ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.5082.2007.1
sp. zn. 28 Cdo 5082/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce: Ing. J. R., zastoupený advokátem, proti žalovanému: P. f. Č. r., za účasti V. S., jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, o určení neplatnosti smlouvy, eventuálně o uložení povinnosti uzavřít smlouvu, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 9 C 271/2005-68, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové z 2. 8. 1991, č. j. 26 Co 155/2007-124, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
A. Předchozí průběh řízení
Žalobce se domáhal, aby soud určil neplatnost smlouvy (dále jen „napadená smlouva“), kterou žalovaný převedl vedlejšímu účastníkovi určitý pozemek (dále jen „předmětný pozemek“). Eventuálně žalobce navrhl, aby soud žalovanému uložil uzavřít s žalobcem smlouvu o převodu předmětného pozemku. K odůvodnění své žaloby uvedl, že předmětný pozemek je zastavěn vlekem a pomocnou budovou v jeho vlastnictví a tvoří funkční celek s okolními žalobcovými pozemky a stavbami. V důsledku uvedeného mu proto měl být předmětný pozemek převeden ve smyslu §5 odst. 4 zákona č. 95/1999 Sb. (dále jen „zákon“) v původním znění účinném v r. 2000, kdy žalobce požádal o převod („Na základě písemné žádosti vlastníka (spoluvlastníka) budovy nebo stavby prodá Pozemkový fond vlastníkovi (spoluvlastníkovi) zemědělský pozemek touto budovou nebo stavbou zastavěný a zemědělský pozemek bezprostředně na něj navazující, je-li nezbytně nutný k provozu budovy nebo stavby, nebrání-li převodu práva třetích osob.“). Dále namítal neplatnost právního úkonu žalovaného, kterým v rozporu s citovaným ustanovením převedl předmětný pozemek na vedlejšího účastníka.
Okresní soud v Trutnově jako soud prvního stupně žalobě vyhověl rozsudkem z 3. 11. 2006, č. j. 9 C 271/2005-68, a zamítl žalobcův návrh na určení neplatnosti napadené smlouvy o převodu předmětného pozemku s odůvodněním, že žaloba byla podána pouze proti P. f. Č. r. (žalovanému) a ne již V. S. (vedlejšímu účastníku), ačkoli žalobě „na určení neplatnosti právního úkonu lze vyhovět jen tehdy, domáhá-li se [žalobce] určení neplatnosti vůči všem účastníkům právního úkonu.“ (Rozsudek KS Hradec Králové z 2. 6. 1994, sp. zn. 13 Co 71/94, Právní rozhledy, roč. 1996, sv. 6, str. 154.) Dále soud prvního stupně považoval za nedůvodný i žalobcův návrh, aby soud žalovanému uložil uzavřít se žalobcem smlouvu o převodu předmětného pozemku, když dospěl k závěru, že právo žalobce ucházet se o převod předmětného pozemku zaniklo, neboť žalobce po vyhlášení prodeje předmětného pozemku opomenul postupovat v souladu s §7 odst. 10 zákona ve znění novely č. 253/2001 Sb. od 25. 7. 2001: „Pokud do 1 měsíce ode dne vyhlášení prodeje požádají o převod osoby […] splňující ve vztahu k převáděnému pozemku podmínky stanovené v §5 nebo §6, mají přednost …“
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací rozsudkem z 2. 8. 2007, č. j. 26 Co 155/2007-124, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Uvedl, že P. f. Č. R. (žalovaný) může k veřejnému prodeji (§7 zákona) nabídnout i pozemky, na které byl uplatněn nárok ve smyslu §5 odst. 4 zákona v původním znění, resp. §5 odst. 6 zákona ve znění od 25. 7. 2001, má-li takový nárok za sporný; majitel nároku je totiž dostatečně chráněn možností podat ve lhůtě jednoho měsíce od vyhlášení prodeje žádost o převod (§7 odst. 5 zákona v původním znění; §7 odst. 10 zákona ve znění od 25. 7. 2001). Za takovou žádost ovšem nelze požadovat žalobcovo písemné uplatnění nároku ve smyslu §5 zákona přede dnem vyhlášení prodeje. Navíc nelze opomíjet, že se proti nevyhovění své žádosti žalobce po velmi dlouhou dobu nedomáhal soudní ochrany. Konkrétně řečeno: – žalovaný zveřejnil vyhlášení prodeje v deníku Právo a vyvěšením na úřední desce dne 15. 7. 2005; – žalobce nepožádal o převod v jednoměsíční lhůtě, tj. do 15. 8. 2005; – žalobce nezahájil soudní řízení o uspokojení svého nároku plynoucího z §5 odst. 4 zákona v původním znění, resp. §5 odst. 6 zákona ve znění od 25. 7. 2001, údajně uplatněný již r. 2000, ani do 15. 7. 2005. Z uvedeného odvolací soud dovodil, že případný žalobcův nárok zanikl, a proto by žalobce nemohl mít naléhavý právní zájem na určení neplatnosti napadené smlouvy ani za předpokladu, že by správně žaloval oba účastníky napadené smlouvy, tedy jak P. f. Č. R. (žalovaný), tak Václava Stuchlíka (vedlejší účastník).
B. Dovolání a vyjádření k němu
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání (č. l. 131). Jeho přípustnost dovozoval z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (zásadní význam napadeného rozhodnutí) a za důvod uvedl §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci). Konkrétně namítal:
1. nesprávnost právního závěru, že je nutné žalovat obě strany napadené smlouvy; vlastnictví vedlejšího účastníka totiž dosud nebylo zapsáno do katastru nemovitostí a vedlejší účastník se účastnil soudního řízení, s dostatečnou možností hájit svá práva;
2. naplnění naléhavého právního zájmu jako předpokladu pro podání určovací žaloby (§80 písm. c/ o. s. ř.), neboť rozsudek o platnosti napadené smlouvy by měl význam pro jistotu právního postavení obou jejích účastníků;
3. že zamítnutí určovací žaloby zakládá stav nejistoty, který měla předmětná žaloba odstranit, neboť žalobce může podat novou žalobu, aniž by tomu bránila překážka věci rozsouzené (res judicata), v níž by za žalované označil obě strany napadané smlouvy;
4. nesprávnost závěru o souladu postupu žalovaného s právními předpisy a nerelevantnosti žalobcovy žádosti podané před vyhlášením veřejného prodeje pozemku, neboť: (a) žalobce požádal o odkoupení předmětného pozemku již r. 2000, přičemž odpověď žalovaného nebyla řádně odůvodněna; (b) žalovaný je stále povinen uzavřít se žalobcem smlouvu o převodu předmětného pozemku na základě §5 odst. 4 zákona v původním znění (ve znění účinném k podání žádosti), neboť žalobce vlastní přilehlé stavby, k jejichž provozu je předmětný pozemek nezbytný; (c) žalobce naplnil podmínku oprávněného užívání předmětného pozemku ve smyslu §5 odst. 6 věty 2 zákona ve znění novely č. 253/2001 Sb. s účinností od 25. 7. 2001, neboť uzavřel dohodou o užívání předmětného pozemku s jeho nájemcem (č. l. 53);
5. absolutní neplatnost napadené smlouvy, neboť předmětný pozemek nemohl být vydán s tím, že k absolutní neplatnosti se přihlíží z úřední povinnosti;
6. vadu řízení spočívající v tom, že soudy nižšího stupně připustily vstup V. S. jako vedlejšího účastníka, aniž by žalobce poučily o nutnosti tuto osobu žalovat (neboť je stranou napadené smlouvy).
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Vedlejší účastník ve svém vyjádření k dovolání (č. l. 138) uvedl, že se s rozsudkem Krajského soudu plně ztotožňuje a připojil k němu listiny k prokázání skutkového stavu. Dále uvedl: – že účinky vkladu předmětného pozemku v jeho prospěch vznikly zpětně k 4. 11. 2005; – že oproti žalobcovu tvrzení se vlek i pomocná budova nově nachází mimo předmětný pozemek; – že doba mezi odstraněním původního lyžařského vleku a veřejnou nabídkou byla více než dostatečná (k tomu, aby žalovaný mohl pozemek považovat za nezastavěný a vyhlásit veřejnou nabídku); – že se žalobce, nemohl stát oprávněným uživatelem předmětného pozemku na základě smlouvy s nájemcem, neboť ten není oprávněn nakládat s pozemkem; – a že se žalobce nezabýval získáním předmětného pozemku, ačkoli kupoval ostatní pozemky v okolí.
C. Přípustnost dovolání
Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou prostřednictvím advokáta a splňující formální obsahové znaky předepsané §241a odst. 1 o. s. ř. Dále se odvolací soud zabýval přípustností dovolání. Protože odvolací soud potvrdil první rozsudek soudu prvního stupně, může být přípustnost dovolání založena jen za podmínky upravené v §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tj. pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud takový závěr učinil, neboť se dosud nezabýval otázkou povahy práva podle §5 odst. 4 zákona v původním znění i §5 odst. 6 zákona ve znění od 25. 7. 2001.
Předmětem dovolacího přezkumu je otázka, zda má právo podle §5 odst. 4 zákona v původním znění i §5 odst. 6 zákona ve znění od 25. 7. 2001 pouze obligační povahu (tedy působí jen mezi majitelem práva a P. f. Č. R.), anebo jako právo věcné působí i vůči nabyvatelům pozemku, k němuž se právo vztahuje.
D. Důvodnost dovolání
Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání není z hlediska namítaných vad, na nichž by spočíval rozsudek odvolacího soudu, důvodné, a to z níže uvedených důvodů:
I. Právo na převod určitého pozemku ve smyslu §5 odst. 4 zákona v původním znění i §5 odst. 6 zákona ve znění od 25. 7. 2001 je závazkové povahy; jinými slovy, působí jen mezi majitelem práva a P. f. Č. R. a jeho existence nezpůsobuje neplatnost smlouvy, kterou P. f. Č. R. dotčený pozemek převedl na třetí osobu. Zákon nestanoví, že by právo podle §5 odst. 4 zákona v původním znění resp. §5 odst. 6 zákona ve znění od 25. 7. 2001 mělo charakter věcného předkupního práva, a poskytuje dostatečnou ochranu v ustanovení §7 odst. 10, podle kterého lze takové právo uplatnit do měsíce od vyhlášení prodeje, zveřejňovaného podle zákona nejen na úřední desce obecního úřadu, ale i v denním tisku s celostátní působností a dále i na internetových stránkách P. f. Č. R. (www.pfcr.cz). Řečeno jinak, nelze upřednostnit oprávněnou osobu, s možností své právo účinně hájit, na úkor řádného nabyvatele pozemku, který nemá rozumnou možnost ověřit si, zda k tomuto pozemku nevzniklo v minulosti písemnou výzvou právo ve smyslu §5 odst. 4 zákona v původním znění nebo §5 odst. 6 zákona ve znění od 25. 7. 2001. Dovolacímu soudu proto nezbylo než uzavřít, že pokud žalobce neuplatnil svůj nárok postupem podle §7 odst. 10 ve lhůtě jednoho měsíce (k blokačním účinkům takového postupu srov. rozs. NS z 22. 9. 2004, sp. zn. 30 Cdo 1405/2003), pak jeho výzva z roku 2000 nemohla způsobit neplatnost smlouvy o převodu tohoto pozemku mezi žalovaným jako převodcem a vedlejším účastníkem jako nabyvatelem.
II. Za této situace nemají ve věci samé (nezbytný předpoklad přípustnosti dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.) ostatní žalobcovy námitky význam: Nemohlo-li případné žalobcovo právo ve smyslu §5 odst. 4 zák. v původním znění nebo §5 odst. 6 zákona ve znění od 25. 7. 2001 způsobit neplatnost smlouvy o převodu předmětného pozemku podle §7 zákona, je zcela nerozhodné, zda byly uplatněny předpoklady pro vznik takového práva (námitky č. 4b a 4c). Stejně tak je irelevantní námitka týkající se nedostatku poučení stran účastníků řízení (námitka č. 6), neboť nebyla-li žalobcem podána žádost podle §7 odst. 10 zákona, nemohla otázka účastníků řízení nic změnit z pohledu výsledku sporu, tj. hmotněprávního posouzení. Z uvedeného důvodu, totiž hmotněprávního posouzení platnosti napadené smlouvy, jsou rovněž bez významu dovolací námitky č. 1 až 3 procesní povahy, usilující o hmotněprávní posouzení.
Protože odvolací soud dospěl ke správnému výkladu 5 odst. 4 zákona v původním znění a §5 odst. 6 zákona ve znění od 25. 7. 2001, nezbylo dovolacímu soudu než dovolání zamítnout, §243b odst. 2 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů je dán tím, že žalobci, přes jeho úspěch ve věci, nevznikly v dovolacím řízení prokazatelné náklady.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 30. ledna 2008
JUDr. Iva B r o ž o v á , v. r.
předsedkyně senátu