ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.2757.2007.1
sp. zn. 28 Cdo 2757/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyň a) Ing. J. O., b) Ing. L. T., c) J. T., d) D. K., zastoupených advokátem, proti žalovanému P. f. ČR, o určení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemku, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 80 C 468/2005, o dovolání žalobkyň proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 2. 2007, č.j. 11 Co 819/2006-39, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 2. 2007, č.j. 11 Co 819/2006-39, jakož i usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 8. 2006, č.j. 80 C 468/2005-25, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Ostravě výše označeným bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 8. 2006, č.j. 80 C 468/2005-25, kterým bylo odmítnuto podání žalobkyň, došlé soudu dne 25. 11. 2005, doplněné podáním došlým soudu 27. 7. 2006. Žádný z účastníků nebyl zavázán k náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že podání žalobkyň neobsahuje náležitosti, které žaloba musí mít, aby mohlo být v řízení pokračováno. Žalobkyně učinily předmětem řízení pozemek, přičemž specifikovaly jeho výměru, katastrální území, ve kterém se nachází, a označily parcelu, z níž se má požadovaný pozemek oddělit. Přes poučení soudu prvního stupně o nutnosti předložit geometrický plán, na základě kterého by byl požadovaný pozemek vyměřen, žalobkyně takový geometrický plán soudu nepředložily. Kopie katastrální mapy, kterou k tomuto účelu předložily, nemůže nahradit vlastnosti geometrického plánu, neboť na základě této nelze požadovaný pozemek specifikovat. Podle zjištění odvolacího soudu stav zachycený na předložených kopiích katastrální mapy neodpovídá aktuálnímu stavu v katastru nemovitostí, a proto nelze na základě těchto listin považovat pozemek, jehož se žalobkyně domáhají, za řádné specifikovaný. Vzhledem k tomu, že ani v průběhu odvolacího řízení nebyla tato vada odstraněna, odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podaly žalobkyně dovolání. Dovodily v něm jeho přípustnost z ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř., neboť jde o dovolání proti nemeritornímu usnesení, které je přípustné ze zákona, s tím, že odvolací soud posoudil věc nesprávně po právní stránce. Dovolatelky tvrdily, že jako nevlastníci pozemku nemají možnost odvolacím soudem požadovaný geometrický plán získat, a mají zato, že požadovaný pozemek identifikovaly dostatečně jiným způsobem, nevzbuzujícím pochybnosti o tom, jaké části původního pozemku se žaloba týká. Dovolatelky navrhly, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání bylo podáno ve lhůtě prostřednictvím advokáta (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání je přípustné, neboť napadeným usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu na zahájení řízení
(§239 odst. 3 o. s. ř.). Dovolací důvod je uplatněn podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolací soud vycházel ze skutečnosti, že dovolatelky jsou podle rozhodnutí Magistrátu města Ostravy – pozemkového úřadu č.j. PÚ/R-201-256/95 ze dne 7. 12. 1995 oprávněnými osobami podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“), a vznikl jim nárok na poskytnutí náhradního pozemku podle §11 odst. 2 zákona o půdě za (zastavěný) pozemek, který nelze vydat. Na základě přihlášky k veřejné nabídce pozemků, určených k převodu oprávněným osobám, dovolatelky požádaly dne 3. 11. 2003 žalovaného
o vydání náhradních pozemků, a to parc.č. 195/19, respektive parc.č. 196/1, obojí v k.ú. N. V. u O. Dovolatelky upřednostnily převedení části pozemku parc.č. 195/19, neboť k druhému uvedenému pozemku nebyl zajištěn přístup. K převodu části prvně uvedeného pozemku nedošlo, neboť žalovaný odmítl pozemek reálně rozdělit.
K vymezení předmětu řízení v restitučních sporech, v nichž je požadováno vydání části pozemku, lze uvést rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 13 Ca 360/93, který dospěl k závěru, že „je-li pozemek vydaný podle restitučních předpisů jen částí nové parcely stejného numerického označení podle katastru, může tuto neurčitost odstranit jen geometrický plán, který bude respektovat původní vlastnické hranice“. Dovolací soud se však s takto striktně formálním požadavkem na vymezení části pozemku neztotožňuje, což vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cdon 180/96, podle kterého „Žaloba o vydání části pozemku je přesná a určitá také tehdy, jestliže je identifikována jiným způsobem, nevzbuzujícím pochybnosti o tom, jaké části pozemku se žaloba týká.“ V odůvodnění tohoto rozhodnutí se dále uvádí, že „není nikterak nezbytné trvat na tom, aby geometrický oddělovací plán žalobci měli k dispozici již před podáním žaloby. Takto kategoricky a nadto obecně formulovaný požadavek by ve svých důsledcích bránil v uplatnění práva v případech, kdy pro nedostatek součinnosti žalovaného nelze fakticky provést geodetické zaměření a vypracovat geometrický oddělovací plán.“
Dovolací soud, reflektující reálný skutkový stav, toleranci při posuzování procesních úkonů restituentů i změnu v katastru nemovitostí, k níž došlo na základě geometrického plánu č. 556-463/2006 na rozdělení původního pozemku parc.č. 195/19 o výměře 20923 m2 (viz č.l. 90) na pozemek p.č. 195/19 o výměře 18115 m2 a pozemek p.č. 195/44 o výměře 2808 m2, považuje za žádoucí následující postup v rámci poučovací povinnosti soudu:
a) soud prvního stupně upozorní žalobkyně na změnu výměry parcely č. 195/19 v k.ú. N. V. u O. ve vztahu k uplatňovanému nároku s tím, že by nově označený pozemek mohl být předmětem určitého žalobního petitu a tedy i restitučního nároku;
b) týž soud poučí žalobkyně o možnosti požadovat po P. f. za pozemek nevydaný pozemek náhradní (§11 odst. 2 zákona o půdě); nelze si ovšem nárokovat vlastní výběr náhradního pozemku; pozemek by měl svou výměrou a hodnotou přibližně odpovídat restitučnímu nároku žalobkyň;
c) konečně pak budou žalobkyně poučeny o možném poskytnutí finanční náhrady, každé z oprávněných osob ¼ z celku v hodnotě 1.948.974,- Kč (§16 odst. 1 zákona o půdě).
Ze spisových podkladů Nejvyšší soud neshledává, že by bylo žádoucí, aby samotný soud nařídil vyhotovení geometrického plánu k podpoře požadavku žalobkyň – k tomu dost dobře nelze nalézt přesná kritéria a je nutné vycházet z reálných možností pozemkové náhrady.
Jestliže žalobkyně ani po poučení soudem prvního stupně neodstraní dosavadní nekonkrétnost žaloby, soud prvního stupně bude oprávněn po využití postupu podle
§43 o. s. ř. žalobu znovu odmítnout.
Z důvodů shora popsaných Nejvyšší soud usnesení obou nižších instancí zrušil
a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2 věta za středníkem, odst. 3 o. s. ř.).
V průběhu dalšího řízení, v němž se má rozhodnout též o nákladech dovolacího řízení, je soud prvního stupně vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1 o. s. ř.). V této fázi řízení však zatím jde o odstranění vad žaloby; straně žalované žádné náklady nevznikly.
Proti tomu usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 26. května 2008
JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.
předseda senátu