ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.2522.2006.1
sp. zn. 28 Cdo 2522/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., o dovolání dovolatelů: 1. C. N., 2. Ing. F. N., a 3. R. N., zastoupených advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové z 12. 4. 2006, sp. zn. 17 Co 456/2005, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 8 C 66/2005 (žalobců C. N., Ing. F. N. a R. N., zastoupených advokátem, proti žalovanému M. S. n. S., zastoupenému advokátem, o určení spoluvlastnictví pozemků), takto:
I. Dovolání dovolatelů se zamítají.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
O žalobě žalobců, podané u soudu 6. 4. 2005, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě z 1. 9. 2005, č. j. 8 C 66/2005-30. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně bylo určeno, že žalobci C. N., Ing. F. N. a R. N. jsou podílovými spoluvlastníky (každý z jedné ideální třetiny) pozemku parc. č. 36/7 (zahrady) v katastrálním území L. u S. n. S. Žalovanému M. S. n. S. bylo uloženo zaplatit každému ze žalobců po 6.388,- Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.
O odvolání žalovaného M. S. n. S. proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové z 12. 4. 2006, sp. zn. 17 Co 456/2005 (ve znění opravného usnesení z 3. 5. 2006, sp. zn. 17 Co 456/2005). Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně změně tak, že žaloba žalobců byla zamítnuta. Každému ze žalobců bylo uloženo zaplatit žalovanému M. S. n. S. po 4.056,- Kč na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a po 5.464,- Kč na náhradu nákladů odvolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu.
V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že v tomto případě žalobcům jimi tvrzené spoluvlastnické právo k uvedenému pozemku v katastrálním území L. u S. n. S. svědčit nemůže.
Odvolací soud poukazoval na to, že rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě z 9. 8. 2001, č. j. 4 C 251/92-218, bylo uloženo České republice – Okresnímu úřadu v Havlíčkově Brodě, aby se žalobci C. N., Ing. F. N. a R. N. uzavřela podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, dohodu o vydání pozemku parc. č. 36/7 v katastrálním území L. u S. n. S., ohledně něhož je nyní M. H. B. zapsáno v katastru nemovitostí (s odkazem na zákona č. 172/1991 Sb.) jako vlastník pozemku.
Odvolací soud dále dovozoval, že písemná dohoda oprávněné osoby a povinné osoby o vydání nemovité věci, uzavřená podle ustanovení §5 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb., podléhá vkladu do katastru nemovitostí; na tom nic nemění okolnost, že projev vůle povinné osoby takovou dohodu uzavřít je tu nahrazen soudním rozhodnutím (tj. v daném případě uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě z 9. 8. 2001, č. j. 4 C 251/92-218). I v tomto případě tedy mohlo dojít ke změně vlastnictví (z osoby povinné na osobu oprávněnou) teprve vkladem do katastru nemovitostí. V daném případě však ke vkladu vlastnictví ve prospěch žalobců do katastru nemovitostí nedošlo) „žalobci to samí tvrdí, žalovaný to potvrzuje a je to dokládáno i výpisem z katastru nemovitostí“.
Vzhledem k uvedeným okolnostem konstatoval odvolací soud, že „žalobě o určení, že žalobci jsou spoluvlastníky nemovitostí vyhovět nelze“ a „jakékoli další aspekty věci jsou pro rozhodnutí tohoto sporu nepodstatné“. Odvolací soud proto přikročil ke změně rozsudku soudu prvního stupně (podle ustanovení §220 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu), a to tak, že žalobu žalobců zamítl. O nákladech řízení rozhodl odvolací soud s poukazem na ustanovení §224 odst. 1 a §142 odst. 1 občanského soudního řádu.
Rozsudek odvolacího soudu byl dne 19. 5. 2006 doručen advokátu, který žalobce v řízení zastupoval, a dovolání ze strany žalobců bylo dne 30. 5. 2006 předáno na poště k doručení Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě, tedy ve lhůtě stanovení v §240 odst. 1 občanského soudního řádu. Dovolatelé navrhovali, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu z 12. 4. 2006 (sp. zn. 17 Co 456/2005 Krajského soudu v Hradci Králové) a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Dovolatelé uváděli, že je jejich dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu a jako dovolací důvod uplatňovali, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 písm. b/ občanského soudního řádu).
Dovolatelé poukazovali na to, že tomuto jejich sporu se žalovaným M. S. n. S. (sp. zn. 8 C 66/2005 Okresního soudu v Havlíčkově Brodě) předcházel spor vedený u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 4 C 251/92, v němž podali žalobu proti České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových o vydání pozemků podle zákona č. 87/1991 Sb. Dovolatelé uváděli, že „v tomto sporu byli úspěšní potud, že řada pozemků (včetně pozemku, o nějž jde nyní v tomto soudním řízení, vedeném u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 8 C 66/2005) měly být žalobcům vydány Českou republikou – Okresním úřadem v Havlíčkově Brodě. Po právní moci rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě z 9. 8. 2001, č. j. 4 C 251/92-218, žalobci zjistili, že žalované M. S. nad S. s odstupem řady let od účinnosti zákona č. 172/1991 Sb. teprve ke konci roku 2000 si nechalo zapsat své vlastnické právo k pozemku parc. č. 36/7 v katastrálním území L. u S. n. S. do katastru nemovitostí. Poněvadž žalobci zjistili tuto skutečnost až po nabytí právní moci rozsudku z 9. 8. 2001, nemohli žalobci rozšířit žalobu, případně požádat o záměnu účastníků řízení s uplatněním žalobního návrhu proti žalovanému M. S. n. S. Katastrální úřad pak odmítl žalobce jako vlastníky pozemků (na základě rozsudku z 9. 8. 2001, č. j. 4 C 251/92-218 Okresního soudu v Havlíčkově Brodě) v katastru nemovitostí zapsat, a to ani duplicitně, s ohledem na to, že v době nabytí právní moci uváděného rozsudku nebyla v katastru nemovitostí zapsána Česká republika, ale již žalované M. S. n. S. Žalobci pak podali žalobu proti žalovanému M. S. n. S. s odůvodněním, že přechod vlastnického práva na toto žalované město je neplatný proto, že nemovitosti, které přecházely ze zákona ze státu na obce podle zákona č. 172/1991 Sb., nemohly být (jak to stanovil uvedený zákon) předmětem restitučního řízení.
Dovolatelé jsou toho názoru, který byl vyjádřen také v rozsudku soudu prvního stupně, že pravomocné rozsudky ukládající prohlášení vůle nahrazující toto prohlášení a taková rozhodnutí se nevykonávají, když totiž splnění uložení povinnosti je tu nahrazeno již samotným pravomocným rozsudkem soudu. Dovolatelé nepokládají za správný názor odvolacího soudu, že žalobci by vlastnictví k nemovitosti získali na základě restitučního sporu až vkladem do katastru nemovitostí. Dovolatelé mají za to, že uvedený názor je nesprávný a formalistický a že žalobce zbavuje možnosti získat již jednou restituovaný majetek do vlastnictví, neboť žalobci se těžko mohou domáhat na žalovaném nějaké součinnosti, když i žalobci po právu tvrdí, že vlastnictví k pozemku parc. č. 36/7 v katastrálním území L. u S. n. S. nepřešlo na žalované M. S. n. S. podle zákona č. 172/1991 Sb. právě pro restituční nárok uplatněný žalobci. Ale toto pochybení v přechodu vlastnictví tu došlo tím, že žalované město nesplnil.o svou povinnost uloženou mu ustanovení §8 zákona č. 172/1991 Sb. a nepodalo návrh na zápis svého vlastnického práva do katastru nemovitostí ve lhůtě do jednoho roku po nabytí vlastnictví, tedy v daném případě do května 1992.
Ve vyjádření žalovaného M. S. n. S. k dovolání dovolatelů bylo uvedeno, že by tomuto dovolání nemělo být vyhověno. Podle názoru žalovaného města není na straně žalobců dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení jejich spoluvlastnických práv rozhodnutím soudu; v řízení o určovací žalobě podle obecného předpisu nelze napravovat pochybení z restitučního řízení; rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě z 9. 8. 2001, č. j. 4 C 251/92-218, není v daném případě způsobilým titulem, na základě něhož by mohlo dojít k nabytí vlastnictví k pozemku uváděnému v žalobě žalobců. V daném případě nemohlo u žalobců dojít k nabytí vlastnictví z důvodu nesplnění podmínek uvedených v §133 odst. 2 občanského zákoníku, když k návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí tu nedošlo a tudíž nemohlo dojít ani k nabytí vlastnictví, jehož určení se žalobci domáhají. S ohledem na tzv. intabulační princip nabývání nemovitostí evidovaných v katastru nemovitostí je tedy třeba s rozsudkem odvolacího soudu souhlasit.
Přípustnost dovolání dovolatelů je v tomto případě dána podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, podle něhož je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Dovolatelé jako dovolací důvod svého přípustného dovolání uplatňovali, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu).
Nesprávné právní posouzení věci může spočívat buď v tom, že soud posoudí projednávanou právní věc podle nesprávného právního předpisu, anebo si použitý právní předpis nesprávně vyloží (viz k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, text na str. 13 /45/).
Odvolací soud při posuzování této právní věci poukazoval v odůvodnění svého rozsudku z 12. 4. 2006 (sp. zn. 17 Co 456/2005 Krajského soudu v Hradci Králové) na ustanovení §80 písm. c) občanského soudního řádu, na ustanovení §133 odst. 2 občanského zákoníku, na ustanovení §5 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb. a na ustanovení §2 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb., z nichž při posuzování důvodnosti přípustného dovolání dovolatelů vycházel.
Podle ustanovení §80 písm. c) občanského soudního řádu lze žalobou (návrhem na zahájení řízení) uplatnit, aby bylo soudem rozhodnuto i o určení, zda právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem.
K výkladu ustanovení §80 písm. c) občanského soudního řádu byl nově zaujat Ústavním soudem ČR ve stanovisku pléna ÚS ČR z 1. 11. 2005, Pl. ÚS. st. 21/05 (uveřejněném sdělením č. 477/2005 Sb.) právní závěr: „Tvrzením vlastnického práva, zejména toho, jež vyžaduje záznam do katastru nemovitostí, v případě absence legitimního očekávání na straně navrhovatele není naplněna preventivní funkce žaloby podle §80 písm. c) občanského soudního řádu, a tedy není dána ani naléhavost právního zájmu na jejím podání“.
V daném případě opírali žalobci legitimní očekávání na jejich straně o pravomocný rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě z 9. 8. 2001, č. j. 4 C 251/92-218. Tímto rozsudkem bylo k žalobě žalobců Ing. F. N., C. N. a R. N. uloženo žalované České republice – Okresnímu úřadu v Havlíčkově Brodě uzavřít se žalobci dohodu o vydání domu čp. 23, pozemků parc. č. 29/3, parc. č. 36/7 a parc. č. 33/3 v katastrálním území L. u S. n. S. (každému ze žalobců z jedné ideální třetiny). V odůvodnění tohoto rozsudku se uvádělo, že „na projednávanou věc se vztahuje zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích; žalobci jsou právními nástupci oprávněné osoby, kterou byla právní předchůdkyně žalobců (§3 odst. 2 písm. c/ zákona č. 87/1991 Sb.), jež také řádně uplatnila svůj nárok na vydání věcí u povinné osoby (jíž tu byla žalovaná Česká republika – Okresní úřad v Havlíčkově Brodě). Nemovitosti přešly do vlastnictví státu v důsledku postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody (§2 odst. 1 písm. c/ zákona č. 87/1991 Sb.); povinnost vydat nemovitosti pak tu byla opřena o ustanovení §6 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb.“.
V ustanovení §5 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb. je stanoveno, že je-li předmětem dohody o vydání věci podle tohoto zákona nemovitost, použije se ustanovení §133 odst. 2 občanského zákoníku.
Podle ustanovení §133 odst. 2 občanského zákoníku převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví vkladem do katastru nemovitostí podle zvláštních předpisů, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. V poznámce k tomuto ustanovení se poukazuje jmenovitě na zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon).
Podle ustanovení §2 dost. 2 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, vlastnické právo k nemovitostem vzniká, mění se či zaniká zásadně (pokud zákon nestanoví jinak) až vkladem do katastru nemovitostí.
Ve stanovisku uveřejněném pod č. 34/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, bylo zdůrazněno (na str. 111 /245/ a na str. 115 / 249/), že písemná dohoda, uzavřená mezi oprávněnou osobou a povinnou osobou o vydání nemovité věci, podléhá vkladu do katastru nemovitostí (srov. §2 zákona č. 265/1992 Sb.).
V zákoně č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, se v §8 ukládá obcím povinnost učinit příslušné návrhy střediskům geodézie ohledně zápisů dotčených nemovitostí v evidenci nemovitostí do jednoho roku po nabytí vlastnictví (po 24. 5. 1991).
Vzhledem ke slovnímu znění a obsahu uvedených ustanovení právních předpisů a citovaných právních závěrů z uveřejněné judikatury soudů, z nichž dovolací soud vycházel i v daném případě, nemohl dovolací soud dospět přesvědčivě k závěru, že by tu rozsudek soudu z 12. 4. 2006 (sp. zn. 17 Co 465/2005 Krajského soudu v Hradci Králové), napadený dovoláním dovolatelů, v němž se odvolací soud se svými právními závěry nedostal do rozporu se slovním zněním i obsahem již uvedených právních předpisů a již citovaných právních závěrů z uveřejněné judikatury soudů, bylo možné označit jako nesprávné rozhodnutí, jež by bylo třeba zrušit, jak to má na zřeteli ustanovení §243b odst. 2 občanského soudního řádu, upravující způsob rozhodování dovolacího soudu ohledně důvodnosti či bezdůvodnosti podaných přípustných dovolání.
Neshledal proto dovolací soud zákonné předpoklady k dovolateli navrhovanému zrušení navrhovanému zrušení rozsudku odvolacího soudu, když toto dovolání proti rozsudku o zamítnutí určovací žaloby při nedoložení řádného nabytí spoluvlastnických práv k nemovitostem nebylo možné označit jako dovolání důvodné.
Nezbylo proto dovolacímu soudu než přikročit svým rozsudkem podle ustanovení §243b odst. 2 a §243b odst. 6 občanského soudního řádu k zamítnutí dovolání dovolatele jako nedůvodného.
Dovolatelé nebyli v řízení o dovolání úspěšní a ohledně nákladů vynaložených žalovaným městem na vyjádření k dovolání dovolatelů použil dovolací soud ve smyslu ustanovení §243d odst. 1 a §224 občanského soudního řádu ustanovení §150 téhož právního předpisu, umožňujícího nepřiznání náhrady nákladů řízení i v řízení úspěšnému účastníku řízení a náhradu těchto nákladů žalovanému městu nepřiznal; dovolací soud přihlížel jednak k právní povaze projednávané právní věci i k obsahu již zmíněného vyjádření k dovolání dovolatelů, rekapitulujícího vpodstatě to, co již byl ze strany žalobce vyjádřeno v průběhu řízení před soudy obou stupňů.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 4. června 2008
JUDr. Josef R a k o v s k ý , v. r.
předseda senátu