ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.2316.2008.1
sp. zn. 28 Cdo 2316/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce Z. K., zastoupeného advokátem, proti žalovanému m. K. H., zastoupenému advokátem, o zapsání do seznamu uchazečů o byt, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp.zn. 5 C 29/2007, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2007, č.j. 30 Co 614/2007-49, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal uložení povinnosti žalovanému, aby jej zapsal do seznamu uchazečů o byt a následně zařadil do pořadníku pro přidělování bytů, neboť vzhledem k tomu, že žalovaný tak dosud učinit odmítal, dopustil se diskriminace žalobce na základě jeho ukrajinské národnosti.
Usnesením Okresního soudu v Kutné Hoře bylo řízení zastaveno vzhledem k ustanovení §104 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Žalovanému nebyla přiznána náhrada nákladů řízení a státu rovněž nebyla přiznána náhrada nákladu řízení za zastupování žalobce advokátem; o výši nákladů mělo být rozhodnuto v samostatném usnesení.
Krajský soud v Praze svým usnesením potvrdil usnesení okresního soudu
a současně určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. Dle jeho názoru okresní soud správně dovodil, že je v dané věci s mezinárodním prvkem dána pravomoc tuzemského správního orgánu. Rada města, do jejíž kompetence spadá rozhodování o zařazování uchazečů do pořadníku, rozhodla, že s tím, aby byl do něj zařazen žalobce, nesouhlasí. Poukázala na pravidla Přidělování obecních bytů do nájmu občanů v návaznosti na článek 9 Nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 s tím, že žalobce je ukrajinským státním občanem a Ukrajina není v současné době členským státem Evropské unie. Podle ust. §7 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb. o obcích, spravuje obec své záležitosti samostatně, přičemž státní orgány a orgány krajů mohou do této samostatné působnosti zasahovat, jen vyžaduje-li to ochrana zákona, a jen způsobem, který stanoví zákon. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí bylo rozhodnutím rady města v samostatné působnosti, nemá o něm podle ustanovení §7 odst. 1 o. s. ř. pravomoc rozhodovat soud.
Proti usnesení krajského soudu podal žalobce dovolání, jehož tvrzenou přípustnost ani důvodnost v obecné rovině blíže nespecifikoval. Jím předpokládanou důvodnost však lze dovodit na základě tvrzení o nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel se domníval, že postup žalovaného ohledně jeho žádosti o zařazení do seznamu uchazečů o byt a o následné zařazení do pořadníku pro přidělování bytů byl vůči jeho osobě diskriminační. Současně tvrdil, že pravomoc soudu je zde s ohledem na citovanou evropskou normu dána, a že by tedy měl požívat soudní ochrany. Dovolatel žádal, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolací instance a věc jí vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání písemně nevyjádřil.
Žalobce podal dovolání v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o. s. ř.) a za současného splnění podmínky povinného zastoupení (§241 odst. 1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání je dána vzhledem k ustanovení §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a jeho důvodnost byla tvrzena podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolání je přípustné, neboť ustanovení §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. stanoví, že dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104 odst. 1 o. s. ř.; k tomu došlo v posuzované věci.
Jinou věcí je posouzení důvodnosti dovolání. Podle ustanovení §99 odst. 1 věty první zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, je rada obce výkonným orgánem obce v oblasti samostatné působnosti. Ustanovení §102 odst. 2 písm. m) citovaného zákona říká, že radě obce je vyhrazeno rozhodovat o uzavírání nájemních smluv, přičemž §35 odst. 2 tohoto zákona výslovně stanoví, že záležitosti uvedené v §102 patří do samostatné působnosti obce. Z těchto ustanovení vyplývá, že sestavování seznamu uchazečů o byt
a zařazování do pořadníku pro přidělování bytů je součástí výlučné pravomoci rady obce. Vezmeme-li v úvahu ustanovení §7 odst. 1 o. s. ř., podle něhož v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a z obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány, je zřejmé, že projednávaný spor nespadá do pravomoci soudů. V dané situaci není přiléhavé ani rozhodování podle části páté o. s. ř.., tedy podle ustanovení §244 an. o. s. ř. Jde totiž o oblast výlučné diskrece obecního orgánu, byť mající v důsledcích občanskoprávní účinky. I z tohoto důvodu se dovolací soud nedomnívá, že by bylo namístě – v intencích např. §65 zákona č. 150/2002, soudního řádu správního, postoupit věc správnímu soudu. Odkazuje-li dovolatel na evropské nařízení Rady (EHS) č. 1612/68, či snad směrnici Rady č. 2003/109/ES z 25. 11. 2003 (viz dovolání), pak není konkrétně zřejmé, nakolik by měl text těchto norem jít tak daleko, že by zasahoval do diskrece obce při přidělování obecních bytů. Nejvyšší soud tuto závaznost evropských norem pro obec neshledává; ostatně ani dovolatel blíže nespecifikoval svou argumentaci, natož že by citoval evropskou judikaturu.
Odvolací soud tedy věc posoudil z právního hlediska správně a dovolání není důvodné. Na základě toho Nejvyšší soud dovolání žalobce v souladu s ustanovením
§243b odst. 2 věty před středníkem o. s. ř. zamítá.
Náklady dovolacího řízení nevznikly účastníku, který by měl podle výsledku řízení nárok na jejich náhradu (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §142 odst. 1 o. s. ř.), takže náhrada nákladů nebyla uložena žádnému z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 16. prosince 2008
JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.
předseda senátu