ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.936.2008.1
sp. zn. 28 Cdo 936/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce P. f. ČR, proti žalovanému J. Č., o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 7 C 70/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2007, č.j. 22 Co 382/2007-86, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Praze výše označeným byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 4. 4. 2007, č.j. 7 C 70/2006-62, kterým byla zamítnuta žaloba na určení, že pozemky ve zjednodušené evidenci parc.č. 282/2, 434, 498/3, 498/8, 524/25, 543/4, 543/5, 543/21 a 543/25, zapsané na LV č. 509 pro obec
a k.ú. V. u Katastrálního úřadu pro S. k., pracoviště B., jsou ve vlastnictví České republiky a ve správě P. f. ČR. Žádný z účastníků nebyl zavázán k náhradě nákladů odvolacího řízení.
Předmětné pozemky, ke kterým se žalobce domáhal určit vlastnictví ve svůj prospěch, byly převedeny na žalovaného kupní smlouvou ze dne 25. 10. 2002,
č. 1002700237, a to podle ustanovení §8 zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby. Tento zákon v §11 odst. 1 písm. b/ stanovil podmínku pro převod předmětných pozemků spočívající v prokázání, že nabyvatel není v prodlení s plněním svého dluhu vůči F. n. m. Na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný předložil při uzavírání smlouvy potvrzení z 11. 6. 2002, které ke dni uzavření smlouvy již nebylo aktuální, neboť od 1. 8. 2002 se stala splatnou kupní cena podle smlouvy o prodeji privatizovaného majetku, uzavřené dne 1. 2. 1998 mezi F. n. m.
a žalovaným. Žalovaný kupní cenu v době uzavření smlouvy (25. 10. 2002) nezaplatil
a byl tedy v prodlení ve smyslu výše citovaného ustanovení zákona č. 95/1999 Sb. Soud prvního stupně však dospěl k závěru, že ani F. n. m. nesplnil povinnost ze smlouvy ze dne 1. 2. 1998 – nepředal žalovanému privatizovaný majetek –, a proto je namístě aplikovat §325 obchodního zákoníku o vzájemném plnění (druhá strana, jež sama závazek nesplnila, se nemůže účinně domáhat protiplnění). Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně z jiného právního důvodu. Neplatnost kupní smlouvy ze dne 25. 10. 2002 posoudil odvolací soud jako neplatnost relativní z důvodu omylu žalobce (§40a, §49a o. z.) s tím, že se jí žalobce mohl dovolat v obecné tříleté promlčecí době (§101 o. z.), plynoucí ode dne následujícího po dni, ke kterému vznikly právní účinky vkladu práva do katastru nemovitostí. S ohledem na skutečnost, že žalovaný vznesl při jednání před odvolacím soudem dne 16. 10. 2007 námitku promlčení a promlčecí doba skončila dnem 18. 11. 2005 (účinky vkladu 18. 11. 2002), přičemž žaloba byla u soudu podána až dne 6. 11. 2006, tedy po uplynutí promlčecí doby, nemohl se žalobce úspěšně dovolat relativní neplatnosti předmětné kupní smlouvy.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Dovodil v něm jeho přípustnost pro otázku zásadního právního významu napadeného rozsudku ve věci samé s tím, že odvolací soud posoudil věc neprávně po právní stránce. Odvolací soud posuzoval neplatnost kupní smlouvy, uzavřené podle zákona č. 95/1999 Sb., nesprávně, neboť potvrzení o bezdlužnosti, které v den uzavření smlouvy již neodpovídalo skutečnosti, nebylo možné kvalifikovat jako omyl podle §40a občanského zákoníku (dále o. z.), ale jako důvod pro absolutní neplatnost kupní smlouvy podle §39 o. z. Dovolatel žádal, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a současně i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání písemně nevyjádřil.
Nejvyšší soud zjistil, že žalobce podal dovolání v zákonné lhůtě prostřednictvím osoby s právnickým vzděláním (§240 odst. 1, §241 odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Dovolání považoval za přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť právní otázka neplatnosti kupní smlouvy uzavřené podle §8 zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, ve spojení s namítaným důvodem neplatnosti právního úkonu podle §11 odst. 1 písm. b/ citovaného zákona (a §39 o. z.) dosud nebyla dovolacím soudem explicitně řešena (§237 odst. 3 o. s. ř.). Dovolací důvody byly označeny podle §241a odst. 2 písm. a/, b/ o. s. ř., tj. procesní vada s následkem nesprávného rozhodnutí a nesprávné právní posouzení věci; obsahem dovolání je však jen druhý z uvedených důvodů, a tak Nejvyšší soud přezkoumával, zda při právním posouzení věci odvolacím soudem došlo procesně podle §241a odst. 2 písm. b/ k nesprávnému právnímu posouzení věci či nikoli.
Dovolání není důvodné.
Podle ustanovení §11 odst. 1 písm. b/ zákona č. 95/1999 Sb., platného ke dni uzavření smlouvy ze dne 25. 10. 2002, mohl P. f. uzavřít kupní smlouvu nebo smlouvu o převodu zemědělských pozemků pouze s osobou, která prokázala, že není v prodlení s plněním svého dluhu vůči F. n. m. Pokud by ke splnění této podmínky nedošlo, byl by převod neplatný pro rozpor se zákonem (§39
o. z., srov. též rozhodnutí NS sp. zn. 30 Cdo 3109/2005).
V posuzované věci však hovoří několik argumentů pro to, že závěr o neplatnosti předmětné smlouvy nelze učinit.
Nejvyšší soud je především toho názoru, že ke dni 1. 8. 2002, kdy se žalovaný dostal do prodlení s platbou kupní ceny ze smlouvy s F. n. m. ze dne 1. 2. 1998, vznikla specifická skutková i právní situace. F. n. m. totiž současně nebyl schopen dostát své povinnosti předat žalobci plnění z posledně zmíněné smlouvy, jímž byl objekt lékárny v Ch. Za této situace, která přetrvala až do rozhodného dne 25. 10. 2002 (den sjednání smlouvy mezi stranami), nelze dospět k (jednostrannému) právnímu závěru, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním dluhu vůči F. v intencích §11 odst. 1 písm. b/ zákona č. 95/1999 Sb. Tento závěr by zcela opomenul skutečnost, že – při žádoucí ekvivalenci práv a povinností smluvních stran – F. n. m., jako účastník smlouvy ze dne 1. 2. 1998, neposkytl sjednané plnění. Proto soud prvního stupně správně podpůrně aplikoval ustanovení §325 obch. zák., podle něhož se při závazkovém vztahu se vzájemným plněním nemůže domáhat splnění závazku druhou stranou ta strana smlouvy, která nejen že svůj závazek nesplnila, ale ani nebyla v rozhodné době jej schopna splnit, resp. připravena jej splnit současně s protistranou.
Dovolací soud nesdílí právní názor odvolacího soudu, že žalobce mohl být uveden v omyl ve smyslu §49a o. z. a že by tedy nastoupila právní alternativa relativní neplatnosti právního úkonu podle §40a o. z. – s tím, že by se (při vznesené námitce promlčení) měl žalobce dovolat této neplatnosti v obecné tříleté promlčecí době podle §101 o. z. Na straně žalovaného totiž absentuje podmínka vyvolání omylu, a to ať úmyslně, nebo z nedbalosti. Za již popsaného stavu oboustranného nerealizování sjednaných závazků ze smlouvy žalovaný – F. n. m. ze dne 1. 2. 1998 totiž neměl žalovaný z této smlouvy majetkový prospěch, jímž by byl současně poškozen stát či právnická osoba pověřená realizací záměrů státu v souvislosti s převody jeho majetku (zemědělských pozemků) na fyzické osoby. A právě zabránit vzniku takového prospěchu se současným neplněním povinností vůči státu je účelem výluk ze smluv podle §11 odst. 1 zákona č. 95/1999 Sb.
I kdyby byl přijat právní závěr odvolacího soudu, obstojí, což znamená také neúspěch dovolatele, argument odvolací instance o promlčení případného práva dovolat se relativní neplatnosti právního úkonu stran pro údajný omyl. Potenciální počátek běhu obecné promlčecí doby by skutečně nastal dnem účinků vkladu smlouvy z roku 2002 do katastru, tedy dnem 18. 11. 2002. Při podání žaloby k soudu dne 6. 11. 2006 a vznesení námitky promlčení žalovaným by muselo dojít k promlčení žalobcova nároku.
Dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. tedy nebyl naplněn a nebylo shledáno ani jiné (procesní) pochybení nižších instancí podle §242 odst. 3 o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce zamítl (§243b odst. 2 věta před středníkem o. s. ř.).
Úspěšné straně žalované nevznikly v tomto řízení žádné náklady.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 26. května 2008
JUDr. Ludvík David, CSc.
předseda senátu