ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.4587.2007.1
sp. zn. 28 Cdo 4587/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce JUDr. M. Č., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) P. f. Č. r., 2) M. č. P., zastoupené advokátem, a 3) H. m. P., zastoupené advokátem o určení vlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 14 C 128/2006, o dovolání žalovaného ad 1) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2007, čj. 54 Co 163/2007-87, takto:
I. Dovolání se z a m í t á .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 22. 11. 2006, čj. 14 C 128/2006-49, rozhodl, že Česká republiky je vlastníkem pozemku č. 272/229 v K. Posoudil totiž jako absolutně neplatnou smlouvu, uzavřenou mezi prvým a druhým žalovaným ze dne 30.6.2005, kterou prvý žalovaný převedl tento pozemek na druhou žalovanou. Důvod neplatnosti shledal v tom, že smlouvu uzavřela druhá žalovaná bez souhlasu Hlavního města Prahy, takže převod se uskutečnil v rozporu se zákonem.
Městský soud v Praze v odvolacím řízení rozhodl shora uvedeným rozsudkem, jímž rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil. V podrobném odůvodnění rozsudku vyložil příslušná ustanovení zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městu Praze (dále jen „zákon o hlavním městě“), a Statutu hlavního města Prahy, vydaného na základě zmocnění tohoto zákona vyhláškou Hlavního města Prahy č. 55/2000 (dále jen „ statut“). Z nich dovodil, že městské části Hlavního města Prahy mohou vlastním jménem uzavírat smlouvy o převodu vlastnictví, mohou nabývat věci do vlastnictví Hlavního města Prahy, avšak za podmínek stanovených statutem. Z ustanovení §13 odst. 4 statutu dovodil, že městské části jsou oprávněny činit jménem hlavního města Prahy právní úkony, které bezprostředně předcházejí nabytí vlastnictví nemovitostí, jen po předchozím souhlasu rady Hlavního města Prahy. V souladu s tím vidí odvolací soud i ustanovení §13 odst. 1 písm. f) statutu, podle něhož městské části spravují majetek, který byl převeden do vlastnictví hlavního města Prahy z vlastnictví státu na základě právního úkonu učiněného městskou částí se souhlasem rady hlavního města Prahy podle odstavce 4. Za rozhodující nepovažoval odvolací soud ani námitku odvolatele, že městská část jedná při nabývání majetku vlastním jménem. Majetek totiž ani v takovém případě nenabývá ona, ale Hlavní město Praha, a městská část jej získává do správy. V dané věci bylo nesporné, že souhlas rady Hlavního města Prahy nebyl dán a odvolací soud proto uzavřel, že závěr o neplatnosti smlouvy uzavřeného bez takového souhlasu je správný, a pozemek zůstal ve vlastnictví státu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný Pozemkový fond dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom,. že soud řešil otázku zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Soudy podle něj nesprávně aplikovaly na daný případ ustanovení §13 odst. 1 písm. f) a odst. 4 a §18 statutu, protože převod podléhá pouze oznamovací povinnosti. Městská část v daném případě nejednala jménem Hlavního města Prahy, jako by tomu bylo v případě ustanovení §13 odst. 4 statutu, ale je třeba aplikovat ustanovení §13 odst. 1 písm. a) statutu. Dovolatel poukazuje na ustanovení §18 odst. 3 písm. d) zákona o hlavním městě, podle něhož může Hlavní město Praha svěřit městským částem i rozhodování o převodu a nabytí nemovitých věcí. V daném případě neshledalo Hlavní město v postupu městské části žádné pochybení. Ustanovení §34 odst. 5 zákona o hlavním městě dle názoru dovolatele dává městským částem jednoznačně a nepodmíněně neomezené oprávnění nabývat věc do vlastnictví Hlavního města Prahy a jeho §18 odst. 3 písm. d) stanoví, že tato pravomoc může být městským částem svěřena statutem, tedy předpisem podzákonným. Z toho ovšem nelze dovodit, že městské části nemají ze zákona právo rozhodovat o převodu a nabytí nemovitých věcí. Nabývání majetku do vlastnictví Hlavního města Prahy je ostatně běžnou praxí městských částí. Dovolatel navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a aby dovolací soud odložil vykonatelnosti napadeného rozsudku odvolacího soudu.
Ostatní účastníci se k dovolání nevyjádřili.
Dovolací soud shledal, že dovolání má formální náležitosti stanovené zákonem. Dospěl k závěru, že je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o.s.ř., protože problematiku platnosti smluv, jimiž městské části nabývají nemovitý majetek bez souhlasu rady Hlavního města Prahy, dosud neřešil. Rozsudek odvolacího soudu proto přezkoumal z hlediska dovolacích důvodů (§242 odst. 3 o.s.ř.), tj. právního závěru odvolacího soudu, že městské části Hlavního města Prahy mohou pro ni platně nabývat nemovitý majetek jen se souhlasem jeho rady.
Dovolací soud dospěl k závěru, že odvolací soud použil na daný případ správný právní předpis, jímž je zákon o hlavním městě Praze, a správně jej vyložil i z hlediska dodržení statutu, vydaného na základě jeho zmocnění formou obecně závazného právního předpisu.
Dovolací soud souhlasí s názorem dovolatele, že rozhodující z hlediska platnosti právního úkonu podle §39 obč. zák. je to, zda právní úkon je v souladu či v rozporu se zákonem, v daném případě se zákonem o Hlavním městě Praze. Tento zákon však již v §3 odst. 3 deklaruje, že postavení městských částí a jejich působnost stanoví tento zákon, další zákony, a statut. V §17 odst. 1 předpokládá, že Hlavní město Praha upraví své vnitřní poměry statutem, v němž stanoví zejména záležitosti, jež se svěřují působnosti městských částí nad rámec stanovený zákonem, a to obecně závaznou vyhláškou (§3 odst. 3 zákona). V §18 odst. 1 zákon vymezuje samostatnou působnost městských částí, mezi nimi však není uvedeno nabývání nemovitého majetku. V §18 odst. 3 zákon dává Hlavnímu městu Praze právo svěřit městským částem mj. i nabývání nemovitostí, což podle odstavce 4 může učinit statutem, v němž stanoví rozsah rozhodování podle předchozího odstavce. Právo získávat nemovitý majetek (jenž se na základě příslušného právního úkonu městské části stává podle §34 odst. 3 zákona majetkem Hlavního města Prahy), tedy není zákonem svěřeno do přímé působnosti městských částí, jež je stanovena v §18 odst. 1 zákona, ale jde o působnost danou jim obecně závazným právním předpisem Hlavního města Prahy. Jestliže totiž tento subjekt vlastnického práva může svěřit právní úkony směřující k nabytí jeho vlastnictví svým městským částem, je zřejmé, že se tak stalo jeho vyhláškou (statutem), a je pak nesporné, že podmínky takovéhoto svěření do působnosti může oprávněný subjekt - Hlavní město Praha, v tomto předpisu upravit. To se stalo právě ustanovením §13 odst. 4 statutu, v němž je jasně stanoveno, že právní úkony, které bezprostředně předcházejí nabytí vlastnictví nemovitostí, mohou městské části činit vlastním jménem, avšak po předchozím souhlasu rady Hlavního města Prahy. Jestliže tedy takový souhlas s uzavřením smlouvy v dané věci nebyl vyžádán, došlo tím k rozporu s právním předpisem, s nímž zákon o Hlavním městě Praze spojuje oprávnění získávat nemovitý majetek městskými částmi. Z toho pak vyplývá i správnost závěru, že smlouva, která byla uzavřena bez souhlasu Hlavního města Prahy, je v rozporu se zákonem a neplatná podle §39 obč. zák.
Lze dodat, že námitky dovolatele, které se týkají jeho správy majetku nabytého do vlastnictví Hlavního města Prahy na základě právních úkonů jeho městské části, nejsou z hlediska určení vlastnictví rozhodující, stejně tak námitky, týkající se oznamovací povinnosti při vkladu do katastru nemovitostí.
Tento závěr dovolacího soudu je srovnatelný s předchozí judikaturou Nejvyššího soudu, který v rozsudku ze dne 29. 1. 2004, sp. zn. 22 Cdo 2367/2003, uzavřel, že městské části Hlavního města Prahy nejsou účastníky řízení o vlastnických žalobách ve vztahu k majetku, který nabylo Hlavní město Praha, a k tomuto majetku mají jen právo hospodaření.
Dovolací soud tedy shledal rozsudek odvolacího soudu správným a podle §243b odst. 2 věta před středníkem o.s.ř. dovolání zamítl. S ohledem na to nebylo třeba zvlášť rozhodovat o odložení vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu.
Výrok o nákladech řízení je dán tím, že žalobci, který měl v dovolacím řízení úspěch, náklady tohoto řízení nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §142 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. ledna 2008
JUDr. Josef R a k o v s k ý , v. r.
předseda senátu