ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.584.2008.1
sp. zn. 28 Cdo 584/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce L. M. , zastoupeného advokátkou, proti žalovaným 1) H. P. , a 2) L. M. , obou zastoupených advokátkou, o 24.600,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 24 C 183/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. ledna 2007, č. j. 20 Co 425/2006-59, takto:
I. Dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byla druhému žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci příslušenství z částky 24.600,- Kč, se zamítá.
II. Dovolací řízení ve vztahu mezi žalobcem a první žalovanou o uložení povinnosti zaplatit částku 24.600,- Kč s příslušenstvím se zastavuje; jinak se dovolání ve vztahu mezi těmito účastníky odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 22. 3. 2006, č. j. 24 C 183/2005-33, uložil druhému žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 24.600,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % počínaje 17. 8. 2005 do zaplacení (výrok I.), co do částky 4.800,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II.), žalobu proti prvé žalované rovněž zamítl (výrok III.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV.). Rozhodl tak o nároku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v přeplatku na výživném. Vyšel ze zjištění, že žalobce za dobu od září 2002 do května 2004 zaplatil druhému žalovanému na výživném o 1.400,- Kč měsíčně více a současně za dobu od června do srpna 2005 výživné ve výši 1.600,- Kč měsíčně nezaplatil, ačkoli druhý žalovaný vykonal dne 7. 6. 2004 maturitní zkoušku a od 1. 9. 2005 studuje denní studium. Soud dospěl k závěru, že druhý žalovaný se na úkor žalobce obohatil a podle §451 obč. zák. je povinen toto bezdůvodné obohacení vydat, neboť žalobce v rozhodném období platil výživné na zletilého druhého žalovaného (syna) v částce vyšší, než mu ukládalo soudní rozhodnutí. Proti prvé žalované žalobu v celém rozsahu zamítl s poukazem na to, že mezi ní a žalobcem neexistuje právní vztah.
K odvolání první žalované proti výroku rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení a k odvolání druhého žalovaného proti vyhovujícímu výroku o věci samé Městský soudu v Praze rozsudkem ze dne 25. 1. 2007, č. j. 20 Co 425/2006-59, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé ve vztahu mezi žalobce a druhým žalovaným změnil tak, že uložil druhému žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 24.600,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % od 29. 12. 2005 do 25. 1. 2007 a počínaje dnem 26. 1. 2007 do zaplacení ve výši, která odpovídá roční výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a zvýšené o sedm procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, nejvýše však 8,75 %, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 2000,- Kč, splatných vždy do 15. dne v měsíci, počínaje právní mocí rozsudku, pod ztrátou výhody splátek, ohledně úroku z prodlení za dobu od 17. 8. 2005 do 28. 12. 2005 žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud konstatoval, že nárok žalobce na zaplacení požadované jistiny je opodstatněn, avšak dospěl k závěru, že s ohledem na výši dluhu a majetkové poměry žalovaného, který má pouze průměrný příjem, je namístě povolit mu v souladu s §160 odst. 1 o. s. ř., splácet uloženou povinnost v přiměřených splátkách.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a odůvodňuje je podle §241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř. Namítá, že bezdůvodné obohacení vzniklo prvé žalované, nikoli druhému žalovanému, neboť neoprávněně srážené částky byly vypláceny jí. Brojí rovněž proti nákladovým výrokům rozsudku odvolacího soudu ve vztahu mezi žalobcem a první žalovanou a proti omezení při stanovení výše příslušenství na 8,75 %. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Z §236 odst. 1 o. s. ř. plyne, že podmínkou dovolacího řízení je – kromě dovolání – existence pravomocného rozhodnutí odvolacího soudu, které je tímto dovoláním napadeno. Neexistence dovolání či dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu je neodstranitelným nedostatkem podmínky dovolacího řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. července 2004, sp. zn. 22 Cdo 1539/2004, publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod C 2726, sešit 30, ročník 2004).
Z dovolání je zřejmé, že žalobce nesouhlasí s rozhodnutím soudů obou stupňů pouze ve vztahu k první žalované a k příslušenství pohledávky jako celku. Z obsahu spisu však vyplývá, že výrok III. rozsudku soudu prvního stupně, jímž byla žaloba proti prvé žalované zamítnuta, byl odvoláním nedotčen, takže rozhodnutí soudu prvního stupně nabylo v tomto rozsahu právní moci. Skutečnost, že v daném rozsahu neexistuje pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, je tak neodstranitelným nedostatkem podmínky dovolacího řízení, spočívajícím v nedostatku funkční příslušnosti dovolacího soudu k projednání dovolání. Vzhledem k tomu, že jde o neodstranitelný nedostatek podmínky dovolacího řízení (§236 odst. l o. s. ř.), Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce zastavil podle §243c odst. 1 a §104 odst. 1, věty první, o. s. ř.
Dovolání směřující proti výrokům rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení pak dovolací soud odmítl podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř., neboť není přípustné podle ustanovení §237 až §239 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, publikované pod č. 4, sešit 1, ročník 2003).
Přípustnost pak lze dovodit jen v případě dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byla stanovena výše příslušenství přiznaného nároku, neboť se svou povahou jedná o kombinaci potvrzujícího (ohledně sedmi procentních bodů) a měnícího (ohledně 1,75 procentního bodu) výroku, jímž byla výše příslušenství uvedena do souladu s nař. vlády č. 142/1994 Sb. a č. 163/2005 Sb., avšak v této části není dovolání důvodné, neboť stanovení maximálního počtu procentních bodů (8,75) skutečně nevyplývá z citovaných nařízení vlády, jak správně uvádí žalobce, ale je odvozeno od toho, že v daném případě nepodal odvolání žalobce, a proto mu nemohlo být přisouzeno více (než rozsudkem soudu prvního stupně) z podnětu odvolání žalovaných. Z tohoto důvodu tak dovolací soud dovolání žalobce v tomto rozsahu zamítl dle §243b odst. 2, věty před středníkem, o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. l, §146 odst. 2, věty první, a §142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že straně žalované žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. května 2008
JUDr. Josef R a k o v s k ý
předseda senátu