ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.2093.2008.1
sp. zn. 28 Cdo 2093/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce J. N., proti žalovanému Z. d. Š., o náhradu živého a mrtvého inventáře a vydání majetkového podílu, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 4 C 1176/94, o dovolání advokátky, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. listopadu 2007, č. j. 14 Co 337/2007-250, takto:
Řízení o dovolání se zastavuje.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobou podanou dne 19. 9. 1994 u Okresního soudu v Břeclavi se žalobce domáhal náhrady živého a mrtvého inventáře a vyplacení transformačního podílu.
Okresní soud v Břeclavi usnesením ze dne 3. 5. 2007, č. j. 4 C 1176/94-239, zastavil řízení o věci samé podle §107 odst. 5 o. s. ř. a rozhodl o náhradě nákladů řízení s tím, že po úmrtí žalobce dne 7. 2. 2005 nelze pokračovat v řízení na straně žalující s žádným jeho právním nástupcem, neboť se předmětná pohledávka nestala předmětem dědického řízení a nebylo tak možno rozhodnout podle ust. §107 odst. 1 a 2 o. s. ř. o procesním nástupci, který by podle výsledku dědického řízení převzal právo, o nějž v řízení jde, protože je žalobce již dne 27. 2. 2004 smlouvou převedl na dceru J.R.
K odvolání žalobce (resp. právní zástupkyně žalobce, která je podala za zemřelého žalobce) Krajský soud v Brně usnesením ze dne 5. 11. 2007, č.j. 14 Co 337/2007-250, usnesení soudu prvního stupně potvrdil, když se ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně a dodal, že na rozhodnutí nemůže nic změnit ani skutečnost, že uplatněná pohledávka byla smluvně převedena žalobcem na jeho dceru, která je současně jednou z dědiček po zemřelém žalobci, neboť žalobce nepodal návrh ve smyslu ust. §107a o. s. ř. a „přeskočit“ posuzování podmínek pro nástupnictví podle ust. §107a o. s. ř. tak, že by po úmrtí žalobce byl za jeho právního nástupce v předmětné věci prohlášen již předchozí údajný nabyvatel uplatněného práva jen proto, že je současně i jedním z dědiců zemřelého žalobce, na kterého by toto právo mohlo jinak přejít (možná jen zčásti a možná vůbec ne), svědčilo-li by ještě žalobci v době jeho úmrtí, nelze. Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala původně právní zástupkyně žalobce dovolání označené jako „dovolání žalobce“, v němž po shrnutí průběhu celé věci namítá nesprávnost jejího právního posouzení, když žalobce má za to, že s odkazem na ust. §107 odst. 2 o. s. ř. umožňuje povaha věci pokračovat v řízení, jelikož procesním nástupcem fyzické osoby, jež ztratila způsobilost být účastníkem řízení, jsou její dědici, popř. ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde, a soud nepokračoval v řízení s tím, kdo je procesním nástupcem účastníka, který po zahájení řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení. Navrhuje dovolacímu soudu, aby rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, se zabýval nejprve tím, zda jsou splněny podmínky řízení a zda jde o dovolání přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti nemeritorním rozhodnutím odvolacího soudu je upravena v ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř.
Dovolání v této věci je objektivně přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst. 5 o. s. ř.
Z obsahu podaného dovolání lze dovodit, že jej v zastoupení zemřelého žalobce podává jeho právní zástupkyně JUDr. D. S. Podle ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. může dovolání podat pouze účastník původního řízení nebo jeho právní nástupce z důvodu univerzální nebo singulární sukcese, vůči němuž je napadené rozhodnutí ve smyslu ustanovení §159a odst. 1 o. s. ř. závazné, uvedené však neplatí, jestliže jde o právní nástupnictví, jež by i v předchozích fázích řízení bylo možné založit jen rozhodnutím podle ustanovení §107a o. s. ř., jak je tomu právě v předestřeném případě. Vstup dcery žalobce J. R., na kterou dne 27. 2. 2004 žalobce jako účastník řízení smluvně převedl uplatněnou pohledávku, do řízení na místo žalobce byl možný jen postupem podle ustanovení §107a o. s. ř. Takovému návrhu však lze vyhovět jen za předpokladu, že o to žalobce požádal a řízení dosud pravomocně neskončilo. Podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. navíc pro řízení u dovolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného, ustanovení §92 a §95 až §99 a §107a však pro řízení u dovolacího soudu neplatí. Jestliže tedy ke vstupu J. R. do řízení postupem podle §107a o. s. ř. nedošlo, protože žalobce ve smyslu citovaného ustanovení nepodal návrh na vstup jmenované do řízení, lze uzavřít, že k podání dovolání by nebyla oprávněna na straně žalující J. R. (její případné dovolání by muselo být odmítnuto podle §218 písm. b/ o. s. ř.), nýbrž pouze J. N., na jehož postavení žalobce se v posuzované věci přes postoupení pohledávky na dceru J. R. nic nezměnilo. Z tohoto důvodu nebylo a ani nemohlo být rozhodováno o procesním nástupnictví ve smyslu ustanovení §107 odst. 1 o. s. ř. Na tento závěr nemůže mít žádný vliv ani případná snaha J. R., projevená až po smrti žalobce, zúčastnit se řízení v pozici vedlejšího účastníka ve smyslu ust. §93 o. s. ř., neb se jedná o zcela odlišný procesní institut, jenž se nemůže uplatnit po vzniku důvodů k zastavení řízení ve smyslu §107 odst. 5 o. s. ř..
Žalobce však dovolání nepodal, neboť dne 7. 2. 2005 zemřel, a tím skončilo i jeho zastoupení JUDr. D. S., jež tak rovněž nemohla podat dovolání. Z obsahu plných mocí založených ve spisu nevyplývá nic, co by opravňovalo dovolatelku zastupovat žalobce i po jeho smrti, jinou (novou) plnou moc právě s ohledem na úmrtí žalobce doložit nelze, a současně nemůže být dovolání považováno ani za neodkladný úkon ve smyslu §33b odst. 6 obč. zák. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 7. 2001, sp. zn. 26 Cdo 868/2001, publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. C 645, č. sešitu 8, ročník 2001). Nedostatek průkazu platné plné moci k podání dovolání, jež zanikla smrtí zastoupeného, totiž představuje neodstranitelnou překážku řízení, jejímž důsledkem je zastavení dovolacího řízení.
S ohledem na výše uvedené pak vyplývá závěr o nedostatku podmínky řízení, jenž nemohl být odstraněn, a proto Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 a §104 odst. 1, věty první, o. s. ř. řízení o dovolání zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 2, věty první, o. s. ř., když řízení o dovolání bylo zastaveno a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. prosince 2008
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.
předseda senátu