací instance podal žalobce dovolání, v němž tvrdil, že uplatnění vzájemného návrhu v odvolacím řízení nemůže mít vzhledem k §216 o. s. ř. procesní účinky. Též namítl, že předmětem žaloby, stran níž bylo řízení pro překážku rei iudicatae nyní zastaveno, je jiná částka, než která je předmětem vzájemného návrhu.
Dovolání bylo podáno za žalobce prostřednictvím advokáta a včas (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání byla dána podle §239 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.
Dovolání není důvodné.
Jestliže byl v odvolacím řízení učiněn vzájemný návrh v rozporu s §216 o. s. ř., neznamená to, že by neměl procesní účinky – pouze nebyl v této fázi řízení projednatelný. Odvolací soud správně v související věci postupoval tak, že ji vrátil soudu prvního stupně též s pokynem, aby se vzájemným návrhem zabýval. Dovolatel opomíjí, že řízení před nižšími (řádnými) instancemi tvoří ve smyslu §211 o. s. ř. jeden celek, v jehož rámci neexistují, netrpí-li vadami, podání procesně neúčinná.
Dovolatel nyní žaloval o 246.992,- Kč. V odvolacím řízení podal dříve vzájemný návrh, který byl opřen o týž skutkový základ a šlo o částku 259.340,- Kč. Nynější samostatná žaloba tedy konzumuje podstatnou část té částky, ohledně níž byl učiněn vzájemný návrh. Překážka věci pravomocně rozhodnuté je proto dána; dokonce lze říci, že v řízení se vzájemným návrhem půjde (či snad již jde) o rozsah návrhu pro dovolatele procesně výhodnější (týká se vyšší částky).
K pochybení odvolací instance tedy nedošlo a Nejvyšší soud žalobcovo dovolání zamítl (§243b odst. 2 věta před středníkem o. s. ř.).
Žalovanému nevznikly v tomto řízení žádné náklady.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 11. června 2008
JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.
předseda senátu