ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.3146.2007.1
sp. zn. 28 Cdo 3146/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce s. m. B., proti žalovanému L. Z., zastoupenému advokátkou, o určení vlastnického práva, vedené u Městského soudu v Brně pod sp.zn. 29 C 267/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 7. 2006, č.j. 38 Co 245/2005-113, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně svým rozsudkem shora uvedeným potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 19. 11. 2004, č.j. 29 C 267/99-86, tak, že žalobce je vlastníkem pozemků parc. č. 6164/6 a dalších, zapsaných v katastru nemovitostí
u Katastrálního úřadu pro J. k., pracoviště B.-m., na LV č. 2158 pro obec B., katastrální území B. Je-li uváděno ve výroku I. rozsudku odvolacího soudu, že jde o „změnu“ rozsudku soudu prvního stupně, pak je to pouze formální postup – změnilo se označení některých parcel (jedna z nich byla rozdělena, žalobce poté změnil žalobní návrh). Žalobci přiznal odvolací soud náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 5.075,- Kč.
Odvolací soud dovodil, že smlouvou o převodu nemovitostí ze dne 2. 2. 1981, ve znění jejího dodatku ze dne 17. 10. 1989, došlo stran předmětných pozemků k převodu vlastnického práva z A. Z., právního předchůdce žalovaného, na tehdejší Československý stát. Vzhledem k datu uzavření smlouvy o převodu nemovitostí nebylo potřeba její registrace státním notářstvím, neboť se jednalo o převod vlastnického práva do socialistického vlastnictví (§134 odst. 2 o. z. v tehdejším znění). Námitka žalovaného, že předmětná smlouva byla ze strany nabyvatele podepsána neoprávněnou osobou, byla vyvrácena zejména listinnými důkazy.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Jeho přípustnost spatřoval v zásadním právním významu napadeného rozsudku a důvodnost v nesprávném právním posouzení věci odvolacím soudem. Žalovaný namítl, že se jednalo o absolutní neplatnost smlouvy o převodu nemovitostí, neboť tato byla neurčitá a nesrozumitelná v důsledku nedostatku identifikace převáděných pozemků (absence geometrického plánu při podpisu smlouvy). Dodatek sepsaný po osmi letech nemohl tuto vadu zhojit; geometrický plán byl pořízen 3. 7. 1981. Projevy účastníků tak nebyly na téže listině ve smyslu §46 odst. 1, 2 o. z., tehdejší smlouvě chyběly podstatné náležitosti. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání bylo podáno přímo žalobcem bez právního zastoupení; dovolání se v něm považuje za účelové a navrhuje se, aby bylo odmítnuto.
Dovolání bylo podáno ve lhůtě a prostřednictvím advokátky (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.). Opírá se o tvrzenou přípustnost podle §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř. a dovolací důvod je uplatněn podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.
Dovolání není přípustné.
Nejvyšší soud se neztotožňuje s námitkami dovolatele. Dřívější platná právní úprava zajisté vyžadovala u smluv o převodu nemovitostí obligatorní písemnou formu a projevy účastníků musely být na téže listině (§46 odst. 1, 2 o. z.). Tehdejší právní úprava však nevyžadovala, aby byla určitost projevu vůle stvrzena či dokumentována přiložením geometrického plánu. Byl-li tento plán pořízen s několikaměsíčním zpožděním, pak to nelze a priori posuzovat jako vadu předchozího smluvního projevu.
Dovolací soud také neshledává nesprávnou interpretaci odvolacího osudu o slučitelnosti obou smluvních projevů stran ze dnů 2. 2. 1981 a 17. 10. 1989. Podle textu formuláře, použitého v roce 1989, se dodatek (šlo o dvě listiny) týkal doplatku kupní ceny. Samostatně však obstojí smluvní projev (kupní smlouva) ze dne 2. 2. 1981. Použit byl tehdy obvyklý předtisk, jímž státní organizace B. vykupovala za zákonnou jednotnou cenu pozemky od fyzických osob za účelem provedení investičních akcí, většinou bytové výstavby. Na tisku smlouvy jsou uvedeni její účastníci, vlastnický titul převodce A. Z. včetně identifikace převáděného (tehdy jednoho) pozemku a označení listu vlastnictví, titul a účel převodu, jeho cena, ostatní obvyklé zákonné náležitosti a smlouva je opatřena datem a podpisy. Esentialia (§399 a násl. o. z.) tedy smlouva nepostrádá a je platná.
Odvolací soud tedy rozhodl správně podle relevantního hmotného práva
a judikatorní přesah této věci, jejíž řešení je závislé na aplikaci a interpretaci běžně používaných právních norem, nelze dovodit.
Dovolání žalovaného bylo proto jako nepřípustné odmítnuto (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
Protistraně by vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné však neúčtovala a za podané vyjádření náhrada nákladů nenáleží.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 16. července 2008
JUDr. Ludvík David, CSc.
předseda senátu