ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.547.2008.1
sp. zn. 28 Cdo 547/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce P. f. ČR, zastoupeného advokátem, proti žalovanému Ing. R. R., zastoupenému advokátem, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 19 C 168/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29.8.2007, č. j. 62 Co 200/2007-67, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29.8.2007, č. j. 62 Co 200/2007-67, byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ze dne 13.12.2006, č. j. 19 C 168/2006-44, který v odstavci I. zastavil řízení v části, v níž se žalobce domáhal určení neplatnosti smlouvy o převodu pozemků č. 1721PR05/54 ze dne 1.7.2005. Současně soud prvního stupně v odstavci II. určil, že Česká republika je vlastnicí a žalobce správcem nemovitostí blíže specifikovaných ve výroku II. rozsudku soudu prvního stupně. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se rovněž s jeho právním posouzením. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že smlouva ze dne 1.7.2005, kterou převedl žalobce nemovitosti na žalovaného ve smyslu §11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen ,,zákon o půdě“), je neplatná podle ustanovení §39 o.z. Odvolací soud vyslovil, že se nejedná o neplatnost z důvodu obcházení zákona o půdě, ani pro rozpor s dobrými mravy podle §3 o.z., nýbrž o přímý rozpor se zákonem č. 95/99 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků ve vlastnictví státu na jiné osoby. Věc posoudil podle ustanovení §7 odst. 2, 5 zákona č. 253/2001 Sb. s odůvodněním, že v daném případě stanovený postup nebyl dodržen, čímž byl porušen zákon č. 95/99 Sb. V této souvislosti odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.6.2007, sp.zn. 28 Cdo 3042/2006.
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu (výroku I., II.) podal žalovaný včas dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. ve spojitosti s §237 odst. 3 o.s.ř. s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní právní význam. Tvrdil, že v ustanovení §11 odst. 2 zákona o půdě ve znění platném ke dni uzavření předmětných smluv je stanoven pouze obecný postup spočívající v tom, že P. f. převede oprávněné osobě náhradní pozemky
a neplatila zásada veřejné nabídky a ani jiné postupy při realizaci převodů pozemků. Podle dovolatele tedy nemůže být v dané věci relevantní novela zákona o půdě (§11a), neboť k ní došlo až po uzavření předmětných smluv a nemá zpětnou účinnost. Dále namítal, že interní předpisy jsou z hlediska posuzování platnosti smluv irelevantní s tím, že se nejedná o obecně platnou zákonnou normu. Dále tvrdil, že v dané věci se nejedná ani o absolutně neplatnou smlouvu z důvodu rozporu s dobrými mravy. V dovolání zdůraznil, že žalobce se v dané věci domáhal neplatnosti smluv, které sám sepsal a jejichž uzavření sám navrhl. Navrhl proto zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl zamítnutí dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem (§240 odst. 1 o. s. ř., §241 odst. 1 o. s. ř.), že však jde o dovolání v této věci nepřípustné.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jimž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací soud se již zabýval tím, zda postup P. f. při poskytování náhradních pozemků byl upraven zákonem, či zda bylo dáno na jeho libovůli, který pozemek a komu převede, či zda mu bylo uloženo sledovat i zájmy dalších oprávněných osob. V rozsudku ze dne 11. 6. 2007, sp. zn. 28 Cdo 3042/2006, uzavřel, že od 25. 5. 1999 vstoupil v účinnost zákon č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků ve vlastnictví státu na jiné osoby, který začlenil poskytování náhradních pozemků do systému převodů, upravených tímto zákonem. Oznámení o vyhlášení prodeje konkrétního pozemku byl P. f. povinen učinit určeným způsobem, a upraven byl i postup P. f. v případech, kdy o pozemek měly zájem oprávněné osoby. Nutným předpokladem pro vypořádání nároků oprávněných osob bylo proto zveřejnění pozemků, které měly být převedeny. Obdobnou problematikou se dovolací soud zabýval též ve svém rozhodnutí ze dne 11.6.2007, sp.zn. 28 Cdo 3042/2006, na něž správně odvolací soud odkazoval a v rozhodnutí ze dne 5.9.2007, sp.zn. 28 Cdo 1224/2007. Dovolací soud tedy neshledává důvod pro odklon od právních závěrů obsažených v jeho dřívějších rozhodnutích, v nichž vyslovil, že nebyl-li při uzavření smluv o převodu náhradních pozemků, které byly sjednány v době od 1.1.2003 do 14.4.2006 dodržen P. f. ČR postup vyplývající z §7 odst. 2 zákona č. 95/1999 Sb., jsou takové smlouvy absolutně neplatné.
Dovolací soud se tedy ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že v dané věci byl porušen zákon č. 95/1999 Sb., což způsobilo neplatnost smlouvy o převodu pozemku, uzavřené s opomenutím zákonem stanoveného postupu.
Dále je třeba poznamenat, že pokud jde o dovolání do výroku o náhradě nákladů řízení, dovolání přípustné není a to bez zřetele k povaze takového výroku (bez ohledu na to, zda jde o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení) – srov. usnesení Nejvyššího soudu z 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2002, pod pořadovým číslem 88, a publikovaném pod R 4/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek.
Poněvadž dovolací soud již danou problematiku řešil, a rozsudek odvolacího soudu je s tímto řešením v souladu, dovolací soud neshledal dovolání přípustným
a dovolání odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první o. s. ř. za použití §224 odst. 1, §151 odst. 1 o. s. ř. a §146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobci v souvislosti s podaným dovoláním zřejmě žádné náklady řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. července 2008
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu