ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.3316.2006.1
sp. zn. 28 Cdo 3316/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce M. B., proti žalovanému J. K., zastoupenému advokátem, o zaplacení nájemného, vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 7 C 427/96, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. 8. 2006, č. j. 15 Co 29/2005-127, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 1. 8. 2006, č. j. 15 Co 29/2005-127, byl v odstavci I. potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 16. 12. 2004, č. j. 7 C 427/96-111, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 111.350 Kč s příslušenstvím, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. Dále ohledně příslušenství (výroku I. rozsudku soudu prvního stupně) a ve výroku II. o nákladech řízení byl zrušen rozsudek soudu prvního stupně a v tomto rozsahu věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že Ing. H. uhradil dluh na nájemném za dobu od 1. 5. 1994 do 31. 1. 1996, přičemž předmětem žaloby je dluh na nájemném za dobu od 1. 1. 1993 do 30. 4. 1994, tedy za jiné období. Odvolací soud vyslovil též závěr, že pokud jde o zaplacení příslušenství, není rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumatelné.
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu (výroku I. a II.) podal žalovaný včas dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Tvrdil, že za rozhodující je nutné v dané věci považovat projev vůle ze strany Ing. H., který převzal nebytové prostory po žalovaném s tím, že za žalovaného uhradil dlužné nájemné a na základě toho došlo k zániku vymáhané pohledávky v důsledku jejího splnění Ing. H. Podle dovolatele rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, přičemž jeho podstata spočívá v posouzení otázky, zda v situaci, kdy svědek potvrzuje zánik pohledávky uplatněné proti žalovanému v daném řízení, je možné učinit závěr, že pohledávka nezanikla. Namítal nesprávné hodnocení provedených důkazů a nesprávné právní posouzení soudy obou stupňů. Navrhl proto zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Dovolání není přípustné.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem (§240 odst. 1 o. s. ř., §241 odst. 1 o. s. ř.), že však jde o dovolání v této věci nepřípustné.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jimž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
O takový případ v posuzované věci nejde.
V případě přípustnosti dovolání pro zásadní právní význam napadeného meritorního rozhodnutí se může oprávněným předmětem dovolacího přezkumu stát jen takový dovolací důvod, který odpovídá ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci); ostatní dovolací důvody (odst. 2 písm. a/, odst. 3 téhož ustanovení) se předmětem dovolacího přezkumu, v návaznosti na přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, stát nemohou.
Tento výkladový závěr je v judikatuře Nejvyššího soudu zcela konstantní; z mnoha rozhodnutí lze odkázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2006, sp. zn. 28 Cdo 2551/2006. Dovolací soud proto nemohl přihlížet k námitkám skutkové povahy, které obsahově i fakticky dovolatel v dovolání uplatnil.
Dovolací soud považuje za vhodné připomenout, že rozhodnutí odvolacího soudu srozumitelně rozebírá otázky aktivní legitimace, vzniku dluhu, posouzení žalovaného období, předmětu plnění. Odvolací soud též přiléhavým způsobem zdůvodnil, proč nezanikla pohledávka v důsledku zaplacení předmětné částky Ing. Hyšplerem. Dovolací soud dále dodal, že v dané věci nemohlo dojít ani ke splnění závazku ve smyslu §531 odst. 1 o. z., a to pro absenci písemné formy dohody mezi účastníky.
Dále je třeba poznamenat, že pokud jde o dovolání do výroku o náhradě nákladů řízení, dovolání přípustné není a to bez zřetele k povaze takového výroku (bez ohledu na to, zda jde o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení) - srov. usnesení Nejvyššího soudu z 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2002, pod pořadovým číslem 88, a publikovaném pod R 4/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek.
Na základě výše uvedeného dovolací soud proto podle §243b odst. 5 o. s. ř. za použití ustanovení §218 písm. c) o. s. ř. dovolání odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 o. s. ř. za použití §224 odst. 1 o. s. ř., §151 odst. 1 o. s. ř. a §142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný nebyl v dovolacím řízení úspěšný, žalobci pak v souvislosti s podaným dovoláním zřejmě žádné náklady řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. května 2008
JUDr. Josef R a k o v s k ý
předseda senátu