ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.233.2006.1
sp. zn. 28 Cdo 233/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSC., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., o dovolání dovolatelky a. s. B. T., zastoupené advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze 17. 5. 2005, sp. zn. 21 Co 181/2002, vydanému v právní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 14 C 263/98 (žalobce H.V.B. B., C. r., a. s., zastoupeného advokátem, proti žalované a. s. B. T., zastoupené advokátem, o vyklizení a o 946.841,90 Kč), takto:
I. Zrušují se rozsudek Krajského soudu v Brně ze 17. 5. 2005, sp. zn. 21 Co 181/2002, i rozsudek Městského soudu v Brně z 30. 11. 2001, čj. 14 C 263/98-64.
II. Věc se vrací Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze 17. 5. 2005, sp. zn. 21 Co 181/2002, byl potvrzen ve výroku označeném II. rozsudek Městského soudu v Brně z 30. 11. 2001, čj. 14 C 263/98-64, kterým byla žalované a. s. B. T. uložena povinnost zaplatit žalující akciové společnosti H.V.B. B. částku 946.841,90 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.
Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se s jeho právním posouzením věci ohledně žalobkyní navrhované platební povinnosti. Shodně se soudem prvního stupně vyšel odvolací soud ze zjištění, že žalobkyně je vlastnicí domu v B., Dvořákova 1, a že ohledně nebytového prostoru o výměře 179,9 m2 ve IV. poschodí tohoto domu obě uvedené společnosti uzavřely dne 1. 7. 1996 smlouvu o nájmu nebytových prostor, přičemž tyto prostory byly určeny k využití jako kancelářské místnosti. Odvolací soud vzal za prokázané, že v uvedené smlouvě si účastnice smlouvy sjednaly nájemné; v dodatku č. 2 smlouvy (z 20. 1. 1998) si ujednaly možnost odstoupení od smlouvy. Bylo zjištěno, že žalobkyně dne 28. 7. 1998 od smlouvy z 1. 7. 1996 odstoupila a požadovala vyklizení nebytových prostor, neboť žalovaná od listopadu 1997 neplatila žádné nájemné, ani ostatní platby spojené s užíváním uvedených nebytových prostor. Dále bylo v řízení zjištěno, že v písemném vyhotovení smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 1. 7. 1996 došlo k mylnému uvedení výše nájemného jako ročního nájemného, avšak pak došlo k opravě přepsáním na měsíční nájemné s potvrzením správnosti podpisu osob oprávněných jednat za účastníky smlouvy. Shodně se soudem prvního stupně odvolací soud dovodil, že nájemní smlouva ze dne 1. 7. 1996 byla uzavřena platně, neboť pro svou platnost nevyžadovala souhlas správního orgánu s tím, že nešlo o prostory sloužící k provozování obchodu a služeb. Stejně tak se odvolací soud ztotožnil s hodnocením údaje o době, na kterou bylo sjednáno nájemné. Odvolací soud posoudil výpověď jako neplatnou ve smyslu ustanovení §39 občanského zákoníku pro rozpor s ustanovením
§12 zákona č. 116/1991 Sb., neboť výpověď obsahovala jiný údaj o datu, k němuž má dojít k zániku nájemního vztahu. Odvolací soud měl za to, že na dodatek ke smlouvě č. 2 (spolu s přílohou) je nutno pohlížet jako na novaci dosavadního vztahu podle ustanovení §516 občanského zákoníku. Shodně se soudem prvního stupně zaujal odvolací soud názor, že na základě ujednání obsaženého v dodatku č. 2 smlouvy nedošlo k zániku nájemní smlouvy s účinky ex tunc. Podle názoru odvolacího soudu ustanovení §48 občanského zákoníku obecně zakotvuje smluvní volnost smluvních stran dohodnout si odstoupení od smlouvy, avšak ve smyslu ustanovení §679 odst. 3 občanského zákoníku ve vztahu k bytům a nebytovým prostorám odstoupení od smlouvy pro neplacení nájemného není povoleno, neboť by zanikaly závazkové vztahy s účinky ex tunc, tedy jako by se nájemce nikdy nájemcem nestal. Dále vyslovil odvolací soud závěr, že neplacení nájemného ve vztahu k bytům je upraveno v ustanovení §711 občanského zákoníku a ve vztahu k nebytovým prostorám (ve smyslu ustanovení §720 občanského zákoníku) v zákoně č. 116/1990 Sb. Dospěl proto odvolací soud k závěru, že pokud si v daném případě účastnice smlouvy v dodatku č. 2 (z 20. 1. 1998) ke smlouvě sjednaly možnost odstoupení od smlouvy o nájmu nebytových prostor pro případ neplacení nájmu po dobu dvou měsíců, je toto jejich ujednání v rozporu s ustanovením §679 odst. 3 občanského zákoníku a tedy podle §39 občanského zákoníku je neplatné. Odvolací soud však dospěl k výslednému závěru, že sama nájemní smlouva z 1. 7. 1996 obsahuje ve smyslu ustanovení §3 odst. 3 zákona č. 116/1990 Sb. všechny náležitosti a byla proto platně uzavřena a na základě této smlouvy byla žalovaná povinna platit nájemné ve smyslu ustanovení §7 zákona č. 116/1990 Sb.
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná a. s. včas dovolání, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení §237 dost. 1 písm. c) občanského soudního řádu, neboť jejím dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka tvrdila, že odvolací soud svým rozhodnutím ze 17. 5. 2005 (sp. zn. 21 Co 181/2002 Krajského soudu v Brně) řešil právní otázku v rozporu s hmotným právem. Namítala, že ustanovení §679 odst. 3 občanského zákoníku nemá kogentní povahu a pokud si účastnice smlouvy dohodly možnost odstoupení od smlouvy, je to způsobilé přivodit následek jejího zániku ex tunc. Navrhla proto dovolatelka, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudu obou stupňů
a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalující a. s. ve svém vyjádření k dovolání dovolávající se a. s. navrhovala, aby dovolání bylo zamítnuto.
Přípustnost dovolání dovolatelky bylo třeba posoudit podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, podle něhož je dovolání přípustné i proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, jestliže ovšem dovolací soud dospěje k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení §237 odst. 3 občanského soudního řádu má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeši-li právní otázku, která dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu, nebo která je odvolacími soudy či dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řešil-li odvolací soud svým rozhodnutím některou právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolatelka uplatňovala jako dovolací důvod, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu).
Dovolací soud při přezkoumávání rozhodnutí odvolacího soudu soustředil na to, zda výklad ustanovení zákona č. 116/1990 Sb., k němuž dospěl odvolací soud odpovídá hmotnému právu.
V rozhodnutí uveřejněném pod č. 35/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, byl zaujat právní názor: „Nájem nebytových prostor na dobu určitou může skončit před uplynutím doby, na kterou byl sjednán, i jinak než výpovědí pronajimatele nebo nájemce z důvodů uvedených v §9 odst. 3 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění pozdějších předpisů“. V tomto uveřejněném rozhodnutí bylo také uvedeno, že „pronajimatel a nájemce se mohou dohodnout v souladu s ustanovením §48 občanského zákoníku o odstoupení od nájemní smlouvy“.
Z obsahu spisu v daném případě vyplývá správnost dovolacího tvrzení o existenci smluvního ujednání obsaženého v dodatku č. 2 ze dne 20. 1. 1998 ke smlouvě z 1. 7. 1996, v němž si účastnice smlouvy sjednaly možnost odstoupení od smlouvy pro neplacení nájemného nájemkyní. Právní úkony obsahující projev vůle odstoupit od smlouvy jsou způsobilé přivodit následek jejího zániku ex tunc.
Podle názoru dovolacího soudu nelze ze žádného ustanovení občanského zákoníku, týkajícího se nájemní smlouvy, ani z ustanovení zákona č. 116/1990 Sb. dovodit vyloučení možnosti aplikace obecných ustanovení občanského zákoníku o právních úkonech. Nelze jistě upřít účastníkům právního úkonu, kteří jinak respektují důsledky plynoucí z kogentní speciální úpravy, aby si – v mezích daných obecnými ustanoveními občanského zákoníku – sjednali i takový způsob zániku jejich smluvního vztahu, který má oporu v platném právu. Pokud účastnice takovou možnost využily, je třeba důsledek z toho plynoucí respektovat.
Dále ovšem nebylo možné zatím dospět ke spolehlivému závěru o správnosti posouzení věci soudy obou stupňů v otázce ukončení právního vztahu ohledně nájmu sjednaného účastnicemi nájemní smlouvou z 1. 7. 1996. Od posouzení této otázky se pak odvíjí i správnost dalších závěrů odvolacího soudu i soudu prvního stupně ve vztahu k výši dlužného nájemného.
Dovolací soud proto přikročil ke zrušení rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §243b odst. 3, věta první, občanského soudního řádu i rozsudku soudu prvního stupně (viz §243b odst. 3, věta druhá, občanského soudního řádu) a k vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení, aby tak s přihlížením k právním závěrům dovolacího soudu, jimiž budou soudy obou stupňů v dalším řízení vázány (viz §243d odst. 1 a §226 občanského soudního řádu) mohlo být komplexně znovu rozhodnuto o nárocích, o kterých bylo rozhodnuto soudem prvního stupně ve výroku rozsudku z 10. 11. 2001, označeném I. (o němž rozhodoval i odvolací soud ve svém rozsudku ze 17. 5. 2005, označeném I.) i výrokem označeným II. Rozhodnuto bude i o nákladech řízení před soudem prvního stupně, před soudem odvolacím i před soudem dovolacím (srov. §243d odst. 1 občanského soudního řádu).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 24. července 2008
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu