ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.3999.2008.1
sp. zn. 28 Cdo 3999/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně Z. H., zastoupené advokátem, proti žalované Z. H., zastoupené advokátem, o zaplacení částky 44.303,40 Kč, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 7 C 170/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 12.6.2007, č.j. 23 Co 560/2006-221, takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 12.6.2007, č.j. 23 Co 560/2006-221, se v části výroku I., jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o povinnosti žalované zaplatit částku 6.731,80 Kč a náklady řízení, zrušuje.
II. Rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 20.1.2006, č.j. 7 C 170/2003-166, se v části výroku I., jíž byla žalovaná uznána povinnou zaplatit částku 6.731,80 Kč, a ve výroku IV. zrušuje.
III. Ve zbytku žalované částky se dovolání odmítá.
IV. Věc se vrací Okresnímu soudu v Pardubicích k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
A. Předchozí průběh řízení
Žalobce J. H. se domáhal, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit mu částku 44.303,40 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, které mělo žalované vznikat tím, že od září 2001 do prosince 2004 nepřispívala žalobci na platby za užívání domu v S. ul. č.p. 978 v P. (vodné, elektřina, plyn, daň z nemovitosti). Manželství žalobce a žalované (dále jen „původní účastníci“) bylo v roce 1999 rozvedeno. Dům byl součástí společného jmění manželů, o jehož vypořádání je u Okresního soudu v Pardubicích vedeno řízení pod sp. zn. 7 C 37/2002.
Žalovaná namítala, že jí žalobce oznámil dopisem ze dne 17.1.2002, že elektřinu bude platit sám a plynová přípojka pak byla počátkem roku 2002 zrušena, a proto žalovaná nemohla plyn odebírat. Náklady na vodné vznikly podle žalované únikem z potrubí ve sklepních místnostech, které žalobce uzamkl a do nichž jí přes opakovaná upozornění na havárii odmítal přístup. Náklady na instalaci druhého elektroměru odmítla žalovaná hradit s tím, že s jeho montáží nesouhlasila a uvedenou investici považovala za zbytečnou.
Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 20.1.2006, č.j. 7 C 170/2003-166, uznal žalovanou povinnou zaplatit žalobci částku 42.903,40 Kč (výrok III.) a náklady řízení (výrok IV.). Ve zbytku řízení zastavil (výrok II.). Za nespornou považoval skutečnost, že původní žalobce žalovanou částku zaplatil. Větu v dopise žalobce žalované ze dne 17.1.2002 („Elektrickou energii budu prozatímně platit také za Tebe.“) nelze podle soudu prvního stupně vykládat tak, že by se žalobce nároku na příspěvky na elektrickou energii vzdal. Platby za plyn byly splátkami nedoplatků za minulé období, kdy žalovaná plyn používala. Soud prvního stupně nepovažoval za případnou ani námitku úniku vody prasklým potrubím ve sklepě, neboť povinností obou účastníků bylo vzniku škody předejít a žalobkyně si mohla do sklepa zjednat přístup i přes uzamčení. Investice do druhého elektroměru přispěla podle soudu prvního stupně k odstranění rozporů o množství elektřiny spotřebované každým z účastníků.
Žalobce J. H. dne … zemřel. V souladu s usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 19.6.2006, č.j. 7 C 170/2003-184, bylo v řízení pokračováno s jeho dcerou Z. H. jako žalobkyní.
K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, rozsudkem ze dne 12.6.2007, č.j. 23 Co 560/2006-221, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil s tím, že žalovaná byla povinna podílet se na nákladech spojených s užíváním domu jednou polovinou, neboť rozsah užívání domu oběma původními účastníky byl podobný. Pokud původní žalobce hradil uvedené náklady ve větší míře, plnil za žalovanou to, co po právu měla plnit sama (§454 obč. zák.). Pokud jde o námitky žalované, ztotožnil se s odůvodněním rozsudku soudu prvního stupně. K tvrzení žalované, že její podíl na nákladech spojených s užíváním domu je menší, odvolací soud nepřihlédl, neboť bylo přes řádné poučení uplatněno až v odvolacím řízení.
B. Dovolání
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost spatřuje v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Rozsudek odvolacího soudu napadla v celém rozsahu a to jednak proto, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a dále proto, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ a b/ o.s.ř.). Konkrétně namítala, že soudy obou stupňů se nezabývaly skutečným rozsahem užívání domu žalovanou, přestože skutečnou výši bezdůvodného obohacení je třeba v každém konkrétním případě zjistit a důkazní břemeno je přitom na žalobci,
soudy obou stupňů nesprávně dovodily, že žalovaná odpovídá za škodu vzniklou pozdním odstraněním závady na vodovodním potrubí, přestože na závadu původního žalobce upozorňovala a původní žalobce jí v přístupu do sklepa bránil,
soud neaplikoval ustanovení §150 odst. 4 obč. zák., které upravuje vypořádání SJM po zániku manželství,
úprava měření elektrického proudu byla zbytečná a navíc vybourání zdi vedlo k zamrznutí vodovodního potrubí. Žalovaná proto požadovala náhradu způsobené škody.
Žalobkyně se ve svém vyjádření ztotožnila se skutkovými i právními závěry odvolacího soudu s tím, že podle jejího názoru nemá napadené rozhodnutí zásadní právní význam. Většina dovolacích námitek se podle žalobkyně týká pouze otázek skutkových. Pokud jde o vypořádání společného jmění původních účastníků, pak fikce spoluvlastnictví podle §150 odst. 4 obč. zák. se nemohla uplatnit, protože o vypořádání společného jmění je u Okresního soudu v Pardubicích vedeno řízení pod sp. zn. 7 C 37/2002.
C. Přípustnost a důvodnost
Protože odvolací soud potvrdil první rozsudek soudu prvního stupně v projednávané věci, může být pří¬pustnost dovolání založena jen za podmínky uvedené v §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tj. pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Ten je podle §237 odst. 3 o.s.ř. dán zejména tehdy, jestliže napadené rozhodnutí řeší právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu ještě nebyla řešena, která je odvolacími nebo dovolacím soudem řešena rozdílně, nebo vyřešil-li odvolací soud určitou právní otázku v rozporu s hmotným právem.
V projednávané věci dospěl dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí je přípustné pouze částečně, neboť o části žalovaných nároků rozhodl odvolací soud v rozporu s hmotným právem.
1. K námitce (ad a/ a c/) nesprávného určení podílu žalované na platbách za užívání domu.
Otázkou podílu bývalých manželů na nákladech bydlení se Nejvyšší soud již zabýval v rozsudku ze dne 27.9.2006, sp. zn. 33 Odo 1209/2004, v němž uvedl:
„V daném případě žalovaný po rozvodu manželství účastníků v bytě od srpna 1998 do 16.5.2000 bydlel - zpočátku jako společný nájemce bytu a posléze jako osoba, jíž svědčí právo bydlení do zajištění náhradního bytu - aniž se podílel na úhradě nájemného a placení služeb spojených s užíváním bytu. Pokud žalobkyně tyto platby hradila sama, plnila pronajímateli bytu i za to, co „konzumoval“ žalovaný. Žalovaný se tak na její úkor bezdůvodně obohatil (§454 obč. zák.) a je povinen jí toto obohacení podle §451 odst. 1 obč. zák. vydat (k tomu srov. Zprávu bývalého NS ČSR ze dne 28. 3. 1975, sp. zn. Cpj 34/74 - R 26/75 s. 256, kde se uzavírá, že mezi případy prospěchu toho, za něhož bylo jiným plněno, co po právu měl plnit sám, patří právě požadavek rozvedeného manžela na splacení podílu úhrady za užívání společného bytu po rozvodu).
[…] Je-li byt ve společném nájmu více osob, mají společní nájemci stejná práva a povinnosti (§700 odst. 1 obč. zák.); […] v období od srpna 1998 do 15.2.2000 je (jako společné nájemce) stíhala stejná povinnost platit nájemné a poplatky za služby spojené s jeho užíváním; uhradil-li tyto platby pouze jeden z nich (žalobkyně), získal druhý (žalovaný) na jeho úkor majetkový prospěch v rozsahu poloviny těchto plateb. Tento názor lze podpořit rovněž odkazem na ustanovení, jímž je v obecné rovině upravena tzv. pasivní solidarita, tedy na §511 odst. 2 obč. zák.; zde se mimo jiné stanoví, že není-li právním předpisem nebo rozhodnutím soudu stanoveno, nebo účastníky dohodnuto jinak, jsou podíly na dluhu všech dlužníků ve vzájemném poměru stejné.“
Dovolací soud má za to, že citované závěry lze použít i pro projednávanou věc. V době rozhodné pro vznik žalovaného nároku byl předmětný dům v nerozděleném společném jmění bývalého žalobce a žalované. Stejně, jako je tomu u společného nájmu bytu, užívají a udržují rovněž majetek ve společném jmění oba manželé společně (§145 odst. 1 obč. zák.). Přitom podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu se občanský zákoník ani jiný zákon nezmiňují o tom, čím se v době mezi zánikem a vypořádáním společného jmění řídí právní vztahy (mezi /bývalými/ manžely, popř. mezi nimi /jedním z nich/ a třetími osobami) týkající se majetku a závazků, které tvořily jeho předmět; uplatní se proto směrnice obsažená v §853 obč. zák., která přikazuje užití těch ustanovení občanského zákoníku, která upravují vztahy obsahem i účelem jim nejbližší, tj. předpisů o společném jmění manželů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.11.2003, sp. zn. 20 Cdo 238/2003, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 1966, sp. zn. 5 Cz 77/66, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 17/1967). Protože o rozdělení společného jmění bylo u Okresního soudu v Pardubicích vedeno pod sp. zn. 7 C 37/2002 řízení, nemohla se uplatnit fikce rozdělení společného jmění podle §150 odst. 4 obč. zák., a dům byl proto stále ve společném jmění původních účastníků.
Odvolací soud postupoval v souladu se zákonem a ustálenou judikaturou, jestliže dospěl k závěru, že žalovaná se měla při absenci odchylné dohody původních účastníků podílet na společných platbách jednou polovinou. Rovněž správně posoudil dopis původního žalobce ze dne 17.1.2002 tak, že z textu „Elektrickou energii budu prozatímně platit také za Tebe.“ nelze výkladem podle §35 odst. 2 obč. zák. dovodit vzdání se práva původního žalobce na příspěvek na úhradu elektřiny, ale pouze oznámení, že faktury za elektřinu bude hradit za oba původní účastníky původní žalobce. K tvrzením žalované, že rozsah jejího užívání domu byl nižší než rozsah užívání původního žalobce, a k uplatněným nárokům na náhradu škody nemohl odvolací soud přihlédnout, neboť byly přes řádné poučení podle §119a odst. 1 o.s.ř. (č.l. 160 spisu) uplatněny až po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně (§205a odst. 1 o.s.ř.). Stejně tak k nim nemůže přihlédnout ani dovolací soud (§241a odst. 4 o.s.ř.). Námitka nesprávného určení rozsahu užívání domu žalovanou proto přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) založit nemůže.
2. K námitce (ad b/) neprávnosti posouzení odpovědnosti žalované za závadu na vodovodním potrubí.
Podle ustanovení §145 odst. 1 obč. zák. majetek, který tvoří společné jmění manželů, užívají a udržují oba manželé společně. Uvedené ustanovení platí i v případě, že společné jmění manželů sice zaniklo, ale nebylo dosud vypořádáno (srov. výše sub 1.). Společné užívání a údržba nevylučují dohodu bývalých manželů o tom, které části majetku bude každý z nich užívat. Společné užívání a údržba majetku však předpokládají, že si manželé budou poskytovat potřebnou součinnost tak, aby údržba majetku (v rozhodované věci vodovodního potrubí) mohla být řádně zajištěna (srov. rovněž ustanovení §522 obč. zák. o prodlení věřitele). Jestliže v projednávané věci původní žalobce uzamkl sklepní prostory, v nichž došlo k poruše na vodovodním potrubí, a přes opakovaná upozornění žalované závadu neodstranil ani žalované neumožnil do uvedených prostor přístup, nemůže žalovaná nést odpovědnost za zvýšené náklady na vodné závadou způsobené.
Právní názor odvolacího soudu, podle něhož si žalovaná měla k odstranění závady zjednat do sklepních prostor přístup i přes uzamčení, není správný, neboť takovým jednáním by mohla být naplněna skutková podstata trestného činu porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák. Citované ustanovení poskytuje ochranu domovní svobodě, která je ústavně garantována v čl. 12 Listiny základních práv a svobod. Domem ve smyslu §238 odst. 1 tr. zák. se rozumí nejen vlastní bezprostředně obývaný dům, ale i všechny ostatní uzavřené prostory, které tvoří příslušenství domu, jako jsou sklep, ostatní vedlejší místnosti, uzavřený dvůr a přilehlá ohrazená zahrada, jakož i objekty, které se u domu nacházejí a mají povahu uzavřených hospodářských prostor (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.2.2008, sp. zn. 7 Tdo 155/2008). Vzhledem k tomu, že uvedené prostory užíval výlučně původní žalobce, který je rovněž uzamkl, a že původní účastníci žili odděleně každý ve vymezených prostorách domu, byly i uzamčené sklepní prostory chráněny domovní svobodou.
Podle provedeného dokazování činilo vodné za dobu existence závady částku 8.213,60 Kč (faktura za září 2001 ve výši 2.800,- Kč, za říjen 2001 ve výši 2.800,- Kč
a za listopad 2001 ve výši 2.613,60 Kč, č.l. 10-12 spisu), poloviční podíl žalované činil 4.106,80 Kč. Jestliže odvolací soud uznal žalovanou povinnou zaplatit posledně uvedenou částku, rozhodl v rozporu s hmotným právem, a proto je dovolání v této částce přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a je rovněž důvodné podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.
3. K námitce (ad d/), týkající se oprávněnosti nároku vzniklého instalací elektroměru.
Předpokladem vzniku právního vztahu z bezdůvodného obohacení je, že jeden subjekt získá majetkové hodnoty na úkor jiného, v jehož majetkových poměrech se tato změna negativně projevila – buď tím, že se jeho majetek neoprávněně zvětšil, nebo tím, že se nezmenšil, ačkoli se zmenšit měl (srov. Švestka, Spáčil, Škárová a kol., Občanský zákoník, komentář, díl I., Praha: C.H.Beck 2008, str. 1176).
Podle názoru dovolacího soudu nelze nárok žalovaného na úhradu poloviny nákladů na instalaci druhého elektroměru v domě odůvodnit tím, že instalace přispěla k odstranění rozporů mezi původními účastníky o množství elektřiny spotřebované každým z nich, neboť z uvedené investice původního žalobce nemohl žalované vzniknout majetkový prospěch. V tomto smyslu lze souhlasit s námitkou žalované, že se jednalo o zbytečný náklad. Instalaci druhého elektroměru nelze označit za nutný náklad na údržbu společného domu ve smyslu §145 odst. 1 obč. zák., neboť v domě se již jeden funkční elektroměr nacházel. Pokud žalovaná s instalací elektroměru nesouhlasila, byla instalace elektroměru výlučným nákladem původního žalobce, který chtěl zjišťovat množství elektřiny jím spotřebované.
Podle provedeného dokazování činily náklady na instalaci elektroměru částku 5.250,- Kč (faktura na č.l. 46 spisu). Jestliže odvolací soud uznal žalovanou povinnou zaplatit polovinu uvedené částky, tj. 2.625,- Kč, rozhodl v rozporu s hmotným právem, a proto je dovolání v této částce přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a je rovněž důvodné podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.
Protože dovolání bylo přípustné a důvodné v části, v níž bylo žalované uloženo zaplatit částku 4.106,80 Kč (srov. shora sub 2.) a částku 2.625,- Kč (srov. shora sub 3.), Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v rozsahu částky 6.731,80 Kč bez jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.) podle §243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. zrušil. Protože důvody, pro které byl rozsudek odvolacího soudu zčásti zrušen, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i příslušné části jeho rozsudku (§243b odst. 3 o.s.ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Protože žádná z dovolacích námitek týkajících se zbytku žalované částky neumožňovala závěr o zásadním právním významu dovoláním napadeného rozhodnutí, bylo ve zbytku dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítnuto.
V dalším řízení je soud prvního stupně vázán právními názory soudu dovolacího (§243d odst. 1 ve sp. s §226 odst. 1 o.s.ř.) V jeho rámci bude při rozhodování o nákladech řízení brán zřetel i na náklady dovolacího řízení (§243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 19. listopadu 2008
JUDr. Iva Brožová, v. r.
předsedkyně senátu