ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.35.2008.1
sp. zn. 28 Cdo 35/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, PhD., v právní věci žalobce M. H., zastoupeného advokátem, proti žalovanému P. f. Č. r., o povinnost uzavřít smlouvu o převodu pozemků, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 14 C 95/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 10. 2007, č. j. 26 Co 290/2007-119, takto:
Dovolání se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové shora označeným bylo ve výroku I. rozhodnuto tak, že se potvrzuje rozsudek Okresního soudu v Trutnově, kterým byla žalovanému uložena povinnost uzavřít se žalobcem kupní smlouvu ohledně pozemků parc. č. 46/1 a 49/1 v obci H. M. a katastrálním území H. A. za kupní cenu 664.470,- Kč. Výrokem II. rozsudku odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně (ze dne 10.4.2007, č.j. 14 C 95/2005-95) změněn tak, že se žaloba zamítá stran kontraktační povinnosti vůči pozemku parc. č. 49/2 tamtéž. Žalovaný byl zavázán nahradit náklady řízení jak České republice tak i žalobci před oběma instancemi, a to ve výši 1.620,- Kč, resp. 16.360,- Kč a 9.270,- Kč.
Ve věci šlo o restituci a návazný zákonný postup vůči pozemkům parc.č. 46/1, 49/1 a 49/2, s nimiž souvisela stavba lyžařského vleku. Žalobce je vlastníkem lyžařského vleku a pozemky má v nájmu. Žalobce nebyl úspěšný s restitučním požadavkem na bezplatný převod pozemků, neboť jeho právo nebylo uspokojeno do dne 31.12.2005; v úvahu tu jinak přicházel postup podle §11 zák.č. 229/1991 Sb. (zákona o půdě). Žalobci byl však přiznán nárok, opřený o ustanovení §5 odst. 6 zák. č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a o změně dalších zákonů. Bylo shledáno, že žalobce je vlastníkem stavby (lyžařského vleku), která je podle znaleckého posudku Ing. Ř. nemovitostí a je funkčně spojena s pozemky parc.č. 46/1 a 49/1 (sloužícími k provozu vleku a k jízdě na lyžích). Ohledně zbylého pozemku parc. č .49/2 byla po změně prvostupňového rozsudku žaloba zamítnuta, neboť se zjistilo, že tento pozemek není ani „podkladem“ pro stavbu a provoz vleku ani není užíván jako sjezdová trasa.
Proti pro něj nepříznivému výroku I. rozsudku odvolací instance a návazným výrokům o nákladech řízení (rozhodování o nich se pouze akcesoricky odvíjí od výroku o meritu věci) podal žalovaný dovolání. Namítal v něm, že právní závěry odvolacího soudu jsou nesprávné; dovolání by mělo být přípustné s ohledem na zásadní právní význam napadeného rozsudku podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Dovolatel akceptoval, že jako právnická osoba spravující nemovitosti ve vlastnictví státu se nemůže odchýlit od podmínek, které jsou stanoveny zákonem. V tomto případě může podle §5 odst. 6 zák. č. 95/1999 Sb. převést Pozemkový fond ČR vlastníku stavby, která je nemovitostí, zemědělský pozemek sousedící s tím, na němž je stavba umístěna - ovšem za předpokladu vzájemného funkčního spojení nemovitostí. Žalovaný dovolatel však stále nesouhlasí s právním názorem odvolacího soudu, že by konstrukce lyžařského vleku byla samostatnou stavbou a že tedy existuje funkční souvislost předmětných pozemků s takovou konstrukcí. Navrhl, aby dovolací soud zrušil v napadeném rozsahu rozsudky obou nižších instancí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Též navrhl odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Dovolání bylo podáno včas se zastoupením, které odpovídá zákonu (§240 odst. 1, §241 odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Aby bylo možné meritorně prozkoumat dovolání podle uplatněného dovolacího důvodu (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), bylo nutné napřed posoudit, zda je dovolání přípustné pro zásadní právní význam napadeného rozsudku ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/, o. s. ř. To proto, že odvolací soud potvrdil rozsudek nižší instance v relevantním rozsahu bez toho, že by předcházela kasace s rozdílným právním názorem odvolacího soudu.
Ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. konkretizuje zásadní právní význam napadeného rozsudku tak, že musí jít o právní otázku, která je dosud neřešená dovolacím soudem nebo která byla řešena jednotlivými senáty tohoto soudu či odvolacími soudy rozdílně nebo která byla vyřešena v rozporu s hmotným právem.
Podle ustanovení §5 odst. 6 zák. č. 95/1999 Sb. prodá na základě písemné žádosti (zde dovozena kontraktační povinnost) Pozemkový fond vlastníku či spoluvlastníku stavby, která je nemovitostí, zemědělský pozemek, na němž je stavba umístěna, a to v případě funkčního spojení pozemku a stavby s tím, že její vlastník je oprávněným uživatelem (tedy i nájemcem) pozemku. Převod pozemku není bezplatný; odvolací instance ostatně stanovila cenu pozemků převáděných podle výroku I.
Nejvyšší soud sdílí právní názor odvolací instance, že podmínky pro soudem konstituovaný kontrakt, vyplývající ze zákona, byly v posuzované věci splněny. Ohledně těch pozemků (č. 46/1 a 49/1), které se ukázaly být funkčně spojeny s lyžařským vlekem, bylo provedeno úplné dokazování, které ostatně není Nejvyšší soud oprávněn co do výsledků zpochybnit (viz konstantní výklad k §243a o. s. ř.). Pokud tedy odvolací instance dospěla k právnímu závěru, že lyžařský vlek je stavbou, a to na základě znaleckého posudku v návaznosti na šetření na místě samém, pak je tento právní závěr - s jasnou skutkovou oporou v provedeném důkazu – relevantní. Není sporu o tom, že lyžařský vlek, spojený se zemí pevným základem (§118 odst. 2 o. z.), může být samostatnou nemovitostí. Skutková zjištění o pevně zapuštěných betonových patkách vleku a o jednotlivých sloupech (podpěrách) o tom svědčí zcela zřejmě. Funkční souvislost zbývajících dvou pozemků, které přicházely v úvahu, je ve vztahu k lyžařskému vleku patrná. Vlek nemůže být provozován jak bez pozemku, na kterém lyžaři při provozu vleku jezdí, tak i bez sjezdové trasy, bez níž by ztratil provoz vleku smysl.
Odvolací soud tedy posoudil relevantní právní otázku podle hmotného práva správně. Tato právní otázka je spojena s posouzením v této věci jedinečného skutkového základu a nebylo důvodu, aby dovolací soud dovodil kontradikci se svými jinými rozhodnutími či s judikaturou odvolacích instancí. Dovolání žalovaného proto nebylo možné přiznat přípustnost podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., tedy přípustnost pro zásadní právní význam napadeného rozsudku.
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
Protistrana sice byla vzhledem k odmítnutí dovolání úspěšná (srov. též §243c odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř.), ale nevyjádřila se k dovolání, a tak jí nevznikly žádné náklady.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 25. září 2008
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.
předseda senátu