ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.4369.2007.1
sp. zn. 28 Cdo 4369/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce P. f. ČR, proti žalovanému městu P., zastoupenému advokátem, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 7 C 41/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 1. 2007, č. j. 5 Co 2113/2006-167, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Rozsudkem odvolacího soudu výše označeným byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Písku za dne 30. 5. 2006, č. j. 7 C 41/2004-128. Rozsudkem soudu prvního stupně bylo určeno, že pozemky – stavební parcely st. 5434 a následující, zapsané u Katastrálního úřadu pro J. k., pracoviště P., pro obec a katastrální území P. na LV č. 1, jsou ve vlastnictví České republiky a ve správě žalobce, tj. P. f. ČR. Žalovaný byl zavázán k náhradě nákladů řízení žalobce před soudem prvního stupně, zatímco v odvolacím řízení nebylo žádnému z účastníků přiznáno právo na náhradu jeho nákladů.
Odvolací soud posuzoval především právní otázku, zda žalovanému náleží vlastnické právo k pozemkům podle zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí. Dospěl k závěru, že takový přechod nemohl nastat vzhledem k nesplnění podmínek podle §1 odst. 1 citovaného zákona. V rozhodné době včetně dne účinnosti zákona (24. 5. 1991) nehospodařil s pozemky žalovaný, ale Český ovocnářský a zahrádkářský svaz na základě v roce 1974 zřízeného trvalého užívání. Pojem „hospodaření“ ve smyslu §1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. je nutné interpretovat ve smyslu faktickém, nikoli zúženě jako právní institut. Odvolací soud zde poukázal na konstantní judikaturu, reprezentovanou zejména Ústavním soudem.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný včasné dovolání. Tvrdil, že přípustnost dovolání je dána podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť podle dovolatele mělo v řízení dojít ke skryté diformitě rozhodnutí nižších instancí. Jako dovolací důvody tvrdil žalovaný procesní vadu s následkem nesprávného rozhodnutí a nesprávné právní posouzení věci. Tedy důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a), b) o. s. ř. V dovolání se polemizuje s odvolacím soudem ohledně výkladu pojmu „hospodaření“ podle §1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. Dále se tvrdí, že i při odevzdání Českému zahrádkářskému svazu smluvně do trvalého užívání dne 25. 1. 1974 neztratil MěNV v P. dispoziční právo k pozemkům. K též tvrzené neplatnosti tehdejší smlouvy konstatoval dovolatel neprovedení potřebných důkazů. Žádal, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších instancí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud musel především přezkoumat, podle které alternativy §237 odst. 1 o. s. ř. je eventuálně dovolání přípustné. Dospěl k závěru, že na rozdíl od názoru dovolatele může být přípustnost dovolání založena jen podle písm. c) citovaného ustanovení. Odvolací soud sice přikročil dne 25. 1. 2005 a dne 23. 11. 2005 ke kasačním usnesením vůči nejprve vyhovujícímu a poté zamítavému rozsudku soudu prvního stupně, přičemž v obou případech uložil nižší instanci zabývat se námitkou vydržení vznesenou žalovaným. Rozhodné je však, že třetím rozsudkem ze dne 30. 5. 2006 soud prvního stupně žalobě vyhověl a jeho rozsudek byl poté odvolacím soudem potvrzen; otázka vydržení navíc nehrála v těchto rozhodnutích podstatnou roli. Lze tedy přezkoumat rozsudek odvolacího soudu především z toho hlediska, zda splňuje podmínku zásadního právního významu. Ani pro věc určující hmotněprávní otázky však nejsou v dovolacím přezkumu - v intencích §237 odst. 3 o. s. ř. - opomenuty, takže rozsah přezkumu je prakticky totožný z hlediska věcné problematiky, jak by se stalo meritorně.
Dovolání není přípustné.
Nejvyšší soud se problematikou výkladu §1 odst. 1 již mnohokrát zabýval, a to dokonce opakovaně i ve vztahu obce a Pozemkového fondu. Vždy dovodil, že pojem „hospodaření“ s předmětnými nemovitostmi musí být vyložen nikoliv ve smyslu právním, ale faktickém. Stalo se tak v rozhodnutích sp. zn. 28 Cdo 817/2006, 28 Cdo 99/2003 a dřívějších. Ústavní soud shodné právní aspekty věci podrobně vyložil ve svém nálezu sp. zn. IV. ÚS 185/96, citovaném již odvolacím soudem. Zcela zásadní pak též je, že před Nejvyšším soudem již nynější účastníci vystupovali v obrácených procesních rolích v řízení, které bylo vedeno pod sp. zn. 28 Cdo 470/2007. V tomto řízení došlo k odmítnutí dovolání města P. ze stejných důvodů jako nyní – nebylo tedy ani nyní možné očekávat, že by se dovolací soud od dřívějšího svého právního názoru odchýlil.
Jestliže v rozhodném období podle §1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. s pozemky fakticky hospodařila zahrádkářská organizace, nemohla být naplněna jediná podmínka restituce, která mohla žalovanému v této věci svědčit. Odvolací soud rozhodl zcela správně a svůj rozsudek podrobně a přesvědčivě zdůvodnil.
Již vůbec by nebylo možné přijmout oprávněnost námitky vydržení předmětných pozemků žalovaným. Nemovitosti mohou přejít na obec, jsou-li splněny restituční podmínky, jen ze zákona. Pokud žádná z podmínek naplněna není, výklad vzniklého právního stavu musí být, vzhledem k výjimečnému způsobu nabytí vlastnictví (restitucí) zužující a dobrou víru obce za nyní zjištěného skutkového stavu nelze dovodit.
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Protistraně nevznikly v řízení žádné náklady.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 22. října 2008
JUDr. Ludvík D a v i d , CSc.
předseda senátu