ECLI:CZ:NS:2008:29.CDO.1020.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 1020/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce Z. d. S., zastoupeného Mgr. J. Ř., advokátkou, proti žalované M. V., zastoupené Mgr. V. V., advokátem, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 5 Cm 11/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. září 2006, č.j. 4 Cmo 134/2005-123, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. září 2006, č.j. 4 Cmo 134/2005-123, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 2. února 2001, č.j. 5 Cm 11/2001-69, v celém rozsahu zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 27. října 2000, č.j. 5 Sm 137/2000-10, jímž uložil žalované zaplatit žalobci částku 115.000,- Kč s 6 % úrokem od 1. září 1997 do zaplacení, směnečnou odměnu 383,- Kč a náklady řízení.
Soud prvního stupně - odkazuje na ustanovení čl. I §17 a §20 zákona č. 191/1950 Sb. (dále jen „směnečný zákon“) - uzavřel, že žalovaná se povinnosti zaplatit směnku ubránila, když prokázala důvodnost kauzální námitky co do zániku dluhu směnkou zajištěného.
Přitom zdůraznil, že žalovaná unesla důkazní břemeno o kauze směnky, tj. že směnkou byl „zajištěn obchod se zbožím v konsignaci a že cenu tohoto zboží žalovaná ještě před uplatněním směnky u soudu beze zbytku vypořádala. Směnkou zajištěný závazek tak v důsledku jeho splnění zanikl, čímž ztratilo své opodstatnění i zajištění tohoto závazku prostřednictvím směnky“.
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 11. září 2006, č.j. 4 Cmo 134/2005-123, rozsudek soudu prvního stupně změnil a směnečný platební rozkaz ponechal v platnosti.
Odvolací soud částečně zopakoval důkazy provedené soudem prvního stupně a doplnil dokazování o důkazy navržené žalobkyní již před soudem prvního stupně a dospěl k závěru od soudu prvního stupně odlišnému.
Zdůraznil, že skutkovou verzi žalobkyně, podle níž směnka zajišťovala pohledávku společnosti T. Z., spol s. r. o. (dále jen „společnost“) z titulu půjčky ve výši 600.000,- Kč, potvrdil svědek JUDr. P. K. Pravdivost jeho svědecké výpovědi pak podporuje i smlouva o zřízení zástavního práva a výpověď svědkyně J. S.
Jelikož žalovaná „své námitky beze zbytku neprokázala, neboť neprokázala, že kauzou směnky byl jí tvrzený vztah z konsignačního prodeje“, odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil a směnečný platební rozkaz ponechal v platnosti.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, namítajíc, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, tj. uplatňujíc dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Podle dovolatelky nedostatek rozhodujících (pro správné rozhodnutí zásadně významných) skutkových zjištění nemůže odvolací soud nahradit vlastním doplněním dokazování. „Takovým postupem - pokud by vyústil ve změnu rozhodnutí soudu prvního stupně - by totiž odvolací soud porušil zásadu dvouinstančnosti občanského soudního řízení, neboť by účastníkům odepřel možnost přezkumu nových, popřípadě dosud bezvýznamných skutečností“. Provedl-li odvolací soud „dva nové důkazy (výslechy svědků), které vyústily ve změnu rozhodnutí soudu prvního stupně, a to při dvou jednáních, nelze takové doplnění dokazování hodnotit jako „nikoli rozsáhlejší“; potud dovolatelka zmiňuje závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1901/98 a sp. zn. 30 Cdo 1198/2001, podle nichž „je-li ke správnému rozhodnutí věci zapotřebí podstatných skutkových zjištění, které neučinil soud prvního stupně, nejsou dány podmínky pro potvrzení ani pro změnu rozhodnutí soudu prvního stupně“.
Ani po doplnění dokazování - pokračuje dovolatelka - nelze považovat skutkový stav věci za úplně zjištěný, nehledě na to, že odvolací soud „zjištěné skutečnosti“ nesprávně vyhodnotil. Vzal-li nově provedené důkazy za „zpochybňující“ obsah směnečných námitek žalované, pak se měl vypořádat se všemi skutečnostmi, které vyšly najevo v průběhu řízení, a se všemi důkazy, které mohly posloužit k objasnění kauzy směnky. Ze závěrů odvolacího soudu sice lze „pravděpodobně“ dovodit, že kauzu směnky, kterou tvrdí žalovaná, považuje za zpochybněnou (nikoli za vyvrácenou), nicméně odvolací soud neshledal prokázanou ani kauzu směnky tvrzenou žalobkyní.
Proto dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně, považujíc rozhodnutí odvolacího soudu za správné, navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání jako zjevně bezdůvodné odmítl, popřípadě jako nedůvodné zamítl.
Dovolání žalované je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a je i důvodné.
Jak je zřejmé z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, důvodem, pro který odvolací soud ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti, byl závěr, podle něhož žalovaná neprokázala, že kauzou směnky byl jí tvrzený vztah z konsignačního prodeje, tj. neprokázala „beze zbytku“ námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu.
V daném případě Nejvyšší soud v prvé řadě zdůrazňuje, že možnost dlužníka bránit se proti požadavku na zaplacení směnky prostřednictvím tzv. kauzálních námitek upravuje ustanovení čl. I §17 směnečného zákona, přičemž procesní pozice žalovaného ze směnky je ve směnečném řízení ztížena tím, že nese důkazní břemeno k prokázání kauzálních námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. března 1999, sp. zn. 32 Cdo 2383/98, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 1999, pod číslem 84). Důkazním břemenem se přitom rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že za řízení nebyla prokázána jeho tvrzení a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Smyslem důkazního břemene je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí o věci, pro nečinnost účastníka nebo vůbec (objektivně vzato) nemohla být prokázána. Závěr o tom, že účastník neunesl důkazní břemeno, lze učinit jen tehdy, neumožňuje-li zhodnocení důkazů, které byly za řízení provedeny, soudu přijmout závěr ani o pravdivosti tvrzení účastníka a ani o tom, že by bylo nepravdivé. O důkazní povinnosti a o důkazním břemenu je soud povinen účastníky poučit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2002, sp. zn. 21 Cdo 762/2001, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2002, pod číslem 86).
Dospěl-li odvolací soud - na rozdíl od soudu prvního stupně - k závěru, podle něhož žalovaná neunesla důkazní břemeno ohledně její tvrzené kauzy směnky, bylo jeho povinností žalovanou poučit podle ustanovení §118a odst. 3 o. s. ř., že dosud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzvat ji, aby tyto důkazy označila bez zbytečného odkladu, a poučit ji o následcích nesplnění této výzvy. Neučinil-li tak (z protokolu o jednání před odvolacím soudem ani z dalšího obsahu spisu nelze splnění poučovací povinnosti odvolacím soudem dovodit), zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Jelikož k existenci takové vady řízení Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), aniž se zabýval dalšími dovolatelkou uplatněnými dovolacími důvody, rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2 část věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř.).
V další fázi řízení bude povinností odvolacího soudu poučit žalovanou podle ustanovení §118a odst. 3 o. s. ř., s tím, že jeho další postup v řízení bude závislý na reakci žalované na poskytnuté poučení. Současně nepřehlédne, že účastníci nebyli soudem prvního stupně poučeni podle ustanovení §119a odst. 1 o. s. ř. a zváží možnost doplnění dokazování v odvolacím řízení podle ustanovení §213 o. s. ř.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. října 2008
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu