ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.2930.2008.1
sp. zn. 28 Cdo 2930/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, PhD., v právní věci žalobců a) J. Š., zastoupeného advokátem v Nymburce, b) J. Z., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) J. H. a 2) K. H., oběma zastoupeným advokátem, o žalobě žalovaných na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp.zn.10 C 23/2007, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2008, č.j. 30 Co 622/2007-67, takto:
I. Dovolání žalovaných se zamítá.
II. Žalovaní jsou společně a nerozdílně povinni žalobcům a), b) nahradit náklady dovolacího řízení ve výši každému po 4.522,- Kč, k rukám advokátů, a to vždy do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze svým shora označeným usnesením potvrdil usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 23. 5. 2007, č.j. 10 C 23/2007-31; soud prvního stupně zamítl žalobu, jíž se žalovaní domáhali povolení obnovy řízení, směřující proti rozsudkům Okresního soudu v Kolíně ze dne 27. 5. 2003, č.j. 8 C 457/2001-99, a Krajského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2004, č.j. 30 Co 120/2004-134 (výrok I.). Žalovaní byli dále povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci a) náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 10.717.50 Kč a žalobkyni b) náhradu týchž nákladů ve výši 9.044,- Kč, vždy do tří dnů od právní moci usnesení odvolacího soudu k rukám zástupců těchto stran.
Odvolací soud neshledal, že by žalovaní nalezli důkazy, které v původním řízení nemohli použít a které by mohly pro ně přivodit příznivější rozhodnutí ve věci samé. Mělo se jednat o se stručný písemný vzkaz ke smlouvám o smlouvě budoucí, s datem 2. 2. 2000, který jim zaslal původní žalobce. Mezi účastníky (resp. jejich právními předchůdci) měla být při uzavírání písemných smluv o smlouvách budoucích uzavřena i ústní dohoda, že smlouvy pozbudou platnosti, pokud žalovaní nezískají hypoteční úvěr. Toto mělo být tvrzením zcela novým, které v původním řízení žalovaní neuplatnili. Odvolací soud však konstatoval, že i kdyby nové tvrzení o existenci takové ústní dohody bylo prokázáno, nemohlo by přivodit pro žalované příznivější rozhodnutí ve věci. Rozhodnutí v původním řízení je totiž založeno na tom, že povinnost žalovaných uhradit smluvní pokutu vyplývá z platných smluv o smlouvě budoucí, uzavřených mezi účastníky. Pro nesplnění základních podmínek pro povolení obnovy řízení odvolací soud přisvědčil zamítavému usnesení první instance.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, které opírali o nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem ohledně jimi uváděných nových skutečností. Namítli opětovně, že nové důkazy v předchozím řízení nemohli použít, ač mohly pro ně přivodit příznivější rozhodnutí. Nové důkazy měly prokázat existenci ústní dohody mezi účastníky původního řízení. V podaném dovolání dále rekapitulovali průběh předcházejícího řízení a opětně uvedli dříve již v řízení vznesené námitky. Navrhli, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a vrátil jej tomuto soudu k dalšímu řízení ve věci.
Oba žalovaní se k dovolání vyjádřili. Ve shodě uvedli, že rozhodnutí soudů obou stupňů považují za správná a nedomnívají se, že byly splněny podmínky obnovy řízení. Navrhli, aby dovolací soud dovolání žalovaných jako nedůvodné zamítl.
Dovolání bylo podáno ve lhůtě oprávněnými osobami, zastoupenými advokátem (§240 odst.1, §241 odst.1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání byla dána podle §238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a dovolací důvod, uplatněný s odkazem na §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem), směřoval k opětovnému přezkumu podmínky obnovy řízení podle §228 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.
Skutečnosti, které mohou být důvodem obnovy řízení, jsou přípustné jen tehdy, jestliže jsou ve srovnání s původním řízením nové; postačuje tu pravděpodobnost toho, že takové skutečnosti mohou přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Pro posouzení relevance zmíněných skutečností je rozhodující, že je účastník nemohl včas použít v původním řízení bez své viny, tedy že o nich nevěděl a že ohledně nich nemohl splnit povinnost je tvrdit a nabízet k nim důkazy. Se zřetelem na ustanovení §154 odst. 1 o. s. ř. musí jít vždy o skutečnosti, jež nastaly do vyhlášení rozsudku, protože jen k takovým skutečnostem mohl soud přihlížet v původním řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 28 Cdo 321/2003 a řadu dalších).
Žalovaní důvodnost návrhu na obnovu řízení dokládají tvrzením, že mezi účastníky (resp. jejich právními předchůdci) byla uzavřena i ústní dohoda, a to vedle písemných smluv o smlouvě budoucí (vázanost na získání hypotečního úvěru). Takové tvrzení však v původním řízení neuplatnili, ani se o něm nezmínili, přestože jim taková skutečnost musela být známa (představovala by jakousi „nepsanou výhradu“ ke smlouvám). Případná ústní dohoda by musela být sjednána nejpozději při podpisu smluv o smlouvě budoucí, na jejichž základě (při nesplnění) bylo meritorně žalovaným uloženo zaplatit žalobcům solidárně smluvní pokutu. Žalovanými nyní tvrzený důkaz (ručně psaný stručný vzkaz původního žalobce o ověření podpisů na smlouvách) je zjevně nezpůsobilý k tomu, aby pro žalované přivodil příznivější rozhodnutí ve věci – nemůže nic změnit na platnosti písemné smlouvy a nelze tu hovořit ani o průkazu platného odstoupení od smlouvy (srov. ostatně §40 odst. 2 o. z. o prioritě písemného smluvního textu).
Dovolací soud se tedy ztotožňuje s právními závěry odvolacího soudu, že důvody obnovy neexistují. V dalším je možné odkázat na přesvědčivé a obsáhlé odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, jak je shora rekapitulováno.
Dovolací soud proto podle §243 odst. 2 věty před středníkem o. s. ř. dovolání žalovaných zamítl.
Protistranám vznikly podle §243b odst. 5 a návazných ustanovení (§142 odst. 1) o. s. ř. náklady dovolacího řízení, které jsou žalovaní povinni zaplatit. Tyto náklady vznikly z důvodu vyjádření se k dovolání, za které náleží podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. polovina sazby za provedený úkon právní služby, tj. 3.500,- Kč (§10 odst. 1, §15, §18 odst. 1 cit. vyhl.). K této částce bylo nutno přičíst režijní paušál ve výši 300,- Kč. Oba žalobci byli právně zastoupeni a s přičtením DPH (viz již usnesení KS v Praze) činily obě náhrady 4.522,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 25. září 2008
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.
předseda senátu