ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.368.2008.1
sp. zn. 28 Cdo 368/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně B. V., zastoupené advokátkou, za účasti 1) Č. r. – M. o., zastoupené Vojenským úřadem pro právní zastupování, a 2) P. f. Č. r., o vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 7 C 134/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2007, č. j. 28 Co 142/2007-178, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 27.3.2007, č. j. 28 Co 142/2007-178, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 26.10.2006, č.j. 7 C 134/2005-138, ve znění doplňujícího usnesení téhož soudu ze dne 11.1.2007, č.j. 7 C 134/2005-165, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně postupem podle části páté o. s. ř. domáhala zrušení rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu v P. ze dne 14.4.2005, sp.zn. 4425/92, R IV/05 a určení, že je vlastnicí pozemků blíže specifikovaných ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně vyšel ze zjištění, že původními vlastníky předmětných nemovitostí byli manželé Ž., kterým byla vyplacena za zestátněné nemovitosti náhrada ve výši 26.822,- Kč, jejíž základ byl v přídělové ceně ve výši 25.545,- Kč a zároveň obdrželi manželé Ž. částku 69.560,- Kč jako náhradu za investiční náklady, které vynaložili na adaptaci a zhodnocení domu č. p. 42. Dále vzal za prokázané, že v dané věci jim nemohla být vyplacena obecná cena předmětných nemovitostí, která byla znalkyní Ing. N. ve znaleckém posudku vyčíslena na částku 110.000,- Kč, neboť tuto částku původní vlastníci za přidělené nemovitosti nezaplatili. Odvolací soud též zjistil, že znaleckým posudkem znalkyně Ing. N. byla určena obecná cena investičních nákladů na zhodnocení předmětných nemovitostí ve výši 67.000,- Kč. V souladu se závěry znaleckého posudku odvolací soud chápal obecnou cenu jako cenu, za kterou je možné konkrétní věc jako předmět prodeje a koupě v rozhodné době a místě dosáhnout. Jde v podstatě o cenu tržní, jejíž výše je odvislá od stavu nabídky a poptávky. Zaujal názor, že nařízení vlády č. 175/1939 Sb. nepředstavovalo žádný konkrétní oceňovací předpis, ve skutečnosti ovšem ovlivňovalo výši obecných cen nemovitostí na trhu. Odvolací soud vyslovil, že znalkyně Ing. N. v posudku správně uvedla, že pro oceňování nemovitostí se používaly cenové mapy, které byly pro dané obce zpracovány a zachycovaly stav obecných cen k cenové úrovni roku 1939, přičemž obecná cena nemovitostí oscilovala vždy kolem ,,stopceny“ a podstatným způsobem se od ní neodchylovala. Podle odvolacího soudu spornou v dané věci byla otázka, zda pro restituci předmětných nemovitostí byly splněny podmínky restitučního titulu podle §6 odst. 1 písm. o) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen ,,zákon o půdě). Odvolací soud zaujal názor, že vojenský újezd B. byl zřízen v souladu s ustanovením §8 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 169/1949 Sb., proto v dané věci nebyl prokázán rozpor s tehdy platnými zákonnými předpisy. Shodně se soudem prvního stupně dále dovodil, že nedošlo ani k porušení ustanovení §10 odst. 1 a odst. 5 zákona č. 169/1949 Sb., neboť původním vlastníkům byla za zestátněné nemovitosti vyplacena adekvátní peněžitá náhrada. Ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně pro restituci předmětných nemovitostí nesplňuje podmínky restitučního titulu podle ustanovení §6 odst. 1 písm. o) zákona o půdě.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně včas dovolání, jehož přípustnost dovozovala podle obsahu dovolání z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam. Zásadní právní význam spatřovala dovolatelka v tom, že a) rozhodnutí v této věci je určující též pro dosud neskončené restituční záležitosti ostatních brdských vyhnanců, a b) posouzení tzv. ceny obvyklé, zejména ceny původními vlastníky vložených investic, a to s ohledem na skutečnosti, které cenu nemovitostí v době převodu ovlivňovaly. Vytýkala odvolacímu soudu chybné citování předmětných nemovitostí. Podle dovolatelky sporným bodem ve věci zůstává administrativně - právní otázka stanovení ceny obvyklé investic, vložených vlastníky po přidělení. Namítala, že znaleckými posudky vyjádřená cena nebyla a nemohla být cenou obvyklou. Poukazovala na skutečnost, že k výplatě vložených investic došlo před měnovou reformou, za vyplacenou náhradu proto právní předchůdci žalobců nemohli koupit srovnatelné nemovitosti. Dále tvrdila, že právní předchůdci neobdrželi včas informaci o záměru zřízení vojenského újezdu v B. Navrhla proto zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Oba další účastníci řízení se ztotožnili s právními závěry odvolacího soudu a účastník ad 1) navrhl zamítnutí dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení řádně zastoupenou advokátem (§240 odst. 1 o.s.ř., §241 odst. 1 o.s.ř.), že však jde o dovolání v této věci nepřípustné.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jimž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
S povahou přípustnosti dovolání podle citovaného ustanovení souvisí předpoklady uvedené v §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Předmětem dovolacího přezkumu takto nemohou být otázky skutkového zjištění, nýbrž pouze otázky právního posouzení.
Obdobnou problematikou, tj. otázkou obecné ceny při zestátnění zemědělských nemovitostí z hlediska restitučního důvodu ve smyslu ustanovení §6 odst. 1 písm. o) zákona o půdě, se dovolací soud již zabýval v rozhodnutí ze dne 7.6.2007, sp. zn. 28 Cdo 2074/2007. Nejvyšší soud ve shora citovaném rozhodnutí zaujal názor, že náhradou za zestátnění podle §6 odst. 1 písm. o) zákona o půdě není míněna jakákoli náhrada, ale jen taková, která odpovídá příslušné právní normě, podle níž se zestátnění řídilo. Touto normou je bezesporu zákon č. 169/1949 Sb., který v §10 stanovil povinnost poskytnout za zestátněné nemovitosti náhradu ve výši obecné ceny. Odvolací soud vycházel ze znaleckého posudku znalkyně Ing. N., která určila obecnou cenu investičních nákladů na zhodnocení předmětných nemovitostí, přičemž správně vycházela z ceny v té době a v místě dosažitelné, srovnávala ceny podle cenových map a konstatovala, že ceny nemovitostí byly v té době ovlivněny vládním nařízením č. 175/1939 Sb. a oscilovaly kolem cen z roku 1939.
Je nutno přisvědčit odvolacímu soudu, pokud vyslovil závěr, že zestátnění předmětných nemovitostí bylo v dané věci provedeno v souladu s tehdy platným zákonem č. 169/1949 Sb., právním předchůdcům žalobkyně byla vrácena jako náhrada jimi zaplacená přídělová cena a vyplacena byla rovněž i další náhrada investičních nákladů na zhodnocení předmětných nemovitostí, odpovídající tehdy v místě a čase obvyklé ceně investic. Dovolací soud se tedy ztotožnil se závěrem odvolacího soudu, že restituční důvod podle §6 odst. 1 písm. o) zákona o půdě v projednávané věci není dán.
Na základě výše uvedeného je tak patrno, že schází podmínka úspěšnosti dovolání zakládajícího se na tvrzení o tom, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na otázce zásadního právního významu. Námitky dovolatelky proto nelze považovat za případné.
Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 o.s.ř. za použití ustanovení §218 písm. c) o.s.ř. dovolání odmítl.
Výrok o nákladech řízení je dán tím, že účastníkům, kteří by podle výsledku dovolacího řízení měli nárok na jejich náhradu (§243b odst. 5 o.s.ř. za použití §224 odst. 1 o.s.ř., a §142 odst. 1 o.s.ř.), prokazatelné náklady tohoto řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. července 2008
JUDr. Josef R a k o v s k ý , v. r.
předseda senátu